Dvojnásobná mistryně světa v běhu na 800 metrů tak učinila ve středu v Praze za svitu slunce. To jako symbolicky ozářilo novou etapu jejího života, kdy se závodnice proměnila v matku.
S atletikou se však Formanová úplně neloučí. Chce využít své schopnosti a znalosti a spolu s Janem Železným či Šárkou Kašpárkovou podporovat tuzemskou atletickou mládež.
Vedle vašeho syna jste jako další důvod k ukončení kariéry uvedla zdravotní stav. Co bylo pro vás důležitější?
Kdybych neměla syna, asi bych ještě letní sezonu zkusila. Ale ve mně převážila role matky. Jak jsem odcházela trénovat, vždycky Péťa plakal a já se mu chci alespoň do jeho tří let plně věnovat. Během své kariéry jsem prodělala řadu zdravotních problémů, ale nikdy jsem si neříkala, že skončím. To přišlo až letos v zimě.
Ludmila Formanová
- Narozena 2. ledna 1974
- Největší úspěchy: zlato na MS 1999 v Seville, HMS 1999 v Maebaši a MEJ 1995 v San Sebastianu (vše 800 m), stříbro na HMS 1995 v Barceloně (4x400 m)
- Držitelka českých rekordů na 800 m v hale (1:59,90 Maebaš 1999) a 1000 m venku (2:35,06 Nice 1999).
- Poslední start: 3. 2. 2007 v Praze, běh na 800 metrů v hale nedokončila.
Po narození syna jste se na ovály vrátila hlavně s vizí olympiády v Pekingu. Mrzí vás, že se jí vzdáváte?
Určitě jsem do Pekingu chtěla. Když jsem se v rámci zimní přípravy opět zranila, měla jsem hodně času na přemýšlení. Do her je ještě dlouhá doba, a mně by tak utekly nejkrásnější roky se synem. U obrazovky budu asi trochu smutná, ale myslím, že smutek odezní.
Rozhodla jste se z minuty na minutu nebo se myšlenka na konec závodění rodila delší dobu?
Zrálo to ve mně postupně. Během halové sezony jsem dvakrát za sebou dostala angínu. Měla jsem doma hodně času a zvažovala jsem všechna pro a proti. Nakonec převládla ta proti.
Jak vaše rozhodnutí přijala vaše dlouholetá trenérka Jarmila Kratochvílová?
Viděla, jak jsem se cítila a trápila, přijala to. Ale asi chtěla, abych pokračovala dál. Ale jak mi řekla, myslela si, že se rozhodnu takhle.
Možná přijde čas i na svatbu
Kdo se dozvěděl o tom, že skončíte, jako první?
Nejdřív jsem to řekla rodině a pak ve stejný den Jarmile a mému zaměstnavateli, pražskému USK. Tomu bych chtěla poděkovat, klub mi během kariéry hodně pomohl.
Co vám na to řekl váš přítel?
Nikdy mě od atletiky nezrazoval, Řekl mi, že mám ještě zkusit letní sezonu. Ale když teď vidí, že mám víc času na rodinu a jsem spokojenější, tak mé rozhodnutí přivítal. Já osobně cítím úlevu a klid.
Najdete si teď čas i na svatbu?
Budu mít čas o tom přemýšlet (smích). Na svatbu nebyl při mé náročné kariéře čas. Stejně žijeme jako manželé, jediná změna by nastala snad jen se změnou jména.
Bylo těžké říct Jarmile Kratochvílové, že končíte?
Je to pro mě těžké stále. Prožily jsme spolu 20 let na stadionu, starala se o mě. Je to opravdu veliký kus života. Viděla mě v zimě, ví, že mám malého Péťu, tak to pochopila.
Budete s ní v Čáslavi trénovat mladé atlety?
S Jarmilou asi ne. Jsou to její lidi a ona se o ně stará. V této chvíli to nevidím reálně, ale do budoucna spolupráci určitě nevylučuji.
Nerozmyslíte se třeba na podzim a nezkusíte další comeback?
Návratů mám za sebou hodně. Jak člověk vypadne z tréninku, je těžké se do něj vrátit. Určitě běhání neopustím, půjdu se proběhnout jen tak pro radost. Mám takový sen, zkusit si maraton. To je snad poslední trať, kterou jsem ještě neběžela.
Jaký největší zážitek jste si odnesla ze závodní kariéry?
Vzpomínám na hodně věcí. Nejsou to jen oba tituly, ale také na řadu mítinků a třeba na olympiádu v Atlantě, kde jsem poprvé v životě zaběhla osmistovku pod dvě minuty.
Zlatá radost byla nefalšovaná
Vaším největším úspěchem je určitě zlato na MS v Seville 99. Jak s odstupem času vnímáte tento závod?
Měla jsem strašný strach, že budu bez medaile. Tři největší soupeřky mě týden před šampionátem porazily v Curychu. Chtěla jsem medaili, ale zlato pro mě byl šok. Myslím, že v televizi bylo vidět, že mé překvapení nebylo hrané (smích).
Nikdy bych nevěřila, že něco takového mohu dokázat. V poslední zatáčce jsem si myslela, že mám po nadějích. Rovinku jsem zaběhla vůlí, vůbec si to nepamatuju. Finiš jsem viděla až po závodě
Viděla jste od té doby ještě někdy svůj zlatý závod?
Naposledy to bylo nedávno na ČT2 v pořadu Sláva vítězům, ale předtím dlouho ne.
Končíte vy, o konci uvažuje Tomáš Dvořák, skončili Jan Železný a Šárka Kašpárková. Z vaší generace tak zůstal asi jen Roman Šebrle.
Bavila jsem se s Romanem o tom, že budu asi končit, a on na to raegoval otázkou "To mě tady necháš?" Proto bych chtěla pracovat s mládeží, aby se po nás objevil někdo nový. Teď přijde malý propad. Chtěla bych, aby se situace zlepšila.
Nemrzí vás, že jste poslední závod kariéry nedoběhla?
Určitě ano. Dokázal bych se připravit tak, abych běžela na úrovni české špičky a rozloučila se třeba na Zlaté tretře. Ale už jsem na to neměla psychické síly.
