Praha - Ještě v létě ležel v nemocnici s problémem s ledvinami. Na evropském šampionátu v Curychu to českému běžci Jakubu Holušovi znemožnilo bojovat o medaili, ale o sedm měsíců později si ji vydřel na domácím halovém šampionátu. A to rovnou zlatou, navíc na trati 1 500 metrů vylepšil časem 3:38,68 český rekord.
"Po těch zdravotních potížích je tohle tak trochu zadostiučinění. Musím poděkovat někomu tam nahoře, že jsem se dokázal vrátit na vrchol," prohlásil Holuša.
Popište ten dramatický finiš, kdy jste se s tureckým běžcem přetlačovali až v posledních metrech.
Rval jsem do plných a viděl jsem, že Turek už tuhne a nechutná mu to. Podle mdlého stylu jsem poznal, že ty poslední metry mu to už netáhlo a říkal jsem si, musím do toho musím jít naplno. Diváci, jak řvali, tak mě to tlačilo. V posledních 100 metrech jsem věřil, že jak vyběhne ze zatáčky, tak ho udělám. Zkusil jsem zadrobit, zrychlit krok a nohy se vůbec nezalévaly. Věděl jsem, že ještě můžu.
V cíli jste věděl, že jste vyhrál?
Byl jsem si jistý, už jsem zvedal i ruku. Ale bál jsem se, že tam budu muset skočit jak v Istanbulu. Pak jsem ale viděl, že jsem vyhrál, že to nebude třeba a užil jsem si to.
Napadlo vás před závodem, že by to mohla být zlatá?
Myšlenky na zlato mě nenapadly. Šel jsem do závodu s tím, že můžu porazit každého, protože i v rozbězích jsem vyhrál a to je ohromná psychická výhoda. Věděl jsem, že když se sejde forma, tak to můžu vyjít. Šel jsem do toho s tím, že si musím hlídat čelo závodu, abych v posledních dvou kolech byl v kontaktu a mohl bojovat.
Dodalo vám to včerejší vítězství v rozběhu sebevědomí na dnešek?
Včerejšek byl senzační. Dalibor Kupka (trenér Pavla Masláka či Zuzany Hejnové, pozn. red) mi říkal, já tě takhle viděl běhat naposledy v Istanbulu, ty musíš na medaili. Ale já byl klidný, i když jsem tušil, že na to má. Michal Pogány (trenér a partner někdejší trojskokanky Šárky Kašpárkové) zase říkal, že na mě vsadil, že byl výhodný kurz 2,7.
Je pro vás domácí evropské zlato víc než světové stříbro z Istanbulu?
Tahle medaile je cennější, je to doma, větší zážitek. Je to na patnáctce, na tu je těžší natrénovat, člověk musí dřít jako kůň, aby to přineslo ovoce. Půlka samozřejmě taky, ale je to víc o tom talentu a já mám dar od Boha rychlost. umím zařadit a oni na mě nemají. Takže tam je lehčí to prodat.
Jaký bude váš následující program, budete slavit?
Dam si alespoň tři dny volna. Mám tady dvacet lidí z Opavy, takže bude oslava. Mám objednaných dvacet míst v hospodě, tam to oslavíme.
Ještě v létě jste s ledvinami ležel v nemocnici, je to pro vás taková satisfakce?
Ano. Jsem rád, že jsem zpátky. Když mi v Curychu odešly ty ledviny, nemohl jsem nastoupit do finále, takže tohle je tak trochu takové zadostiučinění.Vrátilo se mi to i s úroky.
