Tokio (Od našeho zpravodaje) - Pokud byste si zapnuli v televizi olympijské vodní pólo a viděli španělskou soupisku bez diakritiky, ani by vás nenapadlo, že ve vodě bojuje o míč Čech jak poleno.
Tenhle urostlý chlapík ze Strakonic mezi jižanské parťáky skvěle zapadá, však má kolem sebe spoustu spoluhráčů z Barcelony.
Cesta sem do olympijského bazénu pro něj ale nebyla vůbec snadná. České vodní pólo má sice víc než stoletou tradici, jeho sportovní úroveň je tu ale nízká a už vůbec nemůže být řeč o nějakém profesionálním zázemí.
"Bohužel žádní skauti v Česku ani jinde nejsou, je to vyloženě o tom, jestli vás někdo uvidí hrát ve svém klubu, respektive jestli vás někdo doporučí," vypráví deníku Aktuálně.cz Faměra. "Já měl to štěstí, že se obnovil Československý pohár ve vodním pólu a tam si mě všiml tehdejší mistr Slovenska ČH Hornets Košice," líčí.
Právě tam odehrál tři roky v profesionálních podmínkách a poznal, co to je vrcholová úroveň vodního póla. Odtud pak šel na angažmá do francouzského Nice a pak do Berlína. Až se nakonec usadil v Katalánsku.
A právě tady v něm začala hořet naděje, že by účast pod pěti kruhy mohla nakonec opravdu vyjít.
"Odmalička jsem sledoval každé olympijské hry a přál jsem se si, abych se tam dostal. Jen jsem věděl, že hraju vodní pólo za Českou republiku a tam ta šance bohužel není ani minimální. Takže to byl takový sen, který jsem nepočítal, že se splní," přiznává.
Splnil se na Pyrenejském poloostrově, když si ho všiml trenér španělské reprezentace a šel se ho zeptat, jestli by si nechtěl zařídit nový pas.
"Před sedmi lety, když jsem přestupoval z německého Spandau Berlín do CNA Atletic Barceloneta, jsem ještě netušil, že by něco takového mohlo přijít, ale po třech letech jsem dostal nabídku a za další dva roky jsem získal občanství," popsal cestu za olympijským snem Faměra.
Vzhledem k tomu, že i v reprezentaci má kolem sebe samé spoluhráče, které dobře zná, připadá si mezi nimi jako Španěl, i když je stále především Čech a z domoviny dostává spoustu zpráv.
"Španělé mě berou úplně stejně jako každého, samozřejmě si občas nějakou narážku neodpustí, ale vše jen v rámci srandy. Horší je to naopak, Španělé jsou trochu citlivější povahy, tvrdší srandu moc nesnesou, takže se musí s nimi trochu v rukavičkách," popisuje s úsměvem španělskou náturu.
Na dálku se snaží v Tokiu sledovat i výkony českých sportovců, ale není to tak snadné. "Máme tu hodně zaplněný program, video ze zápasu, regenerace, protahovačky, tréninky. Ale když je čas, tak české výsledky sleduju na telefonu a španělské sportovce v televizi."
Není divu, jak se španělští vodní pólisté přibližují medaili, tlak na sportovce stoupá, úspěch je už opravdu blízko. Ve středu tým postoupil do semifinále.
"V zemi jsme na tom podobně jako házená, basketbal a ostatní sporty. Číslo jedna je fotbal a okolo toho se točí celý sport ve Španělsku. Ale pokud se jedná o olympiádu, je tlak na všechny sporty a snaží se o maximální připravenost a hrát o medaile," přiznává Faměra.
V boji o finále ale Španěle nečeká nic snadného, vyzvou totiž úřadující olympijské šampiony ze Srbska. "Bude to pořádná bitva. Ale já jsem si je popravdě přál, už jsme je jednou porazili, takže víme, že to je hratelný soupeř," dušuje se dvaatřicetiletý pólista.
Už teď je ale šťastný, že se na vysněné olympiádě dostal takhle daleko. "Rozhodně, ale pořád zbývají dva zápasy, aby ten sen byl kompletní," culí se.
Případný cenný kov by byl velkým úspěchem pro celé Španělsko. To totiž získalo medaili z vodního póla naposledy v roce 1996 na hrách v Atlantě, kdy celý turnaj vyhrálo. Od té doby čeká.
