Praha - Během své závodní kariéry dokázal vítězit ve slavných klasikách i etapových závodech a pestřejší sbírkou vavřínů se může pochlubit snad jen Eddy Merckx.

Právě dnes se významného životního jubilea dožívá jeden z nejpopulárnějších žijících Francouzů a nejlepších cyklistů historie Bernard Hinault. Populární „Jezevec“, jak se Hinaultovi přezdívá, se narodil před 60 lety v bretaňském Yffiniacu.

Výčet všech Hinaultových úspěchů by vydal na několik samostatných článků, přestože svou kariéru ukončil v 32 letech, tedy relativně brzy. „Kdybyste mi zítra řekli ´je ti dvacet, začni znovu´, chtěl bych znovu začít stejný život. Měl jsem snový život. Přál bych každému, aby mohl mít život, jaký jsem měl já,“ přiznal spokojeně v rozhovoru pro agenturu AFP.

Úspěšné období v týmu Renault

Profikariéru začal jednadvacetiletý Hinault v dresu týmu Gitane-Campagnolo. Během tří zde strávených let dokázal vyhrát nejstarší klasiku Lutych-Bastogne-Lutych či kostkovou jednorázovku Gent-Wevelgen.  

Nejlepším obdobím jeho kariéry pak bylo rozmezí let 1978-1983, v němž oblékal dres týmu Renault, a bylo to vskutku impozantních šest sezon. Hinault vyhrál hned čtyřikrát Tour de France, a to ještě v roce 1980 musel pro zranění kolene vzdát z vedoucí pozice. Dvakrát opanoval Giro i Vueltu a dařilo se mu také v jednorázovkách. Zvítězil v Roubaix, Lombardii, podruhé v Lutychu a v roce 1980 se stal mistrem světa.

Už v týmu Renault se Hinault setkal se svým osudovým týmovým kolegou a soupeřem, o sedm let mladším Američanem Gregem LeMondem. Tehdy to ještě mezi dvěma velkými postavami cyklistické historie neskřípalo. „Bernard byl ve své podstatě skvělý kolega a Guimard, pod nímž jsme společně závodili tři roky v Renaultu, unikátní manažer v tom, jak nás dokázal vést jako dva lídry,“ vzpomínal na to období LeMond v rozhovoru pro časopis 53x11.

Osudový parťák LeMond

Z Renaultu přestoupil Hinault do ambiciózního týmu La Vie Claire vlastněného excentrickým francouzským podnikatelem Bernardem Tapiem (později se stal majitelem fotbalového klubu Olympique Marseille), tady strávil poslední tři sezony závodní kariéry. Při první sezoně v novém týmu opět zvítězil v Lombardii a na Tour podlehl pouze Fignonovi.

V roce 1985 Tapie do týmu přivedl i LeMonda, který rok předtím dojel na Tour hned za Hinaultem. Síla a zároveň obrovská rivalita dvojice šampionů pak tvořila dějiny silniční cyklistiky v následujících dvou letech. Sezona 1985 znamenala pro Hinaulta již pátý triumf na Tour a třetí vítězství na Giru, na obou závodech s podporou amerického kolegy. LeMond tehdy mohl Tour vyhrát sám, musel se však držet týmové taktiky.  

Rivalita na Tour 1986

Rok 1986 byl poslední sezonou Hinaultovy profesionální kariéry, na Tour de France tehdy přijížděl v poněkud jiné roli. Slíbil pomoci LeMondovi k jeho prvnímu žlutému dresu, aby se odvděčil za jeho podporu z předchozího ročníku. LeMond nakonec skutečně vyhrál, navzdory Hinaultovu útoku z 12. etapy, po níž se „Jezevec“ dokonce oblékl do žlutého. Hinault tak poslední „Starou dámu“ kariéry dokončil na druhém místě.

„On dokázal manipulovat s týmem a médii, ale nic proti němu nemám, já ho vždycky uznával, byl to mimořádný závodník. Proto si také svého prvního vítězství na Tour proti němu cením nejvíc, tehdy jsem stál na absolutním vrcholu sil a on byl legenda,“ vzpomínal na svou rivalitu se starším kolegou LeMond v rozhovoru pro 53x11.

„Důchod“ na farmě

Kariéru „Jezevec“ uzavřel překvapivě již v 32 letech, v podstatě stále na vrcholu sil. „Mohl jsem Tour ještě vyhrát znovu. Ale nikdy jsem toho nezalitoval,“ tvrdí sám Hinault, poslední francouzský vítěz slavného závodu.

Cyklistický důchod pak trávil na své přestavěné farmě v bretaňském Calorguenu, kde jednu dobu choval až 150 kusů dobytka. Cyklistickému dění však byl stále přítomen, hned poté, co pověsil kolo na hřebík, začal spolupracovat se společností ASO, která pořádá Tour de France: „Skončil jsem s kariérou 11. listopadu a 19. jsem už pracoval pro ASO.“  

Pro ASO pětinásobný šampion Tour pracuje stále. Také při letošní Tour jsme jej mohli vidět předávat ceny vítězům po jednotlivých etapách i v cílové Paříži. Aktivně se prý cyklistice řadu let nevěnoval, před pár lety se však rozhodl rozprodat dobytek a znovu šlápnout do pedálů. „Jezdím dvakrát třikrát za týden, 80 až 100 kilometrů. Je to pořád to samé potěšení, i když jezdíte pomaleji,“ líčil.

Největší soupeř? Zoetemelk

Když byl Hinault dotázán, kterého závodníka považuje za svého největšího soupeře, možná poněkud překvapivě neuvedl LeMonda, ale Nizozemce Joopa Zoetemelka. „Nadělal nejvíc problémů,“ uvedl na adresu závodníka, jenž dojel na Tour de France hned šestkrát na druhém místě, z toho třikrát právě za Hinaultem. A právě se Zoetemelkem prý občas tráví společnou dovolenou.

Bernard Hinault je nezpochybnitelnou legendou světového sportu. Tour de France vyhrál celkově pětkrát, což je po vymazání Lance Armstronga z tabulek rekordní počet, a připsal si 28 etapových triumfů. Celkově má na svém kontě 10 vítězných Grand Tours, a je tak jedním z pouhé šestice závodníků historie, kteří dokázali zvítězit na Tour, Giru i Vueltě.

Kromě velkých etapových závodů dovedl Hinault vyhrávat i prestižní jednorázovky, vždyť dokázal zvítězit hned na třech z pěti „monumentálních klasik“ a získal i titul mistra světa. Hinault je také posledním vítězem Tour de France, kterému se podařilo vyhrát Paříž-Roubaix, a byl tak vlastně posledním všestranným závodníkem, dalo by se říci závodníkem „staré školy“, a to už v době počínající specializace v silničním pelotonu.

Šedesátiny velké postavy závodu si příští rok připomene i Tour de France, jejíž devátá etapa, týmová časovka, povede krajem Bernarda Hinauta. Nezbývá než popřát „Jezevci“ vše nejlepší do dalších let.