Širokého čeká v Oktagonu souboj číslo 29. V rodné Ostravě zápasí pochopitelně nejraději. "Máme tady skvělé publikum, cítím v zádech fanoušky a jejich obří podporu. Ostrava mě dokáže vyhecovat k abnormálním výkonům," usmívá se čtyřiatřicetiletý fighter.
Jenomže vloni v prosinci doma padl s Němcem Konradem Dyrschkou a letos v březnu ve Vítkovicích podlehl i krajanovi Jaroslavu Pokornému. S bilancí 13 výher a 15 porážek bude mít v sobotu mimořádnou chuť uspět.
Původně se měl bít s Němcem namibijského původu Hafenim Nafukou, ale ten nakonec start kvůli zranění odřekl. Do klece místo něj přijde Angličan Stefano Catacoli.
"Je to nepříjemnost, připravoval jsem se od září konkrétně na Hafeniho, který je nebezpečný na zemi a v jistých pozicích. Teď se musím nastavit na více komplexního soupeře. Možná ale předvedeme o to rozmanitější MMA, což by se divákům mohlo líbit," doufá Široký.
Ve čtvrtek stihl návštěvu kadeřnictví, trénink v domovském gymu na rotopedu a se švihadlem i večerní saunu. Tu měl v plánu také na dnešní ráno, těsně před oficiálním vážením. "Je to opravdu nabité," konstatuje.
Věří, že Nafuku vyzve někdy příště. Před odvoláním zápasu poslal mladý Němec vzkaz, že do Ostravy přijede Širokého zbít a roztrhat na kousky, ne se kamarádit.
Český fighter reagoval na videu: "Nikdo mi ještě nevyhrožoval, že mě přijde zbít do mého města. Tohle jsi teda přepískl, odpykáš si to a na Ostravu nezapomeneš," hlásil v armádní uniformě před koly tanku.
Široký je totiž vojákem z povolání v Armádě České republiky.
"Ale tanky neřídím, jsem řidič nákladního auta. Odmalička jsem chtěl být vojákem, nastoupil jsem ve 26 letech. Moje náplň je vševojsková. Střílíme, házíme granáty, máme zdravovědu. Jsou to různé věci každý den, navíc se v pracovní době věnuju cvičení a udržuju kondici," pochvaluje si.
U 73. tankového praporu nejčastěji jezdí s tatrovkou. "Dakar snem nikdy nebyl, ale možná v budoucnu. Uvidíme. Sleduju třeba formule a motorky, ale v aktivní činnosti mám vedle práce čas jen na rodinu a MMA," říká.
Široký zároveň vyučuje sebeobranu a dává kurzy přežití. "Dá se říct, že jsem takový přírodní člověk. Příroda se mi líbí, mám ji rád. Hory, ty naše Beskydy, to je moje," pokračuje fighter.
V mládí však nesnil jen o práci vojáka, jeho sportovní náplní číslo jedna byl hokej. V havířovském dorostu si zahrál v jednom týmu například s Robertem Říčkou, aktuální extraligovou hvězdou Pardubic.
"Hokej mi dal skvělý základ, neměnil bych. Zažil jsem spoustu srandy a kondičně z těch let těžím dodnes. Ale když se lámal chleba a měl jsem jít z juniorů mezi dospělé, neudělal jsem ten klíčový krok mezi úspěchem a neúspěchem," vzpomíná.
Ve Vítkovicích byla konkurence příliš velká a odsun do třetí nejvyšší soutěže Široký tehdy odmítl: "Mohl jsem jít hrát do Kopřivnice nebo Karviné, ale nechtělo se mi dojíždět a hrát zadarmo."
Místo hokeje baví diváky pověstnou houževnatostí. Když ho Pokorný v březnu porazil na technické k. o., Širokému se to vůbec nelíbilo, ačkoliv vypadal pořádně otřeseně a crčela z něj krev. "Musel bych ho zabít, aby byl spokojený," smál se odolnosti svého soupeře Pokorný.
"Jasně, že mě taková pověst těší. Vystihuje mě to. V sobotu budu zase připravený bojovat v kleci do posledního dechu," slibuje Široký.
