Praha - Deblkanoisté Jaroslav Radoň a Filip Dvořák, bronzoví z nedávného mistrovství Evropy z kilometrové trati, mají medailové ambice i na světovém šampionátu, který se koná příští týden od čtvrtka do neděle v Moskvě.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz prozradili, že mají za sebou sice velice hořký tréninkový týden v Nymburku, ale věří, že únavu vystřídá dobrá forma a domů se nevrátí jen s lahví ruské vodky.
V Nymburku si jen pochvalovali, že po perné dřině si mohli dopřát regeneraci ve vířivce a v sauně. „Byla to mimořádně náročná příprava, ale po odpočinku budeme do středy už jen ladit formu,“ říká Dvořák. „Asi to k tréninku před světovým šampionátem patří. Věřím, že v Moskvě se za týden představíme v dobrém světle,“ doplňuje ho Radoň.
Dvořák čeká velkou bitvu
Na ME v Německu skončili před českou posádkou jen Maďaři a Rusové. Světová konkurence však bude větší.
„Maďaři nás porazili dost jasně, ale dost možná, že jim k tomu pomohl vítr a velké vlny, s nimiž jsme si neuměli poradit. Výkony některých posádek toto nepříznivé počasí dost ovlivnilo. V Moskvě je uzavřený kanál jako v Račicích, což je naše výhoda,“ myslí si Dvořák.
„Čekám velkou bitvu o přední umístění, do které mohou zasáhnout další čtyři evropské dvojice, dále čtvrtí z olympiády Kanaďané, Číňané a zřejmě i Brazilci. Navíc na půlkilometrové trati jsou v bezkonkurenční pozici Rusové,“ upozorňuje Radoň.
Zpátky nejen s vodkou
Trenérem tohoto páru je Libor Dvořák, otec Filipa, který na olympijských hrách v roce 1980 právě v Moskvě dojel na čtvrtém místě. „Nerad o tomto závodě mluví. Především proto, že ho jen doslova kousíček dělil od bronzové medaile. Teď už se plně soustřeďuje na trenérskou práci,“ prozrazuje Filip.
Optimisticky naladění deblkanoisté navzdory velké a kvalitní konkurenci netají své medailové představy. „Necháme se překvapit, hlavně musíme zůstat v klidu. Určitě budeme v plné síle a jsme schopni bojovat o přední umístění,“ tvrdí Radoň.
„Naše šance jsou na obou tratích, tedy na kilometrové i poloviční. Před rokem v Duisburgu jsme si dojeli dvakrát pro bronz, takže nejméně jednou bychom zase měli mít radost z nějakého cenného kovu,“ dodává Dvořák. "Nechceme se totiž vracet jen s láhví ruské vodky."
