Zdravotními patáliemi pronásledovaný Dvořák zabojoval v závěru druhého dne a překonal hranici 8000 bodů, což dalo šanci právě Karasovi, aby si zajistil účast v Japonsku mírnějším B limitem v hodnotě 7850, který nakonec pokořil o 72 bodů.
Dvořák tak do závěrečné patnáctistovky běžel s dvojnásobnou odpovědností, jednak chtěl po roce konečně absolvovat závod se součtem začínajícím osmičkou, ale hlavně věděl, že horší čas než 4:53.37 by připravil reprezentačního kolegu a velkého kamaráda o start na šampionátu. Nakonec doběhl zcela vyčerpán v čase 4:49.87.
"Děsila mě poslední stovka při patnáctistovce, protože šlo hlavně o Pepíka Karase. Ale hlídal jsem si čas, a nakonec se to povedlo," přiznal po doběhnutí závěrečné disciplíny Dvořák.
"Dvořka je nejlepší desetibojař na světě. Je to bůh. Na poslední patnáctistovce jsem ho očima hodně tlačil dopředu" vysekl poklonu se smíchem na rtech Karas, jemuž kulisa kladenského stadionu šla hodně k duhu.
Ke Dvořákovi se zpráva o slíbené odměně v podobě lahve alkoholu donesla až od novinářů. "Flašku? Tak to nevím, tak ještě že na to mám svědky. Po doběhu říkal, že mi děkuje. Tak jsem řekl: ´Není zač´," dobíral si svého kolegu pro změnu trojnásobný mistr světa a bývalý světový rekordman.
Kolik to mohlo být, kdyby byl zdravý?
Dvořák v cíli hodně litoval svých zdravotních patálií. Nebýt jich, mohl se zřejmě dočkat výkonu hodně přes osm tisíc bodů. Podle svých slov si zranění přivodil vlastní hloupostí v úterý, kdy si při tréninku "odrazil patu", přitom svalové problémy z Götzisu už prý vyléčil.
"Bylo to trápení, to každý viděl. Ale udělal jsem osm tisíc bodů, ani nechci domýšlet, kolik by to bylo, kdybych byl zdráv. Teď mě to může mrzet, ale sezona nekončí," zamýšlel se Dvořák.
To druhý čerstvý držitel limitu pro Ósaku rozdával úsměvy a vtipy na všechny strany. "Jsem trochu zklamaný z disku," prohlásil a vzápětí se sám zasmál, protože na kladenském závodě si vylepšil osobní maximum v této disciplíně na 50,05.
Pak ale zvážněl a začal mluvit o svých skutečných nedostatcích. "Musím makat na oštěpu, to je bída. Skok o tyči už od Götzisu kvůli zádům nemůžu trénovat a kdyby mi tu nepomohli fanoušci, nedal bych ani těch 450," přiznal.
Na kladenském stadionu měl vskutku domácí prostředí. S diváky často komunikoval a ,byť v Česku zdaleka nedosahuje slávy svých úspěšnějších kolegů, získal si je na svoji stranu. Na metu absolutní extratřídy, tedy 8000 bodů, to však nestačilo.
Prý by se tak ale mohlo stát v Ósace "Když bude štěstí přát, může padnout víc." Tréninkové dávky však po svých negativních zkušenostech nechce přehánět. "Jsem důkaz toho, že když člověk chce moc, a přežene to s tréninkem, může se zakopat. Já se z toho furt hrabu," posteskl si.
S premiérovým ročníkem kladenského desetibojařského klání TNT Fortuna meeting panovala všestranná spokojenost. Atmosféru a podmínky si pochvalovali závodníci, trenéři i diváci. Nejvíce byl ovšem nadšen opět šoumen Josef Karas, jenž se v České republice znovu usadil po přestěhování z Kanady teprve před třemi roky.
"Je to nejlepší desetibojařský závod na světě," zahlásil do shluku novinářů.
