V pátek se stal prvním padesátníkem v historii, který dokázal vyhrát zimní olympijské hry. 

"Od té doby, co je mi padesát, jsem ještě neprohrál ani jeden zápas," žertoval Howard, který se vedle svého sportovního koníčka živí jako obchodník s nemovitostmi.

Každý z jeho čtyř spoluhráčů v Turíně by mohl být jeho synem, Howard prý však do týmu naprosto dokonale zapadá. "On je takové velké dítě. Bylo skvělé s ním hrát," uvedl spoluhráč Jamie Korab, který se narodil o 26 let později než týmový matador. 

V curlingu se sportovním "dědečkům" daří. Ještě o čtyři roky déle je na světě Howardův americký protihráč Scott Baird, který
se jako držitel bronzu od pátku pyšní titulem nejstaršího medailisty v dějinách ZOH. Zatímco Baird se ale v Turíně ani jednou nedostal do hry, Howard byl v roli skipa lídrem kanadského týmu. 

Dosud nejstarší olympijský vítěz se jmenoval Jay O'Brien. V roce 1932 mu bylo 48 let, když v Lake Placid získal zlato v americkém čtyřbobu. 

Věkové rekordy ale v Turíně nepadaly jen v "nenáročném" curlingu. Jednačtyřicetiletá norská běžkyně na lyžích Hilde
Pedersenová se ziskem bronzu na klasické desítce stala první čtyřicátnicí v historii ZOH, které se podařilo vystoupit na
stupně vítězů.

Kanadský skeletonista Duff Gibson se v devětatřiceti letech stal nejstarším mužským olympijským vítězem
v individuální soutěži. 

"V curlingu je samozřejmě snazší stát se v takovém věku olympijským vítězem než v jiných odvětvích," uznal Howard, ale upozornil, že zase není pravidlem, že by vyznavači jeho sportu takhle dlouho soutěžili na vrcholové úrovni. 

A zvlášť v Kanadě. Na rozdíl od Spojených států, kde curlingu teprve přicházejí na chuť, je u jejich severních sousedů tento
sport na žebříčku popularity hned za hokejem. A když profesionálové z NHL v Turíně neuspěli, stali se olympijští vítězové národními hrdiny.

"Historické zlato - Kanada je na vás pyšná," psal kanadský tisk po premiérovém zlatu, které mistři světa získali po dvou olympijských stříbrech. 

Kanada má více než milion aktivních hráčů curlingu a o nominaci rozhoduje neúprosný kvalifikační systém počínaje
regionálními úrovněmi. Díky dlouholeté příslušnosti k absolutní elitě se proto Howard těší v týmu velkému respektu. "Berou mě
jako jednoho z nich - jako přítele a kamaráda," dodal mistr světa z let 1987 a 1993.