O Soči ho připravilo zranění, teď se Graňák těší na spolupráci s kanadským profesionálem

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
29. 1. 2018 6:25
Slovenský obránce a sběratel cenných trofejí Dominik Graňák hraje první sezonu v Hradci Králové a připravuje se na olympijské hry. O start v Soči přišel kvůli zranění až na poslední chvíli, v Koreji by měl patřit k oporám mužstva vedeného kanadským trenérem Craigem Ramsaym, jehož si čtyřiatřicetiletý Graňák velice váží.
Dominik Graňák vyhlíží z Hradce Králové premiérovou účast na olympiádě.
Dominik Graňák vyhlíží z Hradce Králové premiérovou účast na olympiádě. | Foto: ČTK

Už se těšíte na své první olympijské hry?

Velmi se těším, ale ještě se snažím to nadšení krotit. Před čtyřmi lety jsem se totiž zranil asi čtyři dny před odletem na olympiádu. Nechci říct, že bych se tím nějak zatěžoval, ale ještě hrajeme extraligové zápasy.

Takže ještě nepočítáte dny zbývající do olympiády?

Až tak na to nemyslím. Už musím řešit nějaké organizační věci, lidi ze slovenského svazu byli u nás. Nevyhnu se tomu, ale nedívám se jen na to. V extralize hrajeme jeden zápas za druhým.

Jak vidíte šance slovenského mužstva na olympiádě?

Je tam dost mladých kluků, mezinárodně to není až tak zkušený tým, ale myslím, že máme velmi schopné vedení. Máme kanadského trenéra (Ramsayho) a další nové nebo staronové trenéry. Profesionalita je tam opravdu na vysoké úrovni, ať už příprava na zápasy, nebo výběr hráčů. Budeme muset hrát na hranici možností a skloubit všechno dohromady. Ale jsem zvědavý, těžko se mi odhaduje, na co ten tým má.

Překvapilo vás, že v něm není nikdo ze Slovanu Bratislava?

Překvapilo to asi každého. Na druhou stranu jsem měl možnost hrát pod novým vedením jen turnaj v Norsku a signály byly takové, že se trenéři nechtějí dívat na to, kdo kde hraje, ale vybírali si typy podle toho, jak kdo zahrál na těch turnajích. Ale lhal bych, kdybych řekl, že nejsem překvapený, že tam nejsou aspoň někteří kluci ze Slovanu.

Minulý rok jste nejel na MS, protože jste se cítil po sezoně vyčerpaný. Věříte, že letos zvládnete náročnou sezonu s olympiádou a následným návratem skoro přímo do play off?

Věřím, že na to budu připravený a nebudu s tím mít problém. Loni to bylo hodně ovlivněné tím, že jsem měl nevydařenou sezonu. Hokej byl spíš trápením. Spíš jsem se cítil slabý mentálně než fyzicky, potřeboval jsem si oddechnout a nabrat chuť do přípravy. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí, a zpětně toho nelituju.

Nezjišťoval jste si před nedělním utkáním, jak je na tom se zraněním třinecký Tomáš Marcinko? Také se dostal do olympijského výběru.

Přiznám se, že až před zápasem v Třinci jsem se dozvěděl, že nebude hrát. Nevím, co mu je, ale doufám, že bude v pořádku. Je to pro nás důležitý hráč, mezinárodně zkušený. Byla by škoda, kdyby o olympijský turnaj přišel, minule si hned v prvním zápase na olympiádě přivodil dost vážné zranění kolena. Přeju mu rychlé uzdravení.

Ulevilo se vám, že ho ve vzájemném zápase nemusíte bránit?

To ano. Je to velký, silný hráč, a přitom je to inteligentní hokejista. Není to žádné dřevo, co by tam jen tak stálo. Umí si vybrat prostor, umí si počkat. V Třinci to ukazuje, hraje opravdu výborně.

V Třinci jste dlouho vedli 1:0. Chtěli jste to ubránit?

Neměli jsme v plánu uhrát zápas na jeden gól. Nechtěli jsme to úplně zavřít a soustředit se jen na obranu. Ale ze hry to vyplynulo, Třinec byl aktivnější, jeden gól mu tam spadl a šlo se do prodloužení.

Po gólu na 1:1 se aktivita domácích ještě stupňovala, že?

Ano, byli aktivnější a bylo je na ledě více vidět. V poslední třetině byli lepší, riskli to a po vyrovnávacím gólu byli trochu na koni. Mrzí mě nájezdy, protože jsme se vrátili do hry ze stavu 0:2 a rozhodla až poslední nájezd domácích. Škoda, ale nakonec je i bod dobrý.

Ubránili jste pět oslabení, v prodloužení i zkrácené šesté. Cítíte, že se vám v této herní disciplíně daří?

Soustředili jsme se na to, protože v Plzni jsme v oslabení dostali dva góly. Hráli jsme aktivněji, bylo to lepší. První čtyři přesilovky měl Třinec, až potom my. Bylo to důležité, ale musíme si přiznat, že když už něco bylo, Paťo Rybár to chytil. Nevyrážel puky, hodně nám to pomohlo.

Moc šancí nebylo, byl to hodně defenzivní zápas, že?

Řekl bych, že náš hokej je všeobecně víc defenzivní. Nemáme hodně zápasů, ve kterých by to byla nějaká přestřelka. Je to náš styl. Víme, že máme velmi kvalitní gólmany. Naše hra na tom není přímo založená, ale určitě nás to vždy podpoří. Někdy se takto dá vyhrát na jeden gól.

To se může hodit v blížícím se play off…

V play off jde hodně zápasů hned po sobě, kolikrát rozhoduje jeden gól. Série takové bývají, že padne jednou osm gólů a další den jen jeden. Je důležité být schopný vyhrát, i když se střelecky tolik nedaří.

Jak zatím hodnotíte sezonu v Hradci Králové? Je to příjemná změna oproti minulém ročníku, kdy jste hrál s Rögle o záchranu?

Samozřejmě je zajímavější a jednodušší hrát v týmu, který má ty nejvyšší ambice a zároveň se pohybuje na předních příčkách. Člověka ten hokej baví o něco více, ale na druhé straně jsem byl ve Švédsku spokojený a trochu mi chybí. Ale angažmá v Hradci hodnotím pozitivně.

Je pro vás důležité zůstat před play off na druhém místě?

Vždy je dobré být co nejvýše. Logika play off je jasná. Každý chce začínat nebo hrát rozhodující zápas doma. My nejsme výjimka. Rozhodující faktor to není, ale v jistých momentech to může pomoct.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 1 hodinou

Ve věku 93 let zemřel předseda Klubu dr. Milady Horákové a bývalý politický vězeň František Šedivý

Ve věku 93 let zemřel v úterý večer dlouholetý předseda Klubu dr. Milady Horákové František Šedivý. Za klub to ve středu oznámil Jiří Bulan. Šedivý za války spolupracoval s odbojem, po únoru 1948 strávil 12 let v komunistických věznicích a lágrech. Po listopadu 1989 působil také jako místopředseda Konfederace politických vězňů ČR. O svém životě napsal několik knih.

Šedivý podle Bulana zemřel po dlouhé nemoci. Poslední rozloučení se uskuteční v rodinném kruhu, veřejnost se bude moci se Šedivým rozloučit, jakmile to umožní situace s epidemií koronaviru, napsal.

"Mnoho let svého života se potýkal s totalitou, ale ani dlouholeté věznění v komunistických lágrech ho nezlomilo, stále si uchovával svůj cit pro spravedlnost a obdivuhodný smysl pro humor," uvedl Bulan. Šedivý podle něj byl masarykovec, spisovatel, křesťan, milovník přírody a myslivec, výborný řečník a především laskavý člověk. "Patřil také k těm, díky jejichž úsilí mohla být obnovena činnost České obce sokolské. A významnou měrou se zasloužil i o vznik pražského Gymnázia Milady Horákové v roce 2009," dodal Bulan.

Zdroj: ČTK
Další zprávy