Pchjongčchang/Praha - V pouhých 24 letech si už prožila věci, které by si většina lidí za celý život raději odpustila. Jenže nejspíš i díky tomu se nyní snowboardcrossařce Evě Samkové houpe na krku další olympijská medaile, tentokrát s bronzovým odleskem.
Před čtyřmi lety v Soči to byla jiná jízda. Dvacetiletá usměvavá rebelka se vydala na premiérové hry plna mladického elánu i přesto, že se jí dva roky před tím v levém koleni přetrhl přední křížový vaz.
Na ruské trati neměla konkurenci, s nakresleným knírkem pod nosem uhranula fanoušky neohroženou jízdou od kvalifikace až po finále. Na vyřazovací boje si nechala připnout GoPro kameru, ale celou dobu natáčela jen sněžné vlny před sebou, nikdo nebyl schopný ji předjet. Dojela si snad pro to nejryzejší zlato a v euforii obracela naruby bundu, jejíž podšívka měla stejně vítěznou barvu.
Uplynul další olympijský cyklus a do sedmimetrové propasti pod startem korejské tratě se dívá trochu jiná česká šampionka. Život jí za poslední čtyři roky připravil náročnější překážky, než sama na prkně kdy přeskákala.
Sotva si stihla užít zlatý úspěch ze Soči, přišel tvrdý pád. A to doslova. Ve švýcarském Veysonnaz doplatila na nebezpečný úsek se zrádnými hrboly a skončila v ochranné síti. Výsledkem byl zlomený kotník, otřes mozku a let vrtulníkem do nemocnice.
Když uzdravila nohu, začaly se stupňovat její problémy s vyskakovacími rameny. "Mám vrozenou vadu, hypermobilitu a mělké kloubní jamky, když cuknu, rameno vypadne, museli jsme trochu změnit start, abych zapojila všechny svaly," vysvětlila problém Samková.
Před dvěma lety už přišla na řadu dokonce operace. Rodačka z Vrchlabí musela začít dělat trochu jiné cviky, poctivě rehabilitovala a celkově ještě zesílila.
Když už se zdálo, že se na olympijskou sezonu zdravotně vyladila a před obhajobou zlata v Soči absolvuje dostatečné množství závodů na rozježdění, dostavila se další komplikace. V prosinci během závodu Světového poháru znovu upadla a pochroumala si rameno.
Necelé dva měsíce od olympiády nebyl čas na delší rekonvalescenci nebo dokonce operativní zákrok, od bolesti a dalších problémů musely pomoct tejpy a speciální ortéza.
Fyzickou bolest navíc brzy vystřídala psychická. V lednu Samkové zemřel dlouhodobě nemocný tatínek Roman. Ten bojoval s nádorem na mozku od jejích devíti let. Světlejší chvilky střídaly ty horší. Ke konci jeho bitvy se zákeřnou chorobou se přidaly i epileptické záchvaty. Prohrál dva dny před jejími snoboardcrossovými závody v tureckém Erzurumu.
Česká reprezentantka váhala, jestli se zúčastnit, nebo skočit na letadlo a vrátit se k rodině. Nakonec se rozhodla zůstat a závod pro zesnulého otce vyhrála. "Život mi píše různé příběhy a zkouší moji odolnost. Byl to právě taťka, který mě spolu s mojí mamkou učili bojovat, nevzdávat se a věřit, že cesta, kterou jsem si vybrala, je správná," napsala poté na Facebooku Samková.
Nabyté životní zkušenosti jí hnaly i pátečním bronzovým závodem. Tentokrát to ve vyřazovacích bojích nepálila hlava nehlava jako v Soči hned od startu. Naopak, vždy se pohybovala na hraně postupu, nepanikařila ani v momentě, kdy jí ve finálové jízdě patřila průběžně až šestá příčka. Čekala, až se otevře medailová cestička a v závěru ji dokonale využila.
"Ví, co udělat v pravou chvíli, a dokáže to předvést i na olympiádě. Takových lidí je málo," chválil ji v cíli její manažer a bývalý skikrosař Tomáš Kraus.
Málo je i těch, kteří umí medailovou sbírku přetavit i v jiné hodnoty. Samková totiž brzy pochopila, že mediální smršť, kterou svým olympijským triumfem před čtyřmi lety nastartovala, není nic negativního. Že se toho dokonce dá skvěle využít a zvednout český snowboardcross z amatérské úrovně.
Rázem začaly po českých zasněžených kopcích růst nové tratě. Jednu sama otevřela v Harrachově jen rok po hrách v Soči. Další dráhy vyrostly v Lipně nad Vltavou nebo na Dolní Moravě, kde Samková pravidelně pořádá kempy pro malé děti. "Jednou bych po konci kariéry mohla trénovat a předávat zkušenosti, baví mě to s nimi," hlásí vlajkonoška z Pchjongčchangu.
Než ta chvíle nastane, chce učinit ještě jednu medailovou zteč pod pěti kruhy v Pekingu 2022. Emočně i fyzicky na to podle jejího týmu má, i když ji čekají znovu operace obou ramen.
"Těžko říct, jestli jsem silná. Všichni si myslí, že nemám problém, ale taky si hodně věcí beru. Nicméně přijde mi, že tři olympiády má skoro každej, takže do Pekingu klidně pojedu," culí se bronzová hrdinka.
