Praha - Jakub Holuša se v březnu stal v běhu na 1500 metrů halovým vicemistrem světa, ale na toto skvělé vykročení do letošního roku už nenavázal. Na ostravské Zlaté tretře skončil sedmý a před týdnem v závodě Diamantové ligy v americkém Eugene obsadil dokonce až 11. místo.

„Mám pocit, jako by tělo nechtělo spolupracovat s hlavou,“ hledá příčiny poklesu formy jeden z atletů, kteří už mají jistý start na mistrovství Evropy i na olympijských hrách.

Na Zlaté tretře se v závodě na 1500 zrodila dvě velká překvapení. Vy jste doběhl až sedmý a vítězem se stal Filip Sasínek. Co si myslíte, že ovlivnilo váš výkon?
Pravděpodobně viróza, o které jsem sice v závodě nevěděl, ale hned další dva dny jsem bojoval s horečkou. Nebyl jsem úplně ve své kůži, ale brzy nato do Spojených států jsem chtěl jet. Byla to i určitá povinnost.

V Eugene se vám však už vůbec nedařilo...
Ani za ideálního zdravotního stavu to pro mě není optimální závod. Na mém výkonu se tam podepsala i dlouhá cesta a časový posun. Přesto jsem bojoval, ale zároveň cítil, že to nejsem já. Po dvou kolech jsem doslova ztuhnul, nemohl zrychlit. Na několika vyšetřeních, včetně rozboru krve, mně lékaři uklidnili, že po zdravotní stránce jsem v normě. Při hledání příčin mého výkonnostního poklesu se nabízí přetažení v tréninku, což by chtělo po nutném odpočinku se pomalu vracet do bývalé pohody.

Jakou cestou se tedy v nejbližších týdnech chcete vydat?
Zrušil jsem původně plánovaný start na mítinku v Oslo, ale v pondělí se na Memoriálu Josefa Odložila určitě představím. Je to na domácí půdě a v příjemné divácké atmosféře, což by mně mělo vyhovovat a zlepší to i moji náladu. Do Prahy přijede kolem deseti zahraničních mílařů, z nichž čtyři dosáhli letos výborných časů. Čekám, že to bude rychlý závod, který mně pomůže odrazit se zase k pěkným výsledkům.

Přihlášen je i Filip Sasínek, který se po řadě let stal vaším velkým soupeřem. Vítáte tuto domácí konkurenci?
Určitě! Vždyť dlouho mě nikdo z českých mílařů neohrožoval, což pro mě nebyla zrovna nejlepší situace. Tato konkurence v jeho podobě je v každém případě vítaná a co je nejdůležitější – může pomoci nám oběma, posunout nás dál.

A jaký program jste si zvolil k návratu ztracené formy?
Za současné situace absolvovat jeden závod za druhým by nebylo dobré, patnáctistovka je přece jen dost náročná. A proto se koncem příštího týdne vydám na třítýdenní soustředění do italských Alp, kde se chci co nejlépe připravit na mistrovství Evropy, které se koná od 6. července v Amsterdamu. Snad se v krásném horském prostředí moje současná rozladěnost změní ve spokojenost.