Nedlouho po finálním hvizdu vystoupali Češi na připravený piedestal, ale bez cenného kovu. Fotografům ukázali akorát zarmoucené tváře.
Spolu s hráči smutnila pražská O2 arena, kam v neděli dorazilo rekordních 16 112 diváků. Žádný florbalový zápas do té doby nevidělo na jednom místě tolik lidí. Co naplat, bouřlivé domácí prostředí nepřineslo Čechům medaili ani napotřetí.
Posledním velkým úspěchem tak zůstává bronz ze švédského mistrovství světa 2014.
Svěřenci finského trenéra Petriho Kettunena doplatili proti Švýcarům na žalostnou koncovku. První dějství vyhráli na střely 14:5, ale do šatny odcházeli za stavu 1:2. Podobný nepoměr nabízejí i statistiky za celý zápas: 28:15, 2:4.
Alarmující je, že nešlo o jedno pokažené utkání. Za celý turnaj mají Češi zhruba pětinovou úspěšnost střelby, což je řadí k podprůměru, konkrétně mezi Polsko a Japonsko. A daleko za světovou špičku.
"Dali jsme dva góly, to je strašně málo," vrátil se k bitvě o bronz boleslavský forvard Curney, který na šampionátu posbíral jen dvě asistence. "Nebylo to tak, že by nás Švýcaři nějak brutálně přehráli."
Čím to, že oproti soupeřům z elitní trojky tak špatně zakončujete?
Je to určitě největší rozdíl, největší problém. Vidím to už delší dobu, obecně v českém sportu. Na střelbu jsme úplně zapomněli. Děláme hodně věcí okolo, ale některé sporty jsou prostě o gólech. My jsme spíš takoví jezdiči, odmakáme to.
Během dvou let, které vrcholí šampionátem, jste řešili hlavně obranu. Bylo to na úkor útoku?
Ano, bylo to postavené tak, abychom zápasy odjezdili, odmakali, dostali málo gólů. A nějaké tři čtyři vždycky dáme, třeba v přesilovkách. Měl to být spíš boj než hezká hra. Bohužel to nestačilo.
Zase je z toho čtvrté místo. Udělali jste pod koučem Kettunenem nějaký pokrok?
Zlepšujeme se. Ale zlepšují se všichni. My hrajeme agresivně, týmy nemají šanci, aby nás nějak přehrávali. Rozdíl samozřejmě je, že méně gólů dostáváme a zároveň jich méně dáváme. Hodně jsme tedy zapracovali na obraně. Byl to jiný styl práce, jiný styl hry, asi trochu šitý na míru jiným hráčům.
Byli na mistrovství hráči, kterým defenzivní systém nevyhovoval?
Jo i ne. My jsme systém samozřejmě přijali. A na turnajích bylo nějaké zlepšení vidět. Takhle se mezinárodní florbal hraje. Je to o maličkostech, o soubojích. Tohle jsme hráli dobře. Rozhodly naše chyby, neproměněné šance. Osobně mi trochu chyběla taky hra na balónku, větší klid. Nemůže to být jen o tom, že budeme makat.
Z čeho vycházelo, že vám chyběl klid?
Nevím. Až tolik se netvořily vazby. Pak těch šancí nebylo tolik. Ale dva roky nejsou zas tak dlouhá doba a srazů není hodně, takže se muselo vsadit na nějakou kartu.
Byli jste díky fanouškům lepší, nebo vás spíš svazovali?
Spíš nám pomohli. Nevím, jak ostatní kluci, ale mně je příjemné, když nás fanoušci přivítají. A jakmile se začne hrát, tak se hraje. Osobně pak tohle nevnímám, nesvazuje mě to. Fanoušci byli k dobru, než aby nám uškodili.
Vy jste v šesti kláních posbíral dvě asistence. S tím asi spokojený nejste, že?
Moc jsem týmu nepomohl. Čekal jsem víc. Moje role samozřejmě byla jiná, ale nějaký čas na hřišti jsem dostal, takže se nechci vymlouvat. Nechytl jsem se. Dva zápasy jsem pořádně nehrál, což mi nepomohlo. Určitě nemůžu být spokojený.
