Dudycha patří k největším talentům současné české atletiky. Před dvěma měsíci postoupil do semifinále mistrovství Evropy v Římě, koncem června pak výkonem 1:44,82 překonal 26 let starý český rekord Lukáše Vydry. Únava z náročného programu, do kterého patřil i středeční rozběh na OH, se nasčítala.
"Ale není to něco, na co bych se měl vymlouvat. Všichni to měli stejné, včera běželi všichni, a kdybych byl včera o pět setin rychlejší, tak jsem měl dneska volno a mohl jsem běžet až zítra," připomněl Dudycha, že v rozběhu mu těsně unikl přímý postup do semifinále.
A v opravném běhu měl na sedmém místě k postupu daleko. "Po nějaké pětistovce to začalo být takové, že už jsem nezvládl vůbec nic. Nezvládl jsem reagovat. Úplně mi došlo a nezvládl jsem se zachytit ani za ně. Neměl jsem na to," soukal ze sebe.
I když se rychle propadal pořadím, odstoupení nezvažoval. "Ani náhodou, to by byla pro mě největší ostuda nedoběhnout závod na olympiádě. Zabalit se může jenom se zlomenou nohou a tu dneska nemám," řekl.
Hodně vyčerpaný byl Dudycha už po rozběhu, zvracel a cestou do zázemí raději usedl na vozíček. "Bylo to vyčerpání po závodě, takové standardní, možná trochu větší. Ale nebylo tak hrozné. Je to osmistovka, ta bolí a po osmistovce se občas zvrací," poznamenal k tomu.
Chtěl by si pod pěti kruhy spravit chuť v roce 2028. "Udělám všechno pro to, abych za čtyři roky měl další olympijskou zkušenost a dopadla líp," prohlásil.
Další vrchol této sezony má ještě před sebou, koncem srpna by se měl poměřit s vrstevníky na juniorském mistrovství světa v Peru. "Momentálně nepočítám s ničím, ale asi se tam uvidíme," vzdychl Dudycha.