Londýn – Tenisový fanoušek nesmí v průběhu zápasu ani pípnout. Občasné zatleskání je povoleno až po konci výměn, když se zrovna nehraje. To na šipkách je to trochu jiné. Vlastně diametrálně jiné.
Obrovská show, hudba, skandování davů příznivců a dva borci, kteří se ze vzdálenosti dvou metrů a sedmatřiceti centimetrů trefují do miniaturních políček na šipkařském terči za neutuchajícího řevu fanoušků.
Takhle to vypadá každý rok na mistrovství světa organizace PDC. Lokalita se v něm na rozdíl třeba od hokejové šampionátu nemění, akci vždy na konci prosince hostí Londýn, konkrétně pak sál Alexandra Palace. Ten je na celé dva týdny konání akce dlouho dopředu vyprodán. Co na tom, že vstupenka na jeden hrací den stojí až osm tisíc korun.
Šipky už totiž dávno nejsou hospodským sportem k pivu. Jde o zábavu se vším všudy. Plné haly, neuvěřitelní fanoušci, velké hvězdy a obrovské peníze. Zápasy letošního šampionátu navštívilo v Londýně přes 66 tisíc diváků, britská televizní stanice Sky Sports navíc přenosy dodávala do více než stovky zemí světa, včetně České republiky.
Třináct milionů pro nejlepšího
Vítěz turnaje Michael van Gerwen dostal za první místo odměnu téměř 13 milionů korun. Poražený Gary Anderson si přišel na milionů pět. "Popularita elitních světových šipkařů je na ostrovech srovnatelná s tou hráčů fotbalové Premier League," tvrdí expert stanice Nova Sport, která MS vysílala, Pavel Korda. Není tedy náhodou, že britská šipkařská liga se jmenuje stejně jako tamní nejvyšší soutěž v kopané.
Ti nejlepší podepisují smlouvy se sponzory na částky v řádech milionů liber. Nic ale není zadarmo. "Pokud chcete být nejlepší, musíte dřít. Já trénuji sedm dní v týdnu zhruba 6 až 8 hodin denně," prozradil nejlepší šipkař historie, šestnáctinásobný vítěz mistrovství světa Phil Taylor, který letos skončil už ve čtvrtfinále.
Um obvykle lehce obtloustlých chlapíků patřičně oceňují i fanoušci. Na nejprestižnější akci tohoto sportovního odvětví chodí v maskách a nápaditých převlecích. Pijí pivo, baví se, mávají transparenty s číslovkou 180. Tu zvednou nad hlavu, když se jejich oblíbenci podaří v jednom kole poslat všechny tři šipky do trojnásobku dvacítky, což je nejvyšší možný nához.
Celkově se šipky sluší přirovnat spíše k boxu než k tenisu. Každý borec má svoji nástupovou hudbu, na pódium ho doprovázejí spoře oděné krásky, každý má svou přezdívku. Komentátor je pak představuje podobně jako boxery v ringu.
Na terč si letos zkusil zaházet i bývalý fotbalista Chelsea a anglický reprezentant Frank Lampard:
O'Sullivan: Šipkaři jsou rockovými hvězdami dneška
Letošní finalista, "Létající Skot" Gary Anderson, však šipky stále vidí spíše jako sport hospod. "Ony jsou tím nejlepším místem pro náš sport. Tam se kluci potkávají a baví se. Dnes mi chybí klasické puby, kde si krom jídla a pití můžete taky zahrát šipky nebo kulečník," svěřil se Anderson.
Na vrchol se dostal podobně jako ostatní současní top hráči. "Neměl jsem peníze a šipky byly zadarmo. Pak jsem navíc začal dělat barmana. To bylo období, kdy jsem toho natrénoval nejvíc v životě. V každé volné chvíli jsem prostě házel," popsal svou snovou cestu za slávou a bohatstvím.
Podobnou pouť absolvoval i legendární hráč snookeru Ronnie O'Sullivan, který ani letos nechyběl v Ally Pally na zápasech o titul. Trefně pak shrnul současný britský fenomén šipek v příspěvku na Twitteru: "Takovou atmosféru bych jednou chtěl zažít taky. Šipkaři jsou rockovými hvězdami dneška."
