Co jsou pro oštěpaře čtyři centimetry?
Taková vzdálenost může být klidně i chyba měření. Zapichuje se samozřejmě nějaký bodec, podle kterého se pak měří, ale někdy vletí oštěp do trávy svrchu, někdy pod úhlem. Je to prostě titěrný rozdíl, který ale občas rozhoduje.
Co vám proběhlo hlavou před posledním hodem, když jste potřeboval hodit jen o tak málo víc?
Před každým hodem jsem se snažil si vybavit ty nejlepší hody, ale 88,50 je možná mezi mými top deseti závody. Před třemi lety v Tokiu jsem bral za skoro o dva metry kratší hod stříbro, teď je to čtvrté místo. Ale podívejte se dál, šesté místo za 87,40, Němec Julian Weber. To je hořký.
Jak říkáte, celá finálová osmička házela daleko, je to trochu útěcha?
Bylo to nejlepší oštěpařské finále historie. Do finále bylo potřeba hodit skoro 85 metrů. To si nepamatuju, jestli někdy bylo. Jsem hrozně rád, že jsem toho byl součástí. Mrzí mě to za české fanoušky, chtěl jsem jim jí z atletiky, královny sportu, donést.
Po kvalifikaci jste si stěžoval, že toho v Paříži moc nenaspíte, zlepšilo se to před finále?
Pořád nic moc. Moc dobře jsem nespal ani ty následující dva dny. Ale i tak jsem předvedl jeden z nejkvalitnějších hodů kariéry. Skvělý výkon, horší pořadí. Medaili jsem chtěl, ale netušil jsem, že za 88,50 ji nedostanu. Nevyvíjelo se to úplně ideálně, protože jsem začal 80 metry, ale nevěšel jsem hlavu. Bojoval jsem, přidával jsem metry každým pokusem. Peters pak odpověděl o čtyři centimetry delším hodem a já už nenašel zbraň. Ale spánkem to určitě nebylo.
Přesto je to čtvrté místo na olympijských hrách, budete to časem brát jako dobrý výsledek?
Je to skvělý, ale protože mám ve sbírce šest velkých medailí, vyhraný Diamantový ligy, tak je pro mě čtvrté místo trochu nezvyklý a musím to chvilku vstřebávat. Za posledních x let jsem čtvrtý mockrát nebyl. Co si budeme povídat, medaile v Paříži jsou krásný, líbila by se mi.
Pojďme se zastavit u Pákistánce. On je takovou neznámou oštěpařského pole. Téměř vůbec nezávodí, jen tolik, aby se kvalifikoval na olympijské hry. Pak předvede takový hod, co na to říkáte?
93 metrů je extrém. Trefil to krásně, ten oštěp vůbec nechtěl padat. Je třeba uznat, že to udělal pěkně. Hod tak jako naskakuje, a když to trefí, oštěp letí jak po takovém polštáři. Je unikátní, že vlastně vůbec nezávodí. Proč to dělá, nikdo netuší, ale trefil to a je olympijský šampion. Tak to asi dělá dobře.
Dá se na takový hod v průběhu finále vůbec odpovědět?
To je šach mat pro všechny. Hodit 93 mohl maximálně Peters, ale něco takového hodil v hurikánu v Dauhá. Takže od té doby to byl boj jen o druhé místo.
Mohlo by vás zajímat: Jak dosud jediní olympijští šampioni slavili v Českém domě:
