Praha – I když Josef Král závodil naposledy ve špičkovém voze před dvěma lety, kdy se s GP2 rozloučil vítězství ve Spa-Francorchamps, český jezdec stále živí naději na vstup do formule 1.
„Kontakty s týmy mám oživené, jsou tomu nakloněné. Klíčový bod je, aby někdo kývnul na peníze a stál by za mnou silný sponzor,“ uvedl 24letý závodník v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Druhou část rozhovoru pojednávající o Julesi Bianchimu či bezpečnosti v F1 čtěte ZDE
Letošní sezona je po dobrých dvaceti letech první, kdy v žádné významnější evropské formulové soutěži nezávodí český jezdec. Je to spíš důsledek úpadku kvality tuzemských pilotů, nebo tuzemské ekonomiky?
Nemyslím si, že jde o úpadek na straně jezdců. Když to vezmu z mé situace, tak stále bojujeme o spojení se silným partnerem. A pokud by se to podařilo, tak díky vazbám a kontaktům mám naději na to startovat ve formuli 1. Potenciál závodit na nejvyšší úrovni má i Honza Charouz. Je ale pravda, že o nikom jiném nevím. Z generace, která přichází po nás, nikdo nefiguruje v absolutní špičce. Neznamenal jsem nikoho, kdo by na tak slabý trh, jakým Česká republika je, měl potenciál dostat se někam výš. Na druhou stranu, naše ekonomika je opravdu slabá a speciálně u nás je těžké sehnat si sponzory.
Dosavadní závodnickou kariéru jste ukončil paradoxně vítězstvím v závodě GP2 v belgickém Spa-Francorchamps v září 2012, pak ale vaše angažmá u týmu Barwa Addax náhle skončilo. Proč jste po takovém výsledku nepokračoval dál?
S jedním ze sponzorů jsme měli domluvený dlouhodobý kontrakt, který zajišťoval celou sezonu. Jenže se mu nepodařilo dostát plnění, které bylo ve smlouvě, a na základě toho jsem o místo přišel. Na sedačku do GP2 se tlačí spousta jezdců a každý z nich má připravené peníze. To nahrálo týmu, který i přes moje vítězství mohl říct, že nepojedu a nasadili tam kluka, jenž si mohl místo zaplatit.
Jaký to je pocit pro závodníka, který zná své možností a schopnosti vyhrávat, když už dva roky marně shání partnera, aby mohl bojovat s elitou?
Samozřejmě je to frustrující. Ve formuli 1 je spousta kluků, se kterými jsem závodil. Znám je velmi dobře osobně a myslím si, že s několika z nich bych se dokázal úplně v pohodě poměřovat. Například s Marcusem Ericssonem jsem závodil od roku 2007 a nebýt technických závad, tak bych ho tenkrát v britské Formuli BMW porazil. Těm klukům se to podařilo, ale v motorsportu prostě peníze vládnou světu.
Jak se udržujete ve formě, když nemůžete závodit?
Důležitý je trénink. Základem je fyzička. Ono je to totiž jinak hodně specifická. Když se dostanete do takových pater jako je GP2 nebo formule 1, je skoro nereálné říct: „Půjdu si s něčím zajezdit“. Omezené jsou možnost už s GP2, natož se na trati dostat ve formuli 1. Jít si zajezdit s jiným autem nemá pro mě moc velký význam. Jednak to je od závodního monopostu hodně vzdálené a ani by mi to nic nepřidalo. Prioritou tak pro mě zastává fyzický trénink. Abych se dostal do závodního rytmu, to se dá dohnat na simulátoru. Se zkušenostmi, které teď mám, by mi na trati stačila asi tak hodina.
Kromě tréninku se v současné době účastníte i projektu pro mladé nadějné jezdce GT Academy. O co vlastně jde a jaká je vaše role?
Jedná se o společný projekt Nissanu a Sony, v němž si měří síly nejlepší hráči hry Grand Turismo. Součástí není jen hra, ale také fyzický trénink a jdou i na trať ve skutečném závodním voze. S GT Adademy spolupracuji už druhý rok, letos jsem měl na starosti kluky z Česka, Polska a Švédska a mým úkolem bylo vybrat toho nejlepšího do velkého finále. Jeho vítěz pak dostane od Nissanu roční kontrakt v závodě „gétéček“.
Dokázal jste svoje svěřence porážet i na PlayStation?
Je to peklo (smích). Není to proti nim jednoduché. Ale s dalším bývalým pilotem GP2 Luccou Filippim jsme z jednoho Itala vytáhli fintu, se kterou jsme nepočítali: v zatáčkách bylo potřeba použít ruční brzdy jako v rallye. Pak už jsem s nimi držel krok a ve virtuálním světě jsme spolu dokázali závodit.
Stal jste se pátým Čechem, který startoval nebo oficiálně testoval formuli 1. Jak jste se dostat do kokpitu HRT na testy a je pravda, že jste měl s týmem dohodnutý start ve Velkých cenách?
Účast na testech vznikla díky naší blízké vazbě s Colinem Kollesem, který v té době HRT šéfoval. Všichni tehdy registrovali moji nehodu ve Valencii, kde jsem se proletěl vzduchem. Zvlášť, když se pak to samé stalo i Marku Webberovi. A právě v Abú Zabí jsem se vrátil zpět do GP2 a hned jsem dokázal poprvé v sezoně 2010 bodovat. Nikdo nečekal, že po takové havárii můžu přijít a okamžitě zajet tak dobře. Proto mi od HRT dali šanci a byl to test i z naší strany, abych věděl, jak se po bouračce moje tělo vypořádá se zátěží monopostu F1 a jestli je můj sen závodit v Grand Prix reálný.
Testy proběhly skvěle. I když jsem byl nasoukaný v kokpitu po maličkých Karunu Chandhokovi a Bruno Sennovi a odkrvovaly se mi nohy, byl jsem rychlejší než oba piloti stáje HRT. Na základě toho jsem si v týmu vybudoval velmi dobrou pozici. Celou následující sezonu probíhala jednání. Měl jsem tehdy připraveného sponzora, jednu velkou zahraniční firmu, kontrakt jsem měl doma a můj manažer Nicolas Todt vyjednával podmínky. Ale bohužel v té chvíli tým HRT ukončil činnost. To mi uzavřelo dveře do jiných stájí, protože se už nedalo skočit po ničem jiném a utekla mi tak velká životní šance.
Ve své kariéře jste seděl v řadě různých monopostů. V kterém z nich jste si závodění nejvíc užil, který byl z jezdeckého pohledu nejzábavnější?
Podle mě to byla Formule Masters. Auto bylo ve své době technologicky o dva kroky dál, než byla Formule 3. Mělo trochu horší aerodynamiku, ale to na něm bylo právě zábavné a dalo se s ním jezdit na hraně. Navíc se závodilo na takových krásných tratích, jako bylo francouzské Pau. Tam jsme skákali přes skutečné obrubníky od chodníku, Monte Carlo je proti tomu obrovské. V Pau by se vozy F1 nebo GP2 prostě nevešly.
Užíval jsem si i GP2, protože mi jeho jízdní styl vyhovuje. Svezl jsem se jednou v Brně i v AutoGP, ale pro mě byla adaptace na něj hodně těžká. To auto nebylo těžké, tak výkonné a používá úplně jiné pneumatiky. Proto je styl jízdy totálně odlišný a adaptace z GP2 trvá relativně dlouho. I když jsem toho v cestovních vozech moc nenajezdil, tak velký zážitek ve mně zanechalo Audi Superturismo od Bohemia Racing Teamu. Se čtyřkolkou se daly dělat v zatáčkách parádní věci. A samozřejmě vrcholem je formule 1.
Netajíte se svojí touhou dostat se do F1, v jaké fázi momentálně vaše snaha je a rýsuje se už něco konkrétního?
Krok do F1 je momentálně závislý čistě na penězích. Se sponzory se dá se rozehrát spousta her s různými týmy, konec konců formule 1 je jedna velká hra (úsměv). Ale prioritou zůstávají peníze. Po zkušenostech s HRT, dokud ty neklapnou, tak se nedá začít konkrétně vyjednávat. Kontakty s týmy jsou stále živé, jsou tomu nakloněné. Klíčový bod je, aby někdo kývnul na peníze a stál by za mnou silný partner, který by mi zajistil místo ve formuli 1. Nemá smysl vracet se do GP2, stále chci myslet na vrchol. Ještě mám čas na různé jiné alternativy, jako jsou třeba nejvýkonnější sportovní prototypy LMP1.
