Pokud pak bydlíte kousek od pěkné sjezdovky nebo u ní máte chalupu, budete mít své rozhodování taky hodně usnadněné.
Pakliže však patříte k většině, která lyžování za humny nemá a chce pěkné upravené tratě, toto dilema asi znáte až příliš dobře. Skialpinisté a vyznavači freeridu, lyžaři i snowboardisté se naopak bez hor za hranicemi a jejich terénů neobejdou. A konečně, freestylistům do toho raději nebudeme mluvit.
A také: v únoru mezi Němci a Holanďany? Ani náhodou! Začátkem dubna? Paráda! Jeden den? Pochopitelně v Česku. Týden dovolené? Ať to stojí za to, tedy v Alpách.
Uvedené škatulkování není náhodné. Ukazuje totiž, jak nesmyslné je paušálně řešit oblíbenou otázku - "je výhodnější lyžování u nás, nebo v Alpách?".
Na základě objektivních informací si ji totiž každý lyžař musí vyřešit sám za sebe. Výhodnost není měřitelná hodnota.
Objevily se sice pokusy o vzorečky, z nichž vyplynuly třeba naježděné kilometry za hodinu nebo za (sto)korunu, ale také absurdní závěr, že (i pro Liberečáka!) je tisíckrát výhodnější lyžovat ve Francii než na Ještědu. Kvalitu, spokojenost, požitek a doprovodné emoce se ovšem takto kvantifikovat nedají. Na to je ve hře příliš mnoho faktorů.
Jaké jsou naše hory?
Typické středohory, tedy relativně malé a nízké. Tím jsou dány primární komponenty jejich nabídky. Svými parametry se nikdy nemohou vyrovnat velehorským Alpám.
Výsledkem a vůbec největší nevýhodou je malé množství a malá plocha sjezdovek, nepříliš dlouhých a s malým převýšením. Velké houpačky a sjezdová turistika na nich neexistují. Obsluhovat je může jen omezený počet vleků a lanovek. Jejich přepravní kapacita ale i tak už v řadě areálů přesahuje kapacitní možnosti tratí.
Zájemcům přesto v hlavní sezoně nestačí. Výsledkem jsou přeplněné tratě, dole fronty (byť už zdaleka ne takové jako kdysi), čekání a nervozita.
Viníkem bývá i historicky vzniklá předimenzovaná kapacita lůžek spolu s velmi vysokým počtem tzv. denních návštěvníků z velkých a lidnatých spádových oblastí. Podepisuje se i tradiční popularita lyžování a nově i snowboardingu.
Silnou nevýhodou je takřka úplná nemožnost legálně sjíždět ve volném terénu mimo vyznačené tratě. Hendikepem je i typické málo slunečné pošmourné počasí s vysokou vlhkostí vzduchu.
Naše střediska jsou samozřejmě poznamenaná historickým vývojem. Počínaje tím, že to jsou staré osady nevzniklé s ohledem na moderní cestovní ruch a zimní sporty, přes důsledky války a odsun Němců a čtyřicet let minulého režimu po klopotnou stabilizaci poměrů, vlastníků a podnikatelů.
V roce 1990 byla v porovnání s Alpami na hodně nízké úrovni. Od té doby se v závislosti na investovaných prostředcích změnila skutečně dramaticky (např. na tuto zimu se postavilo 14 lanovek), ale hendikep minulosti, především ve službách, stále není vyrovnán.
Jsou drahé?
Sjezdování není levná kratochvíle.
Bývalý režim nás sice uplácel dumpingovými cenami všeho možného, tedy i lyžování, ale po nastolení tržních poměrů tato iluze musela vzít za své. Úměrně tomuto narovnání a investicím rostou i kdysi velmi nízké ceny jízdného a ubytování.
Jejich výše a především pociťovaný poměr cena/výkon bývají častým zdrojem kritiky. Oprávněné? Ano i ne. Je logické, že nebudu spokojený s pár kilometry přeplněných tratí a navíc frontou.
Avšak poměřovat cenu jen velikostí nabídky nelze. Samozřejmě mám právo nadávat na zdražování skipasů. Kdo ale ví, že například velkou investici do lanovky banka poskytující úvěr podmíní výrazným zvýšením jízdného?
Realitou jsou ceny v rozmezí asi 250 až 590 Kč (denní, dospělý, hlavní sezona), tedy 9 až 21 euro s výjimkou Špindlu a jeho až 750 Kč = 27 euro.
Pomineme-li srovnatelně nejdražší Zermatt, dospějeme k např. rakouským cenám 19,50 až 40,50 euro, tedy zhruba ke dvojnásobku. Nyní ale nastupují různé tarify, různé definice "dítěte", slevy sezonní a rodinné. V těchto záležitostech mají Alpy náskok.
Vhodnou volbou termínu a místa tak může být cenový rozdíl menší až nulový. Také ceny některých zájezdů u cestovek v okrajových termínech mohou být až šokujícně levné.
Celkovou cenu cesty do Alp samozřejmě ovlivní doprava, ubytování a stravování včetně další osobní útraty. Čistě finančně vyjdou Alpy většinou dráž, ovšem "osobním propočtem" poměru vynaložené ceny a získané služby můžeme vyšší cenu vyhodnotit jako výhodnější.
Nezapomínejme ale, že většina našinců jezdí do větších až vyhlášených alpských středisek, takže většinou vlastně srovnávají "malé české" se špičkovým zahraničním.
Pokud bychom porovnávali malé levné areály v Alpách či dokonce v mimoalpských středohořích, viděli bychom, že vybavenost našich nejlepších středisek už je či začíná být na srovnatelné či dokonce lepší úrovni (např. zasněžování). Na ni se ovšem (skoro) dotáhly i ceny.
V zásadě ale stejně jde o nabídku a poptávku. Dokud budou v našich horách fronty, nebudou mít provozovatelé důvod ceny nezvyšovat. Tím spíše, že v hlavní sezoně by čistě lyžařsky prospěl pokles návštěvnosti. Ten by se ale dostal do konfliktu se zájmy ubytovatelů. Mnozí mají už nyní problémy s obsazením mimo krátkou hlavní sezonu.
Někdo dospěje k závěru, že výhodnější jsou pro něj za více či méně vyšší cenu Alpy. Jiný upřednostní pobyt doma. Důležité je, že na rozdíl od kdysi máme volbu. Také cenovou. Jak tuzemsko, tak cizina se ve skromnosti a hlavně volbou vedlejší sezony dá zvládnout za přijatelný peníz.
Služby: dědictví minulosti?
Dobře se pamatujeme, že ve výrobně orientovaném státu dělníků a rolníků byly služby, neopřené o soukromý sektor, popelkou. Dostat je na úroveň vyspělého světa trvá a bolí.
A tak ani služby na našich horách nejsou dosud na potřebné úrovni. I tady se hodně zlepšilo a stále zlepšuje, ale právě tady je cítit dědictví minulosti, i v lidech, velmi silně.
Alespoň část těch, kdo seriozně začali podnikat brzy po Listopadu, si už ale dokázala osvojit vhodné chování k hostům, svým chlebodárcům, a tak lze doufat, že jimi odchovaná mladá generace, obohacená zkušenostmi ze zahraničí, bude lepší.
Celé lyžařské dilema Česko versus Alpy by bylo tématem na několik desítek stran. V tomto krátkém článku bylo možné nadhodit jen některé momenty. Mnohem podrobnější článek opřený o odborné kalkulace a prameny najdete v časopisu SNOW (leden-únor 2007).
