Kyjev – Příliš často velká interview mimo oficiální akce, případně tréninkové kempy, nedává. Ukrajinský boxer Vladimir Kličko se ve volném čase novinářům téměř vyhýbá. Na přelomu roku ale udělal výjimku, když se rozpovídal o své senzační listopadové porážce s Britem Tysonem Furym.
Oba muži už mají naplánovanou odvetu, ke které dojde na přelomu jara a léta s největší pravděpodobností na britských ostrovech. "On je šampionem, já vyzývatel, nejsem nijak proti tomu, aby se boxovalo u něj doma. Navíc tomu napomáhá také kurz libry k euru," začal vyprávění pro ukrajinský sportovní server Championat.com letos čtyřicetiletý Kličko.
Kličko přiznal deprese
"První dva, tři dny pro mě byly hodně těžké, ale věděl jsem, že všechno přejde. V tom stavu jsem nechtěl nic říkat, ale postupně se všechno vrátilo do normálu. Ba co více, jsem rád, že nakonec zvedli ruku Furymu. Pokud bych vyhrál já, hala by mě vypískala. Na co mi něco podobného je? Prohra je lepší než takové vítězství," pokračoval dále.
Bijec, který neprohrál jedenáct let a devět let byl světovým šampionem, zároveň přiznal to, co ostatně mnozí experti a fanoušci viděli. Proti Furymu tak dlouho vyčkával a hledal, kudy by se k němu dostal, až byl konec. A v posledním dvanáctém kole už bodové manko smazat nedokázal.
Na rozdíl od veřejnosti ale viní z porážky jen sám sebe. Nikoho dalšího z týmu, včetně hodně kritizovaného amerického kouče Johnathona Bankse. "Při vší úctě, chci všem říct: Nikdo, kromě mě samotného, není z této porážky vinný. Nikdo. Během těch let se mi povedlo s bratrem vytvořit tým, který je nejlepší na světě."
Sesazený šampion mluvil především o tom, že společně se starším Vitalijem, nyní starostou Kyjeva, před lety založili značku K2 Promotions, která se během více jak jedné dekády stala jednou z nejsilnějších boxerských stájí nejen v Evropě, ale i na světě.
Selhala moje hlava
A kde tedy on sám vidí příčiny porážky? "Byl jsem v nejlepší formě svého života, jenže fyzická forma ti nepomůže, pokud nefunguje psychika. Nedokázal jsem se dostat do zápasu, procítit ho, procítit soupeře," začal tak trochu tradičními formulkami.
"Nedokázal jsem zasáhnout cíl, správně trefit úder. To mě strašně znervóznělo, a když se dostaly na povrch negativní emoce, přidala se ztuhlost, křečovitost. Nedokázal jsem odhadnout vzdálenost, moc jsem rozmýšlel, kalkuloval, přestal jsem pracovat instinktivně. Nebyl jsem tím pravým zabijákem."
Vzápětí přidal: "Obyčejně jsem soupeře zaměřil a trefil. Jenže Fury byl neustále mimo dostřel. Odboxoval zápas de facto defenzivně, ze začátku byl také hodně nejistý, začal se osmělovat až ve chvíli, kdy zjistil, že se nedokážu přizpůsobit jeho stylu."
Fury nemá úder knockoutéra
Ukrajinský obr, který po zápase odletěl s rodinou do zámoří, aby na začátku ledna vyrazil s Vitalijem na hory pročistit na sjezdovkách hlavu, ví, že musí být v odvetě daleko ofenzivnější a aktivnější, zároveň ale nechce působit splašeně a bezhlavě. "Každý, kdo váží přes 110 kilogramů, má tvrdý úder, přesto si nemyslím, že Fury je skutečným puncherem. To ale neznamená, že si budu chtít nabíhat na kontry," vzkázal soupeři i fanouškům.
Bez titulů, kterými se během devíti let ověsil, se nyní dle vlastních slov cítí daleko lehčí. "V odvetě ukážu box člověka, který nemá co ztratit. Ten, kdo titul obhajuje, ho může ztratit. Vím moc dobře, o čem to je. Postupně jsem se dostal do situace, kdy jsem jen obhajoval, vybíral si soupeře, pevnost jen bránil, nemusel nic dobývat. Udržoval jsem, nelámal, nepřerážel. Moje dlouhé kralování mě emocionálně a psychologicky zmrazilo."
Jedním dechem ale dodal, že se stále cítí být profesionálem, nikoliv tím, který se jen spokojil s tím, co umí, a nepracoval na zlepšení svých nedostatků: "To, co se stalo proti Furymu, nezačalo včera. Už Manny Steward mi říkal: Musíš dávat více úderů. Dlouho stojíš a čekáš, musíš dávat více úderů. Toto mi hodně důrazně připomněl třeba v závěru zápasu s Eddiem Chambersem (Kličko vyhrál KO v poslední vteřině duelu). Proti Furymu se tato historie vrátila."
Mohu změnit svoji historii
Tentokrát ale neměl v rohu nikoho, kdo by mu něco podobného připomněl. I tak dle všeho ale ke změnám ve svém týmu sáhnout nehodlá. "Všechno jsme si analyzovali, našli problém a příčinu, proč jsem prohrál, nyní ji odstraníme," tvrdí sebevědomě.
A přestože jej mnozí i nyní už posílali do důchodu, sám Kličko se do něj nejspíše nechystá ani v případě vítězství nad Furym v odvetě.
"Nikdo mi už nesebere, co jsem v kariéře dosáhl. To už je součást historie. Jsem přesvědčený, že do boxerské síně slávy bych se dostal, i kdybych nyní skončil. Klidně bych to mohl udělat, jemu je 27, mně bude 40, ať se perou mladší. A všichni by to přijali. Ale v mých silách je ještě tuto historii zlepšit. Protože konec historie má být vždy dobrý, pokud končí špatně, ještě konec není!"
