Peking (od našeho zpravodaje) - "Jé, vás tady je!" reaguje Tomáš Paul na pět českých novinářů v mixzóně působivého stadionu National Acquatics Center, jemuž při letošních hrách nikdo neřekne jinak než Ledová kostka.
"Pro nás je mluvení s vámi taková terapie sdílením," říká během rozhovoru jeho žena a týmová partnerka Zuzana.
Manželská dvojice si užívá životní turnaj v hermeticky uzavřené bublině Pekingu, přestože bude v závěrečném úterním klání proti domácím Číňanům zápolit pouze o umístění. Z Paulových srší radost, chválí atmosféru uvnitř české olympijské výpravy.
"Jsme strašně rádi, že tady nejsme za podivíny a vyvrhele," smějí se.
Jaké máte pocity po tak těsné a řekněme trochu smolné porážce?
Zuzana: Nedá se říct, že to bylo smolné. Curling se musí hrát do posledního kamene. Nemůžeme čekat, že nám dvojnásobný olympijský vítěz podá po šesti endech ruku. Stejně jako nemůžeme mít jistotu, že takové zápasy budeme vyhrávat. Jsme tady z pozice nováčků, menšího svazu a s mnohem menšími zkušenostmi. Primárně jsme na sebe pyšní, že jsme se vrátili, protože po sobotě jsme nešli spát v úplně dobré náladě. Je důležité, že jsme se dokázali zvednout a ukázali to, co umíme. Kdybychom takové výkony podali všech devět zápasů, odjížděli bychom s hlavou úplně rozzářenou. Takhle jsme jenom spokojení, že jsme, kde jsme.
Mrzí pořád hodně sobotní výbuch proti Švýcarům?
Tomáš: Právě tahle prohra nás mrzí nejvíc ze všech. Se Švýcary hrajeme pravidelně a myslím, že za poslední dva roky s nimi máme mírně kladnou bilanci. Nečekali jsme, že dostaneme takhle naloženo. Oni ale hráli celý zápas na 95 procent, zatímco šest předchozích hráli jen na 60. My jsme k tomu navíc přispěli svým špatným výkonem.
Prohra s Kanadou znamená konec nadějí na postup do semifinále. Jak tedy hodnotíte olympijský turnaj?
Zuzana: Je to strašná houpačka a určitě nejnáročnější turnaj, který jsme kdy hráli. Možná je to můj subjektivní dojem, ale začínají se trošku rozevírat nůžky mezi top profesionálními týmy ověnčenými medailemi a týmy, které se na olympiádu dostaly z kvalifikací nebo posledních postupových míst. Statistiky, které se tady hrají, jsou úplně neuvěřitelné. Diváci měli možnost vidět curling, který ještě nikdo nikdy neviděl. To, co viděli dnes proti Kanadě, byl takový výkon, který se dá hrát na MS, protože občas přijde nějaká chyba. Ale to, co předvedli Italové nebo Švýcaři, že neudělali vlastně žádnou chybu, s tím jsme se ještě nikdy nesetkali.
Vy jste ale museli minimálně nabrat obrovsky cenné zkušenosti…
Tomáš: Určitě. Pro nás je to nová zkušenost. Poprvé hrajeme na turnaji, kde je 10 nejlepších týmů na světě. Normálně na MS je dvacet týmů a tam de facto hrajete s týmy, které jsou na vaší úrovni a pak jsou tam dva až tři týmy, které jsou na této úrovni, Švédsko nebo Kanada. Jsme rádi za tuhle zkušenost, doufáme, že ji budeme moci předat hráčům, kteří budou po nás.
Rozhodující kameny na takovém turnaji musí být nesmírně náročné psychicky. Jak se to dá zvládnout?
Tomáš: Curling je obecně hra o psychice, o hlavě, člověk si to nesmí moc připouštět. Když hrajeme průměrně na 80 procent celou sezonu, tak prostě jeden kámen z pěti nehodíme. Je potřeba se s tím smířit a moc se nerozčilovat nad tím, když něco nevyjde. Statisticky to tak prostě vychází.
Kanaďané říkali, že to bylo jako na horské dráze a že jste je měli na lopatě…
Zuzana: Myslím, že nás trochu podcenili. Jsem ráda, že už příště budeme vnímáni jinak a soupeř se bude soustředit od začátku naplno.
Tomáš: To ale nechceme, ne?
Zuzana: To je pravda, to vlastně nechceme!
Říkali jste v minulých dnech, že dostáváte spoustu pozitivních, ale i část negativních ohlasů. Uvědomujete si, že jedno z nevyhledávanějších slov na internetu je teď curling?
Zuzana: Opravila bych ty negativní. To zaznělo v nešťastné konotaci. Extrémně převažují pozitivní reakce. Jsme nadšení. Chodí nám obrázky od dětí, kteří nás kreslí. Dokonce nás nakreslily v pandemických skafandrech, to mě fakt pobavilo. Jsou to věci, se kterými jsme nikdy nepřišli do kontaktu. Představte si nás jako takové Alenky v říši divů za zrcadlem. Je to z nuly na sto a teď čekáme, že to zase půjde dolů, protože curling se v televizi objeví jednou za čtyři roky, už se to zase dlouho nemusí zopakovat. Kdo ví, jestli tady vůbec za čtyři roky bude český tým.
Konkurence je obrovská, spousta týmů je profesionálních. Vy ne…
Zuzana: Ano, pořád je to tak, že se na olympiádě hraje proti profíkům a my jsme v kvalifikaci spoustu profíků nechali za námi. Rusko, Turecko, Německo, Asiati… Tyhle týmy poletí raketově nahoru a český tým se vždycky bude muset prát o to, aby postupoval z těch posledních příček. Pokud se nestane nějaký zázrak a nepřijdou nějací úplní supertalenti.
Zítra proti Číně budete hrát už jen o umístění. Budete mít motivaci?
Tomáš: Motivace je velká. Náš realistický cíl bylo páté až sedmé místo. Pokud porazíme Čínu, tak cíl splníme. Do zápasu půjdeme s velkým soustředěním. Chceme vyhrát.
Jak hodnotíte olympiádu z toho mimosportovního pohledu, přece jen je to tu hodně specifické. Jaké jsou ty nejsilnější zážitky, ať už ty dobré nebo špatné?
Zuzana: Pro nás je asi nejzajímavější mluvení se zástupci médií. Zhodnotili jsme to, že je to naše terapie sdílením. Všem se vám tady vypláčeme na rameni a pak jsme v klidu. Když nám přivedete média do Prahy, tak se nám třeba bude hrát trochu líp. I tohle je pro nás velký zážitek a zkušenost. Člověk si na tohle musí navyknout. Nejdete hned po zápase do šatny, místo toho jsme trávili v mixzóně třeba 45 minut, jen to písklo. A každý náš sportovec se na olympiádu těší kvůli českému týmu. Komunita, organizátoři, všichni hráči se skvěle podporují. Třeba hokejistky mají tak pozitivní energii! Jsou nabité, stříká to z nich. Jsme strašně rádi, že můžeme být součástí tohohle týmu a nejsme tu za podivíny nebo vyvrhely někde vedle. Chceme sem patřit a být součástí i nadále.
Říkáte, že hrajete proti profesionálům. Profesionalizace curlingu v českých podmínkách je sci-fi nebo vede nějaká cesta?
Tomáš: Zatím je to hodně daleko, protože curlingem si stále nevyděláte a ve chvíli, kdy si nevyděláte, tak se mu nikdo nebude věnovat full time. Je to celé o penězích a o času.
Co váš vztah po olympiádě? My jsme si všichni říkali, že hrát s partnerem musí být poměrně složité. Jak to máte?
Zuzana: Řekněte, jak jste nás vnímali vy. Mě by to docela zajímalo.
Takové lehké pnutí možná?
Zuzana: Lehké pnutí, to je hezké.
Tomáš: Já bych řekl, že tady docela v pohodě. Lehké pnutí bylo před odletem, protože jsme byli měsíc zavření doma v izolaci. To bylo pořádné pnutí. My jsme se tím, že jsme přijeli sem, dostali do větší sociální bubliny než dvoučlenné a tím pádem jsme se dali zase do pohody.
Zuzana: Vždycky si děláme legraci, že nepotřebujeme trenéra, ale manželského poradce. Takže výběr trenérů je vždy složitý. Člověk se s tím musí srovnat, že spolu trávíme spoustu času. Určitě jsme byli zklamaní spolu, ale člověk musí vědět, že frustrovaný je jeden i ten druhý a že si musíme dát rozestup. Včera jsme samozřejmě neměli dobrou náladu, jeden ani druhý, a trošku jsme ocenili, že nejsme na dvoulůžáku, ale že máme každý svůj pokoj, do kterého se můžeme zavřít. Zase si myslím, že to, že jsme partneři a známe se, nám mohlo pomoct dnes ráno. Vyspali jsme se z toho a víme, že to půjde.
