Čeští florbalisté přijeli sice v pondělí večer z mistrovství světa bez medaile, ale zase o kousek zmenšili odstup od dříve nedostižných Švédů a Finů. Podle Erikssona už chybí jen čtyři až šest let, než se česká reprezentace dotáhne na úroveň dvou florbalových velmocí.
Za deset let se český florbal vyšvihl nahoru. "Tenkrát byl rozdíl mezi námi a Švédskem deset až dvanáct let. Teď už je jen čtyři až šest," řekl Eriksson v rozhovoru pro ČTK v dějišti turnaje, který stejně jako před deseti lety hostilo Švédsko.
Proto ho zklamalo, jak tým přistoupil k zápasu o bronz, který se Švýcarskem prohrál 4:9. "Za nimi nejsme vůbec. Mělo se říct: 'Hrajeme o medaile, tak do toho jdeme'," uvedl Eriksson.
V Globenu mu nyní ožily vzpomínky na rok 1996, kdy se čeští florbalisté na světové scéně teprve rozhlíželi. A to se vším všudy. Zatímco letos bydleli v luxusním hotelu, před deseti lety spali v Uppsale ve sklepě tělocvičny a pak v kempu na předměstí Stockholmu.
"Na nic jiného peníze nebyly. A to byl problém. Věděl jsem, že tu na konci května bývá teplo, ale tenkrát byla zima, a my jsme si nemohli na pokojích zatopit. Tak jsme na zápasy jezdili zmrzlí," vzpomínal Eriksson.
Přišel studovat, ale nastartoval florbalový boom
Do Čech se vydal před dvanácti lety za studiem, místo toho Čechy sám učil a stal se průkopníkem florbalu v tuzemsku. Společně s Jaroslavem Marksem dobyli na prvním šampionátu čtvrté místo. Erikssonovi neoficiálně pomáhal s týmem i jeho bratr, jenž tehdy ve Švédsku vedl tým ve druhé ženské lize.
Během zápasů seděl na tribuně a gestikuloval na něj postřehy. Ne vždycky je ale kouč zachytil. "Když jsme v semifinále se Švédskem prohrávali po šesti minutách 0:4 a já si vzal oddechový čas, přišel za mnou a říká: 'Já už ti od stavu 0:2 ukazuju, ať si ho vezmeš. Teď už je to prohraný," řekl s úsměvem Eriksson.
Působení na lavičce národního týmu je pro něj podle jeho slov jedním z nejkrásnějších období života. "Když se tehdy před semifinále se Švédskem v Globenu hrála česká hymna, bylo mi strašně líto, že neznám slova a nemůžu zpívat s ostatními. Ta švédská mi nic neříkala.
A když pak dal Očkay v zápase o bronz gól, měli jsme obrovskou radost," vybavil si Eriksson. Tehdy Češi o medaili přišli nevydařenou třetí třetinou s Norskem a prohráli 2:6.
Eriksson se potom stáhl do ústraní. Jako vedoucí týmu ještě před třemi lety pomohl českému florbalu k historicky první medaili - bronzu z MS juniorů. "Ale teď už ani nemám licenci," podotkl. V Čechách měl za úkol díky svým kontaktům pomoci místnímu florbalu v jeho začátcích prorazit ven. "To se mi snad povedlo," řekl.
Ještě pomáhá pražským Future každý rok organizovat zájezdy do Švédska, píše pro florbalové servery a také si zvyká znovu na život ve Švédsku. "Vrátil jsem se po dvanácti letech. Mám dva malé kluky a chtěl jsem, aby začali chodit do školky ve Švédsku," vysvětlil Eriksson.
Uvítal by, kdyby do Skandinávie přišli také čeští florbalisté. Ve Švédsku zatím působil jen Radim Cepek. Po prázdninách by se v jeho stopách mohl vydat reprezentant Martin Richter z pražských FbŠ. "Ale bude tu pro ně problém si najít práci. Hlavně se musejí naučit anglicky," uvedl Eriksson.
Sám oceňuje, kolik práce odvádí florbalová unie na trenérském poli. "U národního týmu je ideální ten model s jedním zahraničním asistentem. Jen by se to možná po Švýcarovi a Finovi mohlo zkusit se Švédem. Přece jen se tu hraje nejlepší florbal na světě," prohlásil.
To už dlouho nemusí platit. I letošní šampionát naznačil, že se bezstarostné panování šestinásobných mistrů světa chýlí ke konci. "Za dva roky v Praze to bude velmi zajímavé. Češi teď mají spoustu mladých, zato nejlepších deset švédských střelců má přes 29 let," uvedl Eriksson.