Zmínila jste se o šampionátu. S jakými představami jste do Berlína odjela?
Chtěla jsem pěkným časem postoupit do finále a v něm skončit do desátého místa. Proto s pátou příčkou jsem velice spokojena.
Čím je pro vás nominace na Kontinentální pohár?
Něčím zcela výjimečným. Stále si ještě jen pomalu začínám uvědomovat, jaký mimořádný závod mě čeká. Jsem samozřejmě šťastná, že v Ostravě mohu startovat a navíc být v jednom týmu s mistryní Evropy Britkou Laurou Muirovou.
Jak se na tuto významnou sportovní akci připravujete?
Svědomitým tréninkem. Zítra odjíždím na týden do Vysokých Tater, kde budu sbírat potřebné síly na ostravský závod. Do Popradu budu dojíždět na stadion a na Popradské pleso snad dojdu (smích). Výšek se bojím, takže na Lomnický štít se určitě nepodívám.
Jaké soupeřky vás v Ostravě čekají?
Nevím skoro nic, snad jen to, že bych se skvělé Muirové chtěla držet co nejdéle a mohla zajistit pro Evropu nějaké body. Kvalitní mílařky se představí z Afriky, o nichž jsem se přesvědčila, že budu muset ještě hodně dlouho trénovat, abych se jim vyrovnala.
Dvakrát jste se ze zdravotních důvodů s atletikou už loučila, ale od posledního návratu v roce 2016 se každým rokem zlepšujete. Jakou cestou jste se vydala?
Pravidelným tréninkem, do něhož dávám doslova všechno. A protože tělo s touto náročností souhlasí a dokázalo se adaptovat na střední tratě, tak toto úsilí přináší i dobré výsledky.
S čím byste byla v Ostravě spokojena?
Potěšil by mě čas pod 4:04,80, což můj současný rekord. Na jakou pozici by to stačilo by rozhodly moje soupeřky.
Jaké jsou vaše vzdálenější cíle?
Je mi už třicet let, ale ještě tři roky bych chtěla závodit. A příští rok už začne klepat na dveře olympiáda v Tokiu, kam bych se velice ráda podívala.
