Jaké byly vaše poslední tři roky?
Dost těžké. Myslel jsem na další úspěchy, vyvíjel na sebe velký tlak, ale místo medailí jsem se dočkal nevydařených vystoupení a několika zdravotních komplikací. V psychicky náročném období jsem změnil trenéra, ale na pěkný výsledek jsem stále marně čekal.
S jakými pocity a záměry jste odjížděl na mistrovství Evropy?
Poslední měsíc jsem kvůli problémům se zády trénoval jen částečně, skoky dokonce vůbec. Věřil jsem, že nejlepším lékem bude větší množství klidu. Na svém posledním vystoupení v této věkové kategorii jsem se chtěl konečně prosadit a netajím, že myslel i na medaili. Domníval jsem se, že by mohlo stačit osm tisíc bodů, na což jsem si troufal. Navíc konkurence byla letos slabší, čehož jsem chtěl využít.
Co vám napověděl první den?
Přesvědčil jsem se, že cesta ke stupňům vítězů bude hodně složitá. V průběžném pořadí mně patřilo až páté místo, stejně jako před třemi lety na mistrovství světa. To mě stále udržovalo v reálné naději na konečný medailový úspěch. Chtělo to věřit, že dobře zvládnu všechny mé silné disciplíny.
Co vás potěšilo a naopak v kterých disciplínách cítíte rezervy?
Tři disciplíny mně druhý den vyšly skvěle, měl jsem radost z osobních rekordů v překážkách, oštěpu a hlavně v disku. Všechno ve výborných podmínkách perfektně sedlo. V tyčce jsem měl vinou nevyrovnaných výkonů trochu problémy, ale nakonec jsem ji zvládl. Hned první den byla velice špatná dálka a stále hledám cestu k lepším výsledkům ve výšce. Hlavně v těchto dvou disciplínách se na mých vystoupeních asi podepsala už zmíněná měsíční tréninková přestávka.
Čím je pro vás toto zlaté prvenství na evropském šampionátu?
Především povzbuzením do další činnosti, určitě si budu víc věřit. Snad je to i návrat k někdejším lepším časům.
A co vás čeká v nejbližší době?
Zní to možná divně, ale přede vším to je důkladné lékařské vyšetření, protože hlavně záda se při větší náročnosti nepříjemnou bolestí stále ozývají.