Praha - Na olympiádě v Londýně se skokan o tyči Jan Kudlička sice probojoval do finále, ale na první cenný kov si musel počkat umístěním na třetí příčce až do loňského halového MS v polských Sopotech.

Z bronzové medaile pak měl radost i na venkovním ME v Curychu, a proto před blížícím se halovým šampionátem v Praze patří mezi kandidáty na přední umístění.

Když se v myšlenkách vrátí o rok zpátky, tak se snaží najít hlavní důvod svého zlepšení. „Určitě mně pomohly zkušenosti a větší pozornost jsem v přípravě věnoval technice, i když stále ještě zůstává za fyzickým potenciálem. Medaile s osobním rekordem 580 centimetrů byla pro mě velice cenná a zároveň nemalým povzbuzením,“ netají ani dnes své pocity.

Nešťastný nebudu

Na srpnovém ME v Curychu skočil o pět centimetrů méně a zase to stačilo na třetí místo. „Asi jsem měl na víc, ale po menších zdravotních komplikacích a často dlouhém cestování po závodech v Diamantové lize jsem nebyl v takové pohodě jako v hale. A navíc v tyčce jsou vynikající skokani pouze Evropané, takže šampionát starého kontinentu má vlastně světovou hodnotu,“ vysvětluje i v souvislosti s pražským mistrovstvím.

Letošní Kudličkova zimní příprava byla přibližně stejná jako v minulých letech, jen na Kanárských ostrovech byl o týden déle. „V tréninku jsem žádné manko neměl, cítím se dobře, ale nechci před vystoupením na domácí půdě prožívat nějaký výjimečný tlak. Přednost bude mít pohodový přístup a šampionát si užít. Samozřejmě že udělám vše pro co nejlepší výsledek, ale kdyby se mi třeba podle představ nedařilo, tak nešťastný nebudu,“ přiznává Kudlička.

Kvalifikace je náročnější

Mezi jeho poslední lehčí zdravotní překážky lze zařadit rozdrážděný úpon u achilovky, někde u patní kosti. Proto účast v plánovaném prvním letošním závodě koncem ledna v Chotěbuzi musel z tohoto důvodu vynechat. 

O víkendu obsadil na mítinku v Berlíně sice až osmé místo, ale jeho psychiku mu to nenarušilo. „Nejsem nervák, což se jistě potvrdí i v Praze. Přiznávám však, že kvalifikace je pro mě psychicky náročnější než finále. Je na programu vždy brzy ráno a přestávky mezi spoustou závodníků jsou zdlouhavé. Finále je už o něčem jiném a navíc třetí pokusy mám radši než první. Ani si neuvědomuji, že mně hrozí vyřazení,“ tvrdí.

Největší soupeř? Lavillenie

Pokud jde o největší soupeře v jeho současném tyčkařském světě, tak na prvním místě to je olympijský vítěz, světový rekordman a výkonem 602 centimetrů i premiant z berlínského mítinku Francouz Renaud Lavillenie.

„Je to díky své technice výjimečný skokan s úžasným citem pro pohyb. Každý z nás vždy jen čeká na jeho případné klopýtnutí. Jinak kdo všechno do Prahy přijede, zatím nevím a ani po tom nepátrám. Věřím však, že to bude většina těch, kteří na  londýnské olympiádě obsadili prvních osm míst,“ dodává Kudlička.