Londýn, Praha – Od svého trenéra Jana Železného přebírá nejen oštěpařské dovednosti, ale také jednu nezáviděníhodnou roli. Skoro každý si myslí, že Barbora Špotáková má jistou medaili z pozdně večerního finále ženského oštěpu.

Stejné to bylo s Železným. Když ho měli Češi v olympijské výpravě, v kolonce počet medailí se mohlo začínat nikoliv od nuly, ale rovnou od jedničky.

Jenže Špotáková není stroj (nezdá se to, ale ani oštěpař Železný nebyl). Až nastoupí ve 22.00 SELČ ke svému medailovému závodu, bude nervózní. Hodně nervózní.

Vítězství v kvalifikaci nerozhoduje

„Na mě to přijde už před nástupem, když se řadíme a máme vyjít na plochu. Snad tam nebudeme čekat dlouho,“ přiznala Barbora Špotáková po své vítězné kvalifikaci. I do ní šla s lehkým chvěním v těle, ale hodem 66,19 se nejen uklidnila, ale i kvalifikaci vyhrála.

Pro večerní finále to znamená málo. Hází se znovu od počátku a je jedno, že Abakumovová, Ruska a největší soupeřka, hodila „jen“ 63.25.

Právě s Abakumovovou má Špotáková rozehranou partii od minulých her v Pekingu. Ruska určitě nezapomněla. 21. srpna 2008 ji přehodila Barbora v olympijském finále v posledním pokusu, v novém evropském rekordu, a vzala ji naději na zlato. Šokovaná Ruska sice pak ještě měla k dispozici jeden hod, ale na nic se nezmohla.

Bude muset hodit 70 metrů?

Špotáková si uvědomuje, že právě Abakumovovou si musí hlídat nejvíc. "Klasika, byla někde schovaná, myslím, že se mám na co těšit," prohlásila o ní už počátkem týdne. Ruska před londýnskou olympiádou zmizela neznámo kde v tréninkovém centru a nedávala o sobě vědět.

V Londýně říkala, že chce ve finále hodit přes 70 metrů, ale je možné – podle výsledků kvalifikace - že nakonec může stačit i méně.

V kariéře v opravdu důležitých závodech překonala šampiónskou metu sedmdesáti metrů už třikrát. V Pekingu z toho bylo zlato, ve Stuttgartu ve stejném roce světový rekord. Ale loni v Tegu na světovém šampionátu stačilo 71,58 pouze na stříbrnou pozici.

Jedenatřicetiletá nadporučice z pražské Dukly Barbora Špotáková je svérázná, silná žena někdy až mužských projevů. Ráda třeba pije pivo, má vlastní štamgastskou sklenici U Pinkasů. Drsná kapela Tři sestry, jejíž hudbu obdivuje, jí za vítězství v Pekingu složila píseň.

„Bude to úplně jiný závod, než před čtyřmi lety v Pekingu. Myslím si, že reálné medailové naděje má pět oštěpařek, samozřejmě největší Ruska. Když se to podaří mně, bude to něco výjimečného,“ prohlásila členka tréninkové skupiny Jana Železného, legendy světového oštěpu.