S jakými představami jste do Berlína odjížděl?
Já jsem na představy skoupý. Nejsem plánovač medailí, protože jde o velice vrtkavou lidskou činnost. V mém případě šlo spíš o jakési očekávání. Netajím, že jsem měl víru v atlety, kteří před šampionátem prokazovali dobrou formu a myslel jsem si, že aspoň někomu se podaří najít cestu na stupně vítězů. Bohužel opory, na které jsme v posledních letech spoléhali, slavně neskončily.
Znáte důvody, proč se někteří z těchto špičkových atletů mezi elitu nevrátili?
Někteří ze zřejmých důvodů, jiní ten den neměli štěstí. Několik jich mělo v přípravě na šampionát zdravotní problémy, podobně jako kdysi já, ale "ošulit" je nedokázali. Mně se to někdy podařilo, ale když je třeba tréninkové manko na dráze, tak nožičky o tom vědí a poslouchat nechtějí
Nejvíc se asi věřilo koulaři Tomáši Staňkovi, ale skončil čtvrtý. Je to pro vás velké zklamání?
To v žádném případě. Absolvoval závod skvělé úrovně, v němž šest atletů poslalo kouli za 21 metrů. Nebyl daleko od bronzu výkonem, s nímž by se na předchozím mistrovství medaile dočkal. Navíc letos musel klidem řešit různé bolístky a chyběla mu větší "vyházenost."
Také stříbrný oštěpař z loňského mistrovství světa Jakub Vadlejch patřil mezi velké favority…
A zase zdravotní problémy. Zlobila ho záda, musel vynechat i mistrovství republiky, ale odjížděl s vírou, že odpočinek mu pomůže. Všichni jsme samozřejmě čekali daleko lepší výkon, než který předvedl, ale zároveň je nutné říci, že do svého vystoupení dal všechno, na co měl. Ale nestačilo to. Podobných případů však bylo víc.
Patří mezi ně i výkony Zuzany Hejnové?
Jistě! Věděla, že ji bude limitovat bolest achilovky, ale chtěla dosáhnout na svoji první medaili z mistrovství Evropy. Není to chyba, že do Berlína jela. Znám z vlastní zkušenosti, že se nikdy neví, co se v závodě zvládne. Také jsem odjížděl na velké závody ne zcela zdravý a v bojích o medaili se mi dařilo. Rovněž Zuzana se připravovala s určitou vizí, ale na její tělo toho bylo zřejmě příliš.
Pavel Maslák po svém vyřazení v semifinále čtyřstovky říkal, že už začíná o běh ztrácet zájem. Není to spíš jen reakce na určitý útlum?
Předběhla ho spousta soupeřů, což se mu samozřejmě nelíbilo. Avšak ve štafetě jsem viděl, že potřebná dravost v něm stále je. Třeba to bude chtít určitou přestávku, nebo možná i změnit disciplínu, o čemž také mluvil. Bude záležet na tom, jak se s trenérem domluví.
Kdo neměl ten potřebný den D?
Především mílař Jakub Holuša, který před šampionátem vytvořil v běhu na 1500 metrů hodnotný český rekord. A potom dálkař Radek Juška, ozdobený nedávnými výkony přes osm metrů a v Berlíně se "hledal".
Po dnech plných zklamání přišla radost v podobě tří medailí. Čekal jste něco podobného?
Nikol Ogrodníková má životní formu, byla velice úspěšná ve třech závodech Diamantové ligy a v Berlíně se navíc jejím soupeřkám podle očekávání nedařilo. Dočkala se zasloužené odměny. A po tomto stříbru jsem se velice těšil na dva závody mimo stadion. U chodkyně Drahotové mě velice potěšila její pohoda, s jakou se vydala na trať. Začal jsem věřit, že ji dokáže zúročit. A bronz Vrabcové v maratonu? Už loni potvrdila, že patří mezi nejlepší evropské vytrvalkyně. Je zdravá, svižná a mentálně neskutečně silná. První medaile z velké sportovní akce má pro ni zlatou hodnotu.
A kdo vás ještě příjemně překvapil, i když nedosáhl na medaili?
Hodně se skloňovalo jméno osmistovkaře Lukáše Hodbodě, který do šampionátu vstupoval jakou outsider a dokázal v obrovské konkurenci doběhnout ve finále jako osmý. Výborným výkonem i šestou příčkou mě potěšila vícebojařka Kateřina Cachová. Cenný postup mezi elitní výškařky a rovněž šesté místo Michaely Hrubé patří rovněž mezi úspěchy. Kvalitním časem na sebe upozornila pátá mílařka Simona Vrzalová. A v neposlední řadě stojí za zmínku osmá příčka desetibojaře Jana Doležala.
A jakou vidíte aspoň tu nejbližší budoucnost české atletiky?
Blíží se generační výměna, takže bude záležet na nadějném mládí, jak dokáže navázat na úspěchy svých předchůdců. Cesta na mistrovství světa a za dva roky na olympijské hry nebude jednoduchá, pro některé se vrátka do elitní společnosti zavřou. Přesto se zamračeným pohledem se do budoucnosti české atletiky nedívám.
