Praha - Handicapovaný cyklista Jiří Ježek skončil loni v září na mistrovství světa v Jižní Karolíně po pádu s několika vážnými zraněními na operačním sále, ale od letošního dubna už zase prožil svoji normální sezonu.

V řadě závodů potvrdil, že stále patří mezi světovou elitu, což prozrazuje i jeho pozvání do belgického Gentu na čtvrteční exhibiční večer profesionálních cyklistů a vystoupení šesti špičkových paralympiků.

Čím je pro vás pozvánka do Gentu?

Zpestřením mé podzimní přípravy a především poctou. Je to velice sledovaná několikahodinová akce s bohatým programem a v nádherné atmosféře. Čekají mě jeden až dva závody a zároveň i setkání s elitními cyklisty. Velice si této pozvánky vážím.

Jaký máte program na další měsíce?

Za necelé dva týdny se vydám skoro až do Vánoc na Mallorcu, kde už začnu s plným tréninkem na příští sezonu. A hned nato až do konce ledna příštího roku už asi popatnácté zamířím za teplem do Austrálie.

Jste čerstvým členem pražské Dukly. Co si od této změny slibujete?

Ve výborném zázemí budu mít blíž k trenérovi Viktoru Zapletalovi, s kterým spolupracuji už deset let. Jsme přátelé a podepsal se také na mých dvou zlatých olympijských medailích i několika titulech mistra světa. Rád bych mu také svými zkušenostmi pomohl při rozvoji mladých, nadějných cyklistů, o které se v Dukle stará. Navíc budu v úzkém kontaktu s Jaroslavem Kulhavým a budu mít i možnost závodit s dráhovým i silničním týmem Dukly, což pro mě bude rovněž velká výhoda. V celé předolympijské přípravě se pro mě stane všechno jednodušší.

Jaká vede cesta na paralympiádu do Ria?

Bude rozhodovat počet bodů ve světovém žebříčku, nasbíraných v jednotlivých závodech. Zatím je pro české reprezentanty situace velice příznivá, protože šanci na letenku do Brazílie má pět závodníků. Konečný verdikt padne v půli března v Itálii na mistrovství světa na dráze, což bude poslední nominační závod pro Rio.

Myslíte si, že ve 41 letech a navíc po velice vážných zdravotních problémech můžete na paralympiádě ještě bojovat o nejvyšší příčky?

Určité komplikace po těch několika zraněních stále ještě přetrvávají, ale už na ně nemyslím. Na mistrovství světa jsem v silničním závodě i v časovce skončil v elitní desítce, což byl pro mě super výsledek a potvrdil mé ambice. V dalších měsících se tělo snad ještě víc přizpůsobí potřebné námaze a třeba budu po svědomité přípravě schopen bojovat i o některou z medailí.