Pětadvacetiletá spastička nejvíce zazářila na paralympiádě v Aténách roku 2004. Získala zde zlato v disku a kouli, stříbro v oštěpu. Na loňském ME ve finském Espoo vybojovala stříbro v oštěpu a bronz v disku a kouli.
Od Železného se přece jen v něčem liší. Vlastní již dva evropské tituly. Na ME 2003 v nizozemském Assenu vyhrála oštěp i disk.
Posbírala již řadu sportovních ocenění: paralympijská juniorka roku, juniorka roku na Top Ten Českého svazu tělesně postižených sportovců, nejlepší handicapovaný sportovec Pardubic, nejlepší handicapovaný sportovec Pardubického kraje.
Osobně si nejvíce cení svého oštěpařského světového rekordu ve své kategorii, jenž činí 23,75 metrů. Vlastní rovněž světový rekord ve vrhu koulí.
Jana Železného obdivuje od útlých let: "Atletikou jsem žila odmalička. Už jako malá jsem ho sledovala v televizi. Dívám se na to, jak hází, kam dává ruce, kam dává nohy. Ale nikdy jsem s ním netrénovala, takže se to dá těžko odkoukat."
Technika i trénink tělesně postižených sportovců jsou navíc na hony vzdálené od těch zdravých: "Příprava je úplně jiná. Musím se ohlížet na to, co mi zdraví dovolí. Mám limity v tom, jak často se můžu připravovat, kam mě tělo pustí," popisuje Veronika Foltová.
Postižení oštěpaři například málokdy mohou využít rozběh jako jejich zdraví kolegové. Někdo hází z místa, někdo z částečného rozeběhu, záleží na tělesných omezení. Sama Foltová hází pouze ze tří střižných kroků.
Skutečnost, že se Jan Železný dokázal udržet na vrcholu až do čtyřicítky připisuje i tomu, že se mohl celý život věnovat atletice jako profesionál: "U handicapovaných sportovců profesionální atletika neexistuje. Musíme rozdělit síly mezi sport a práci, abychom si na sportování vydělali," připomíná.
Když je dotázána, proč oštěpařský světový rekordman nikdy nezvítězil na evropském šampionátu, se smíchem odpovídá: "Já jsem oštěp na mistrovství Evropy vyhrála taky jenom jednou, takže co?" Pak dodává: "Nervíčky rovněž udělají své, ty pracují vždy a u každého. Zdravá nervozita je na místě. Ne jako u mě, já jsem při závodech úplně mimo."
Mezi její největší zážitky z bohaté Železného kariéry patří jeho světový rekord v Jeně. "Pro mě je ale koukat na takového člověka vždycky zážitek. Člověk si uvědomí, co sám umí a neumí," doplňuje.
Jestli jeho velehod 98,48 metrů bude v blízké době překonán, neví, ale moc by to přála svému jednadvacetiletému kolegovi z Hvězdy Pardubice: "Přála bych to Honzovi Syrovátkovi. Ale ještě do toho má dost metrů. Zatím nehodil osmdesátku, ale všechno má před sebou," usmívá se.
