Praha – Představte si, že sedíte na vozíčku, který je na ledě. Pak vezmete curlingový kámen a za jištění kolegy ho hodíte co nejblíže středu. Poněkud kluzká představa? Pro účastníky sedmého ročníku Eurovia ligy vozíčkářů v curlingu běžná praxe při jejich oblíbené sportovní činnosti. Ta se od olympijského curlingu liší v zásadní věci – chybí zde metení kamenů.
„Při metení kamene se jeho dráha prodlouží až o tři a půl metru. No a s tím vozíčkáři počítat nemohou, protože nezametají a kámen hází z místa. Začínali odhazovat normálně z ruky, ale dnes na to mají tyče, takzvané extendery, díky nimž jsou pokusy daleko přesnější,“ vysvětluje největší rozdíl hry vozíčkářů hlavní rozhodčí Petr Slavík, který curling vozíčkářů soudcuje už od samého počátku.
Mezi světovou elitu v této disciplíně patří slovenští curleři. Svou strmou cestu vzhůru korunovali na předloňské paralympiádě v Rusku – v Soči jim o jednu příčku utekl postup do čtyřčlenného play-off a skončili při premiéře na hrách pátí. V téměř totožné sestavě hrají už několik let a představili se v ní i v Praze.
„Na Slovensku děláme výběr z celé země a pravidelně pořádáme srazy v Bratislavě, kde máme tréninkovou halu. Protože je většina hráčů pracujících, hrajeme a trénujeme o víkendech,“ vysvětluje slovenský reprezentační trenér František Pitoňák.
„Oproti Čechům nemáme tak širokou členskou základnu, takže nelze sestavit tolik týmů jako zde. I proto na Roztyly rádi jezdíme a hrajeme společnou ligu,“ pochvaluje si turnaj trenér, jenž své svěřence při hře sleduje z nadhledu v prostorách přilehlé restaurace.
Krátce předtím tedy viděl, jak Slováci porazili v repríze loňského ligového finále Velké Meziříčí 7:4. Po osmi odehraných zápasech Eurovia ligy má výběr Slovenska na kontě šest výher, jednu remízu a pouze jedinou porážku a je v čele tabulky.
„Kvalita zápasů se Slováky je opravdu vysoká. Hrát proti nim je pro nás výzva, a že to letos nevyšlo, nevadí. Minulý rok jsme s nimi byli ve finále, je otázkou, zda se do něj dostaneme i letos, záleží také na štěstí,“ potvrzuje hráč Velkého Meziříčí Bohumír Dvořák. „Dříve vyhrávali Slováci prakticky všechno, ale letošní remíza a porážka je důkazem, že se liga vyrovnává,“ myslí si hlavní rozhodčí Petr Slavík.
„Začínali jsme jen jako česká soutěž, ale postupně jsme přibrali i zahraniční účastníky. Jsme rádi, že spolupráce funguje a týmy ze Slovenska, Polska, Německa nebo Itálie stále jezdí. Je to i otázka finančních prostředků, protože si veškeré náklady na účast hradí sami,“ ředitelka Pavla Vrbová je tedy spokojena s fungováním ligy.
Z českých týmů si v úvodních třech kolech ligy vedl nejlépe výběr z Nového Města na Moravě, který byl čtvrtý. Až za ním se umístilo "Áčko" pořádajícího Jedličkova ústavu a loni druhý tým Velkého Meziříčí. Do lednové dvoukolové dohrávky ligy půjde z poslední pozice „B“ družstvo z Jedličkova ústavu.
Ačkoliv mají Češi oproti Slovákům daleko více hráčů a složí několik týmů, halu mají na curling jen jednu – tu na Roztylech. „Protože nemáme jinou možnost tréninku, jezdíme do Prahy na Roztyly jednou měsíčně a trénujeme tady. V týmu je nás několik, vždy se sebereme a jedeme spolu,“ potvrzuje Bohumír Dvořák z Velkého Meziříčí.
Možná i proto je rozvíjející se český curling vozíčkářů zatím v pomyslné "druhé světové lize" a opět mu letos unikla kvalifikace na elitní mistrovství světa, odkud by se mohli Češi kvalifikovat na paralympiádu. Nezbývá než se snažit dal.
"Curling má tu výhodu, ze je sportem pro všechny věkové skupiny, takže se současní reprezentanti mohou konstantně zlepšovat a usilovat o postup i na přespříští paralympiádu, když to dosud nevyšlo. K úspěchu je potřeba často objíždět zahraniční turnaje, abychom měli porovnání s elitou venku," potvrzuje Pavla Vrbová, že naděje současných reprezentantů na paralympijský vrchol nejsou ztraceny.
