Jak se vám líbilo v neděli skončené mistrovství světa?
Sledoval jsem hlavně play off, skupiny až tolik ne. S Jastrzebie hodně trénujeme, člověk na to nemá tolik energie. Jinak jsem ale Poláky čekal určitě v nejlepší čtyřce, Italové překvapili stejně jako vloni na mistrovství Evropy. Více jsem třeba věřil Francouzům. Na druhou stranu se nakonec ukázalo, že italská a polská liga jsou aktuálně nejlepší na světě.
Trénujete v Jastrzebie, takže do Katovic, kde turnaj vrcholil, to nemáte daleko. Byl jste se podívat i osobně?
Nebyl jsem. Sháněl jsem lístky, ale bylo to beznadějně vyprodané. Když už vstupenky byly, tak buď úplně nahoru, což mě tolik neoslovilo, nebo za strašné částky v řádech skoro desetitisíců korun.
Vy jakožto hráč polského ligového vicemistra jste nesehnal lístek. To jen vypovídá o obrovském zájmu fanoušků.
Je to tak. Ale je to spojené i s tím, že mnoho lístků za původní cenu vykoupili roboti a dealeři to pak přeprodávali za přemrštěné částky. Tohle byl v Polsku velký problém.
I tak se Poláci nakonec mohli opřít o naplněné haly s bouřlivými fanoušky. Co říkáte na atmosféru, kterou oni opakovaně vytváří?
Je to úžasné, ale mě už to nepřekvapuje. Možná jsem čekal i ještě větší atmosféru. Bylo to super, na Poláky skoro vždy vyprodáno. Oni jsou schopni ve velkém chodit i na ostatní zápasy, berou to jako svátek volejbalu se vším všudy.
Jak velkou roli hraje ve volejbalu divácká podpora? Poláci doma vyhráli MS 2014, vloni byli doma na ME třetí a letos mají tedy stříbro z MS.
Určitě to má svůj vliv. Tu podporu hráči rozhodně cítí, i když by třeba někoho mohla i svázat. Jen bych chtěl k těm výsledkům podotknout, že vloni byla pro Poláky bronzová medaile z ME zklamáním. Na to, jak silný tým měli, by bylo úspěchem jedině zlato.
Budou Poláci zklamaní i z letošního světového stříbra?
To si nemyslím. Vyhráli dvě MS po sobě, teď jsou druzí. S omlazeným kádrem, z velké části novým. Za týden je to bude hřát na srdci. V neděli polský komentátor říkal, že v roce 2006 brali stříbro všemi deseti. Musí pamatovat na to, že může být hůře.
Letos to sice bylo dáno přesunem šampionátu z Ruska, ale Poláci za posledních osm let pořádali už dvě MS a dvě ME. Zanedlouho tam bude i ženské MS. A polští fanoušci zřejmě pořád nemají volejbalu dost.
Poláci jsou schopni za půl roku vytvořit podmínky. Nedokážu si to představit třeba u nás. V Polsku je obecně sport podporovaný daleko více. Během krátké doby jsou schopni organizačně všechno vypiplat, v Česku bychom podle mě ještě ani nevěděli, kde se bude hrát. Ta podpora je v Polsku mnohem větší i u mládeže.
Takže i když to podle geografické blízkosti svádí, polský a český volejbal se srovnávat nedají, viďte? Podle zázemí nebo peněz.
Podle mě to není jen volejbal. U nás jdou peníze hlavně do fotbalu, ale v Polsku mi to připadá rozsáhlejší. Samozřejmě český tým nedosahuje ve volejbalu takových výsledků jako Poláci, proto asi ten sport není tolik atraktivní. To je pochopitelně značný důvod.
Do polské ligy chodí v posledních letech i někteří nejlepší hráči světa. Jak by vyšlo finanční porovnání s Českem? Kolik si tam vydělají?
To je jiný svět. V Polsku jsou výplaty devítinásobně nebo až desetinásobně vyšší než v české lize.
Sám italský kapitán a nejužitečnější hráč turnaje Simone Giannelli po finále tvrdil, že "Polsko pro volejbal dýchá". Jak je to v zemi poznat na každodenním životě, když pořádá takový turnaj?
Řekl bych, že kdo o to nemá zájem, tolik ho to nezasáhne. Nebyl jsem tedy přímo ve městech, kde se MS hrálo, ale neviděl jsem na ulicích lidi s namalovanými vlajkami. Žádné davové šílenství. Ale kdo má volejbal rád, prožívá to, neustále se baví o zápasech a výsledcích.
Ale především televize v Polsku ten zájem dost přiživuje, ne?
Na stanici Polsat najde člověk všechny ligové zápasy, všechna utkání nároďáku. Divákovi nic neunikne. Polsat chrlí přenosy, v sezoně se stane, že jsou v televizi tři zápasy živě po sobě. Má to obrovskou sledovanost. U nás máte přímý přenos jednou za týden nebo za dva. Navíc Polsat není veřejnoprávní stanice, takže v reklamách se točí mnohem větší peníze. V Polsku je to kolem volejbalu zkrátka taková spirála, která se nabaluje.
Zápasy reprezentace na MS běžely teď také na veřejnoprávní TVP1.
Vidíte, tak to jde dokonce na dvou kanálech souběžně. Neskutečné.
Kde se v Polsku vzal takový volejbalový rozmach? Největší úspěchy skutečně přichází v poslední dekádě, dříve to tak nebylo.
Dorostla jim skvělá vítězná generace a hodně se zvedla domácí liga. Před třiceti lety byla možná na stejné úrovni jako česká. I pak všichni Poláci chodili do Francie, Itálie, Německa. Teď je to opačně. Liga vychovává mladé hráče, jde to ruku v ruce s reprezentací. V Polsku existují pravidla na minimální počet domácích volejbalistů na hřišti, u nás tohle chybí. Mladí volejbalisté dostávají prostor a funguje to.
Pohled do dávnější historie říká, že dříve bylo Československo ve volejbalu úspěšnější než Poláci. Teď ale utekli hodně daleko, že?
Co pro volejbal dělají a jak mají celý ten systém nastavený, to dává z dlouhodobého hlediska smysl. Můžeme se jen učit a zkusit něco aplikovat do českého prostředí. Bylo by fajn, kdybychom se po dlouhé době probojovali na MS, jednou třeba i na olympiádu.
V polské lize hrajete s jedinou přestávkou od roku 2016, tak to dokážete posoudit. Je volejbal pro Poláky národním sportem? Byť i fotbal mají rádi, mají globální hvězdu Roberta Lewandowského.
Fotbal je fenomén všude na světě, ale volejbal je podle mě národní sport. Vždycky to srovnávám s tím, co pro Čechy znamená hokej, nicméně myslím, že volejbal je pro Poláky ještě něčím větším.
Jak vypadají ligové zápasy, co se týče atmosféry a fanoušků?
Za covidu jsem měl možnost si to porovnat s prázdnou halou, i v Itálii, a je to neuvěřitelný rozdíl. Emoce hrají kolikrát velkou roli, jsou týmy, které byly bez diváků poloviční. V některých městech tolik lidí nechodí, ale třeba v Zawiercie máte na podání diváky pár metrů za hřištěm. Když si házíte míč na podání, lidé jsou pomalu schopni vám ho vzít. Jsou blízko, křičí na vás. Člověka to dokáže pořádně nabudit.
A jak se fandí? Vytváří někdy diváci nepřátelskou atmosféru vůči soupeři?
Vyloženě nepřátelskou atmosféru jsem zažil jen jednou. To diváci pískali, bučeli, ale bylo to spojené s gesty jednoho hráče. Nikdy jsem však nezažil něco, co se dříve stávalo třeba v Řecku, kdy museli hráče občas i vyvádět bočním vchodem. Na hřiště lítaly kelímky a další věci. V Polsku je ta kultura jiná, fankluby si po zápase i pogratulují. Nenadávají si, nebijí se. Je to fajn, člověk může na volejbal klidně vyrazit s rodinou.
