Nymburk - Vyhrál prestižní Evropskou ligu i Evropský pohár, ovšem český titul basketbalistovi Luboši Bartoňovi stále chyběl. I proto se loni po bohaté zahraniční kariéře vrátil do Česka a oblékl dres Nymburku, s nímž své manko smazal a ve středu mohl poprvé zvednout nad hlavu trofej pro české šampiony.

"Ne, že bych s tím počítal, ale i proto jsem si vybral Nymburk, který je v české lize někde jinde než ostatní," řekl Bartoň novinářům po rozhodujícím finále. "Samozřejmě jsem to chtěl vyhrát. Jinak už bych s kariérou skončil, kdybych neměl touhu. Tenhle titul mi do sbírky chyběl a jsem rád, že ho mám. Rozhodně ho oslavím," dodal euroligový šampion s Barcelonou z roku 2010.

Děčín byl silným soupeřem

Nymburk ve finále porazil 3:0 na zápasy Děčín, který vydržel vzdorovat jen v úvodním utkání, které prohrál těsně 64:69. Ve druhém duelu doma však už jasně podlehl 61:87 a ve třetím mu došly síly a Nymburk s přehledem vyhrál 96:59.

"Ale my museli svou kvalitu prokázat. Děčín byl důstojným soupeřem, a i když to podle skóre nevypadá, museli jsme hrát celou dobu naplno a předvádět soustředěný výkon. Museli jsme si to vybojovat," ocenil Bartoň výkony bojovného soupeře, který hrál ve finále vůbec poprvé.

To Nymburk byl ve finále už potřinácté za sebou a podvanácté z toho byl titul. "To je docela unikát. Na druhou stranu to není nejlepší pro ligu, když vládne jen jeden tým. Tady v Nymburku je ale touha hrát první housle v Evropě a prosazovat se alespoň v Eurocupu. Zatím nevidím v lize klub, který by se Nymburku mohl v blízké době přiblížit. Ten rozdíl tam prostě je," připustil Bartoň.

Titul "na stará kolena"

V pětatřiceti letech na něm byla viditelná motivace titul získat. V rozhodujícím finále ještě za poměrně vyrovnaného stavu dřel a dokonce se dostal do pro sebe nezvyklé situace, kdy zakončil brejk smečí. "To bylo snad poprvé v sezoně. Jsem rád, že se mi to povedlo. Chtěl jsem jít jednou rukou, ale rozmyslel jsem si to, že nebudu dělat voloviny a šel jsem na jistotu oběma rukama," popisoval s úsměvem.

Na sezoně ho mrzí jen to, že kvůli zdravotním potížím nebyl pro tým takovou posilou, jak by si přál. Nemohl tak naplno využít své zkušenosti z Barcelony, Říma, Badalony, Fuenlabrady či Valencie.

"Mrzí to, protože loni v létě jsem byl rozehraný z reprezentace, ale hned v přípravě jsem se zranil. Do tempa jsem se pak dostával až někdy do února. Forma nebyla ideální. Když jsem se dostal do rytmu, tak Eurocup už byl fuč a VTB ligu jsme měli špatně rozehranou. Nebyl jsem úplně fit, abych týmu více pomohl. To byla kaňka," hodnotil.

Nyní si užije oslavy titulu, ale už se těší na to, že se přes léto bude připravovat s národním týmem na zářijové mistrovství Evropy. "Těším se hrozně, protože to bude moje poslední reprezentační štace a doufám, že to bude dobré léto," připustil blížící se konec reprezentační kariéry.

Na klubové úrovni by však chtěl alespoň ještě jeden rok pokračovat. "Ještě jednu sezonu dám. Jestli to bude v Nymburce nebo jinde, to se ještě rozhodne v dalších týdnech. Dnes o tom nebudu přemýšlet," dodal.