"Synchrohistorie"
V roce 1954 zkoušely na ledě krasobruslařského klubu v michiganském Ann Arboru místní krasobruslařky jednoduché společné variace na ledě. Richard Porter pak z nich dal dohromady skupinu, která nazkoušela jednoduché číslo, s nímž vystoupila o přestávce zápasů univerzitního hokeje a při každoroční show klubu.
Tam se dočkaly obrovského aplausu a nápad skupinového krasobruslení se zalíbil. Vznikl tým zvaný "Hockettes" a vzniklo synchronizované bruslení, které v roce 2004 oslavilo padesátileté výročí.
Synchronizované bruslení je nejmladší krasobruslařská disciplína a jako jediná mezi sporty Mezinárodní bruslařské federace (ISU) je sportem týmovým. Tzv. "skupinové" bruslení ve čtveřicích však lidé pěstovali již na začátku 20. století. V 90. letech se také "synchro" nazývalo "přesným skupinovým bruslením". "Přesným" proto, že se v disciplíně dbá na přesnost formací a přesné načasování figur.
Sport se začal rozvíjet nejprve v USA a Kanadě, na začátku 80. let tam působilo již 200 týmů. Během 80. let se přidaly Japonsko, Austrálie, Švédko či Finsko. Seveřané nyní tomuto sportu dominují. Potvrdilo to i víkendové mistrovství světa konané v Praze. Zlato a bronz braly finské týmy, stříbro Švédsko.
V 90. letech se synchronizované bruslení dostalo i do ostatních evropských zemí i do Jihoafrické republiky a stalo se opravdu světovým. Zasáhlo tak totiž i pátý kontinent. Asi nejpopulárnější zůstává v Kanadě, kde působí přes 400 týmů, z toho přes 30 závodních.
V roce 1996 se konal v Bostonu první světový pohár (World Challenge Cup). Po jeho čtyřech ročnících ISU dala počínaje rokem 2000 synchronizovanému bruslení statut řádné sportovní disciplíny s mistrovstvím světa. Nyní se "synchro" snaží proniknout na zimní olympiádu. Rádo by se stalo tzv. "ukázkovým" sportem již ve Vancouveru 2010.
Trochu akvabely, trochu krasobruslařky
V České republice vznikly závodní týmy počátkem 90. let, první bylo Brno, roku 1994 vznikla skupina Orion při Krasobruslařském klubu Pardubice, současný český suverén. Sportu se v Česku věnuje kolem 250 bruslařek. Počet klubů osciluje mezi deseti až čtrnácti, nové týmy vznikají a často během dvou sezon zanikají, když zjistí, že synchronizovanému bruslení se je třeba věnovat naplno. Mezi hlavní centra patří Brno, Praha, Pardubice, Příbram a Jihlava.
Disciplína vyšla z krasobruslení, ale závodnicím se někdy také říká "akvabely na ledu".
"Už jsem také slyšel označení ledobely. Zjednodušeně řečeno, my jsme nad vodou, oni pod vodou. S akvabely mají bruslařky společnou pouze dokonalou souhru pohybů. Vychází to spíše z krasobruslení, závod sestává z krátkého programu plného předepsaných prvků a z volné jízdy s některými povinnými prvky a zbytkem času ponechaným vlastním nápadům a vlastní choreografii," vysvětluje Miroslav Blaťák, manažer týmu Orion a předseda organizačního výboru mistrovství ČR.
Mezi předepsané figury patří bloky (jezdí se v blokových formacích), větrníky (jezdí se v řadě a točí se), prolínání (jezdí se proti sobě a prolíná se), pohyby po ploše (obsahují krokové sekvence, náročné v tom, že se jezdí bez držení), piruety, řady, kruhy a prvky v izolaci (např. zvedačky, které provozuje jen několik závodnic skupiny, ostatní dělají něco jiného).
Složitá "synchromatematika"
Synchronizované bruslení má poměrně složitý způsob hodnocení, stejně jako v krasobruslení. Tzv. "technická známka" (technické skóre) se z velké části "upeče" na oficiálním tréninku před závodem. Ten sleduje technický specialista a kontrolor, zaznamenají si, jaké prvky jaké náročnosti skupina předvádí a podle toho tyto prvky ohodnotí.
Během soutěže pak již pouze kontrolují, zda bylo všechno provedeno tak, jak mělo být. Hodnocení už pouze korigují bodoví rozhodčí škálou bodů od -3 do +3.
Kromě tohoto technického skóre udělují bodoví rozhodčí ještě "komponentové skóre", hodnotící programové komponenty - například choreografii či vnímání hudby škálou mezi 1-10. Sečtením technického a komponentového skóre a odečtením případných srážek vzniká konečná známka. Úplně konečná známka vzejde až po sečtení bodů za krátký program a volnou jízdu.
Kvůli snazšímu přijetí synchronizovaného bruslení do rodiny olympijských sportů se možná změní některá pravidla. Bruslařek by ve skupině nemělo být 20, nýbrž jen 16, omezit se má i počet mužů na maximálně čtyři, aby se disciplína stala protiváhou některých spíše mužských olympijských sportů.
Zájem mužů o toto odvětví však není nijak žhavý: "V české soutěži jsou snad pouze dva v Jihlavě, extrém představuje jeden ruský tým, který je poskládán z tanečních párů, a tudíž mají plnou polovinu mužů. Jejich vystoupení obsahuje spoustu tanečních prvků, ale synchro jde jiným, náročnějším technickým směrem," uzavírá Blaťák.
Jak je to s reprezentací?
Pro české synchronizované bruslení mělo být určitým zlomem pořádání mistrovství světa v Praze, jež by tento sport v zemi zpropagovala. To se do jisté míry i povedlo, o "synchro" se začala zajímat média a doslechla se o něm i širší veřejnost.
Pražské pořadatelství však poněkud poznamenaly drobné česko-české třenice, vyplývající z toho, že se na světový šampionát kvalifikoval pardubický tým Orion místo pražské skupiny Olympia Praha, která se toužila předvést na MS před domácím publikem.
Kvalifikačním závodem pro MS bývá mezinárodní soutěž Prague Cup. Kvůli pořadatelství šampionátu se však tentokrát nekonal a v Praze reprezentoval Českou republiku vítězný český tým z mistrovství ČR, jež bylo tentokrát rovněž mezinárodní, aby o hodnocení rozhodovali mezinárodní rozhodčí.
Ať je určujícím kritériem Prague Cup, nebo MČR, výsledek je zatím pořád stejný - Česko vždy reprezentoval pardubický tým Orion, jenž letos získal již sedmý republikový titul za sebou a pravidelně je i nejlepším českým týmem na Prague Cupu.
Český zástupce skončil na MS až čtrnáctý a žehral na technickou specialistku, která ohodnotila některé jejich prvky o několik úrovní níže než mezinárodní technický panel na MČR. Světová elita je i tak o pořádný krok dál - za vítěznými Finkami zaostal český tým o 85 bodů, za třetím Finskem II o 68, za pátým Ruskem o 62 bodů.