Praha - Vyhledává extrémy, zkouší bláznivé věci. Naposledy sjel olympijskou bobovou dráhu v Sarajevu, nejprudší na světě. Ale na svědomí toho má daleko víc a taky se chystá na další výzvu: zářijový etapový závod dvojic Masiv, kde mezi jednotlivými štacemi bude jezdit vlakem.
Jak se sjíždí nejprudší bobová dráha na světě?
Dost rychle a taky obezřetně. V Česku jsem si vyzkoušel sáňkařskou dráhu u Kadaně a dráha v Sarajevu mě lákala, protože má neskutečné parametry. Ale nakonec to úplná bláznivina nebyla - je to turisticky vyhledávané místo, takže jsme si museli dávat pozor. Zrovna tam byl školní výlet a jak člověk neviděl, co je za zatáčkou, radši brzdil. Byl jsem s parťákama na vysílačce, aby to bylo co nejbezpečnější.
To se asi nedá moc říct o vaší další bláznivině, o jízdě na kole v rychlosti 211,5 kilometru v hodině…
To je fakt, to bylo jiné kafe. Ale přemýšleli jsme nad tím, že bychom tu hranici ještě zkusili posunout, jenže zas tak jednoduché to není, musí se spousta věcí otestovat … zatím na to nebyl a čas odvaha.
Jak se dá takové rychlosti dosáhnout?
Vezmu to od začátku. Jako biker jsem jezdil na FMX akce, kde motokrosaři skáčou různě obtížné a šílené triky. Pepa Sršeň mě tam jednou roztahoval na čtyřkolce, abych mohl skákat taky, a u piva nás napadlo, že by se něco takového dalo zkusit. Dali jsme si jeden trénink, jel jsem ho ve snowboardové kombinéze, protože Pepa zapomněl vzít koženou, a v keckách. Vytáhli jsme to na 180 a řekli jsme si, že to půjde. Táta mi připravil speciální lano, abych se mohl v případě problémů odpojit. Následně se stačilo domluvit, kdo pak uhne. Na vojenském letišti proběhly tři pokusy. Jenže jak se blížila rychlost 200 kilometrů v hodině, začalo mě to z kola tahat. Ještě horší ale bylo, že se s tlakem a odstředivou silou začala rozplétat kola. Měřili nám to tehdy policajti radarem a agentura Dobrý den zaměřená na rekordy. 211,5 km/h byl průměr.
Co to vůbec znamená být freerider?
Sjíždím skály, jezdím v horském terénu, většinou neoznačeném. Zkouším, co se dá na kole zvládnout, kde jsou hranice. Někdy je to trošku nebezpečné, někdy za hranou. Utrhl jsem si slezinu, měl jsem silné vnitřní krvácení, zlomená zápěstí, utržené křížové vazy v kolenou, mám sešroubované kotníky… Není toho moc, co by bylo v původním stavu.
Na kole jste jezdil na Tchaj-wanu, v Ázerbajdžánu, v Maroku, teď v zemích bývalé Jugoslávie…
MASIV ve zkratce
Kdy: 12.-15. září 2018
Co: etapový MTB závod dvojic
Registrace: do 30. 8.
Kde: 4 různé etapy od Krušných hor po Šumavu
Základní údaje: 250 km, + 7 000 m převýšení
Jsem věčně na cestách, to je fakt. Loni jsem si to spočítal a byl jsem půl roku mimo ČR. Jezdíme s týmem po zajímavých místech, po atraktivních destinacích, kde bychom zároveň mohli pomoci rozvoji cyklistiky. Třeba Tchaj-wan patří mezi největší výrobce věcí na kolo, ale na horském kole se tam jezdí minimálně. Mají tam vyznačených pár tras, jenže jen pro silničáře. Chtěli jsme ukázat, že se tam dá jezdit i freeride. Problém je jen v tom, že tam něco postavíš a během týdne to zaroste. Prostě džungle. Ázerbajdžán je zase úplně jiný, příroda od pouště až po zelené vysoké hory. Každých 200 km jiný svět. V Maroku jsme zase přejížděli pohoří Atlas a vybíral jsem si navíc stěny, které by se daly sjet na freeridovém kole.
Co si s sebou berete na cestu?
V Maroku jsme si právě vezli všechno s sebou. Na kolo jsem navěsil asi dalších 10 kilo plus batoh. Vezl jsem náhradní díly, duše, spacák, karimatku a taky vodu, bez které nemáš v poušti šanci. A taky hodně techniky, protože jsme natáčeli. Cestování s kolem je vůbec poslední dobou náročnější, protože aerolinky snižují váhu. Kolo má samo o sobě 15 nebo 16 kilo, přidám k tomu obal a jsem na limitu. Navíc, když mám možnost, beru si kola dvě.
Jaké teď máte ještě cíle?
Je jich spousta - ale ten nejbližší je závod Masiv MTB Race, etapák dvojic na horských kolech. Jednoduché to nebude, takže začínám trénovat 2-3x týdně, vyrážím na kolo do terénu, abych to vůbec ujel. Je to 250 kilometrů ve čtyřech dnech, sedm tisíc výškových metrů. Žiješ, přemísťuješ se vlakem. Je to makačka, ale já sám jsem důkazem, že může jet každý a že se to dá zvládnout. A kdo mě porazí, tomu platím pivo!
