Už jako sedmnáctiletý mladíček si nevedl na okruhu ATP špatně. V Toulouse na svém teprve druhém turnaji se probil do čtvrtfinále. O rok později, v osmnácti letech, už byl v první světové stovce. K tomuto umístění mu pomohly semifinálová účast ve Vídni a čtvrtfinálové v Marseille, Rotterdamu a Basileji.

V roce 2000 už byl švýcarská dvojka za Rossetem. Dvakrát si zahrál finále. V Marseille podlehl v rozhodujícím tie-breaku Rossetovi, poslední zápas nezvládl ani v rodné Basileji. V semifinále sice porazil Hewitta, ale pak v pěti setech prohrál s Enqvistem.

Cesta na vrchol

Rok 2001 už byl ve znamení cesty na vrchol. Federer vyhrál první turnajový titul, na dvou dalších podnicích došel až do finále. A to přesto, že šest týdnů v sezóně kvůli zranění nehrál. Na dvou turnajích se také probil do čtvrtfinále. O rok později to bylo ještě veselejší, Roger si připsal další tři trofeje a vyhoupl se už na šestou příčku žebříčku.

Ale ta největší sklizeň měla teprve přijít. Předloni byl Roger v devíti finále, jen dvakrát odešel poražen. Navíc získal první grandslamovou korunu, kraloval na slavném Wimbledonu. Ročník ukončil na druhé pozici a chystal se dobýt trůn.

Švýcarský elegán není vyhraněným hráčem, prosazuje se na všech površích. A právě tato vlastnost mu výrazně pomohla při přebírání vlády nad bílým sportem.

Loni předváděl Roger tenis z říše snů. Každé finále, do něhož se probojoval, proměnil v trofej. Celkem vyhrál jedenáct titulů, třikrát přitom uspěl na grandslamu. Jeho jediná porážka na jednom z turnajů tzv. velké čtyřky toho roku přišla na Roland Garros. Ve třetím kole nestačil na Kuertena. Ale to mu rozhodně nemohlo zkazit náladu.

Vždyť naposledy jedenáctkrát během jediné sezóny uspěl Ivan Lendl. A od té doby uplynulo už dlouhých dvacet let. Federer se stal prvním hráčem, který v otevřené éře dokázal vyhrát třináct finále za sebou, počítáme-li i turnaje z předešlého roku. Stal se také teprve čtvrtým hráčem historie, který v jedné sezóně uspěl na třech grandslamových turnajích.

A fantastická byla i jeho bilance proti hráčům z elitní světové desítky. Ani jeden z osmnácti zápasů neprohrál. Frustraci svých pronásledovatelů nová světová jednička každým zápasem prohlubovala. Prostě nemohli na výtečného Federera najít recept. Roger se stal panem "Neporazitelným".

Tyto skvělé výkony mu loni vynesly přes 6,3 miliónů dolarů, jen o sto padesát tisíc méně, než se podařilo v rekordním roce 1997 Samprasovi. A Federerova show pokračuje i letos. Stihl už vydělat přes dva a půl miliónu dolarů. Kdo jej zastaví...

Roger začal s tenisem v osmi letech, obdivoval tehdy Borise Beckera. Později byl jeho oblíbencem Pete Sampras. Už jako junior byl skvělý, v roce 1998 byl nejlepším mladým hráčem světa. Skvělou tenisovou pověst potvrzuje i nadále.

Angažuje se i v charitativních projektech. Pomáhá dětem v Jižní Africe, odkud pochází jeho matka, propaguje sport mezi mládeží. Když jej nezaměstnávají tyto aktivity nebo tenis, rád si sedne na pláž, nebo si zahraje karty či stolní tenis. Je také fotbalovým fandou, týmem jeho srdce je klub z rodné Basileje.