Naposledy se totiž tehdy ještě československý silniční motocyklový sport radoval z vítěztví ve velké ceně světového šampionátu v roce 1967.
Pešek to dokázal, vyhrál velkou cenu
Vše o triumfu českého jezdce ve Velké ceně Číny třídy do 125 ccm.
Před Peškem bylo umístění na stupních vítězů v MS z roku 1971. S domácím motocyklem ČZ obsadil Bohumil Staša druhou příčku ve Velké ceně Československa na klasickém přírodním brněnském okruhu.
Peškův výsledek však připomíná i největší hvězdy historie tuzemského motocyklového sportu Františka Šťastného a Gustava Havla.
Šťastný se natahoval po titulu mistra světa
František Šťastný se narodil v roce 1927 v Kochánkách nad Jizerou. Sportovní kariéru začal sice jako cyklista, jel i Závod míru, ale od roku 1955 se naplno věnoval silničním motocyklům.
Už o dva roky později nahlédl do světového šampionátu. A hned v první sezoně dokázal v Nizozemsku zajet na pátém místě ve dvěstěpadesátkách. Už tehdy bylo vidět, že spojení Šťastný a Jawa bude znamenat velký úspěch.
Nejúspěšnější sezonu zažil československý závodník v roce 1961, kdy v třistapadesátkách obsadil v konečném hodnocení světového šampionátu druhé místo za Jihoafričanem Garry Hockingem na MV Agustě. Velký rok Jawy podtrhl třetím místem stálý Šťastného souputník Gustav Havel.
Na německém Hockenheimu sezona začínala a byl to start skutečně impozantní. Na trati o délce 7 725 metrů se Šťastnému výborně vydařil start a hned se dostal do vedení.
Sice se před něj dostal Skot Bob McIntyre, ale jeho Benelli ve čtvrtém kole vyhlásilo stávku. Když se stejná věc o pár kol později stala druhému italskému stroji řízeném Ernesto Brambillou, byla cesta k historickému triumfu volná.
František Šťastný se tak stal prvním a do 6. května 2007 posledním československým či českým motocyklistou, který slavil vítězství v grand prix. A oslava byla o to krásnější, že hned za ním dojel Gustav Havel.
Další tuzemský triumf přišel pro změnu v posledním podniku sezony ve švédském Kristanstadu. Šťastného sice na startu pozlobila spojka, ale brzy dohnal vedoucí skupinu, v níž se držel Havel.
Druhý tovární závodník Jawy bojoval o třetí příčku v konečném hodnocení MS. Vedoucí Mike Hailwood na Hondě i třetí Hocking skončili v depu, tak se divišovská továrna dočkala druhého a zároveň posledního double s cílovým pořadím 1. Šťastný, 2. Havel.
Nebyly to jediné triumfy Františka Šťastného ve světovém šampionátu. Na první příčce dojel ještě v roce 1965 v severoirském Belfastu (350 ccm) a o rok později na východoněmeckém Sachsenringu vyhrál dokonce pětistovky.
Všech svých triumfů se Šťastný dočkal na motocyklu Jawa, i když sedlal také domácí ČZ a východoněmecký stroj MZ.
Stašovo druhé místo bylo překvapením
Lesk československých motocyklů začal postupně pohasínat s tím, jak svět pokročil ve vývoji. Pak však přišlo ještě jedno vzedmutí.
A jsme zpět u roku 1971. Tato sezona byla pro československý motocyklový sport přelomová, protože ve startovním poli po letech chyběl tovární tým Jawa a na jejím konci se s aktivní kariérou loučil František Šťastný.
Ale 18. červenec 1971 dal na úpadek alespoň na chvíli zapomenout. Bohumil Staša osedlal již poněkud obstarožní čtyřválcový motocykl ČZ 350 a vydal se do boje s legendárním Giacomem Agostinim na MV Agustě a dalšími soupeři.
Ital se záhy všem vzdálil, jenže v pátém kole jeho motocykl vypověděl poslušnost. V čele jej vystřídal finský jezdec Jarno Saarinen na Yamaze. Ale za ním se odbývala bitva, která zaplněné ochozy zvedala ze sedadel.
Staša se totiž na vlhkém brněnském asfaltu pral s Paulem Smartem z Británie o druhou příčku. Po jedenácti kolech proťal československý závodník cílovou čáru před svým ostrovním pronásledovatelem.
Blízko byl velkému úspěchu Jaroslav Huleš, který se v deštivé GP Japonska 2002 stopětadvacítek dostal na první příčku. V osmém kole však spadl a naděje byly ty tam.
Dočkal se až v neděli 6. května 2007 Lukáš Pešek, který má symbolicky na sedle číslo 39 jako památku na zesnulého Huleše.
