"Domov, sladký domov!" s těmito slovy Filip Salač otevřel dveře mladoboleslavského domova. První závod ve světovém šampionátu sice přinesl nepříjemný pád a na body si ještě musí počkat, přesto premiéru zvládl 17letý mladík se ctí. "Úplně super to asi nebylo, ale potom všem… Pořád musíme mít na paměti, že Filip a jeho loňský soupeř z Rookies Cupu Can Öncü jsou nejen nováčci, ale taky nejmladší jezdci v závodním poli," zhodnotila katarský úvod sezony Michaela Salačová.
Nováčkovskou daň zaplatil jezdec se startovním číslem 12 už v sobotním volném tréninku. Při pádu do něj narazila jeho vlastní motorka a závodník musel okruh opustit v sanitce, která zamířila na vyšetření CT do blízké nemocnice.
⚠️Hey all! I’m okay. I have lot’s of pain in my chest and right side of my body but I will start tomorow! I will start from last position because I can not join qualy (I was in hospital). Thanks to all for your support and messages! #nevergiveup // Jsem v pořádku! Hodně mě bolí žebra a pravá část těla, ale zítra budu startovat! Sice pojedu z posledního místa, ale o to víc si závod užiju! Mrzí mě, že jsem nestihl aspoň jedno kolo a čekalo se na výsledky CT a nechtěli mě z nemocnice pustit. Děkuju moc všem za podporu a za vaše zprávy! Moc si toho vážím a zítra do toho dám vše! #nikdytonevzdavej #FS12 #crash #motogp #qatargp
Zveřejnil(a) Filip Salač dne 09. March 2019
Salačová sice pád syna neviděla, ale protože neprojel cílovou rovinkou, blízko níž stála spolu s trenérem reprezentace Jiřím Heiníkem, bylo jí ze zkušeností "motocyklové mámy" jasné, že Filip spadl. V Kataru byl ale problém s mobilním signálem, nakonec se od kouče Heiníka dozvěděla, že syn měl opravdu karambol: "Vrátili jsme se rychle k boxu, když přivezli motorku, ulevilo se nám, protože nebyla nějak výrazně rozbitá, tak jsem usoudili, že by měl být Filip v pohodě."
Sanitka, vtipkování i pláč
Jenže chyba lávky. Až ze zpráv od fanoušků doma v Česku bylo jasné, že jde o něco vážnějšího. Mámy se totiž začali ptát, jak je FIlipovi poté, co ho z trati odnesli na nosítkách. Ta nelenila a hned spěchala do lékařského střediska přímo v areálu okruhu. "Po cestě jsem potkala mechanika, který mi řekl, že bude Filip o.k. Že nemohl dýchat, když mu bouchnul při pádu airbag. Ulevilo se mi a zároveň jsem v šoku vynadala všem, co tam už byli, že mi to nedali vědět, protože mi si dáváme vždy vědět. Bohužel to telefonické spojení…," lamentovala zpětně.
Když už se zdálo, že je vše v pořádku, musela máma k lékařům znovu. Salač si totiž po nárazu motorky do břicha stěžoval na bolest a tak musel do nemocnice. Samozřejmě za mateřského doprovodu. V závěsu za sanitkou jel i otec Michal Salač. Důvod byl prostý, zajistit Filipovi rychlý návrat na okruh a účast v kvalifikaci.
"Náladu v sanitce jsme měli celkem dobrou, vtipkovali jsme, aby se odlehčila situace. Těch jízd sanitou z okruhu už jsem s Filipem pár prožila a taky jsem mu řekla, jestli už se nechce na ty highsidery (pád, při němž motorka jezdce doslova vykopne ze sedačky, pozn. red.) vykašlat, že tedy trávit dny v nemocnici mě nebaví," zasmála se Michaela Salačová při vzpomínce na cestu katarskou sanitkou.
Její syn nezapřel závodnické srdce, takže před lékaři tutlal, že ho bolí také hlava. "To jsou věci, které se mi opravdu nelíbí. Jsem původní profesí zdravotník a mnohem víc si uvědomuju rizika a tím se pochopitelně bojím o to víc," přiznala závodníkova máma.
Když bylo jasné, že kvalifikace je ztracená, nechyběly na tvářích slzy zklamání. Jak ale ubíhal čas, mladý jezdec si uvědomil, že jedna neodjetá kvalifikace a jeden zkažený závod - zvlášť na začátku sezony - není žádní tragédie.
Lepší je závodníka podporovat, než s ním bojovat
A jak máma vnímá takové nepříjemné okamžiky? "I kdyby mě napadlo, že by se měl na závodění raději vykašlat, nic by to nezměnilo, takže mě tohle popravdě nenapadlo a nenapadá. Filip dělá to, co ho baví od malinka, motorky jsou jeho život."
Hodně lidí se Michaely Salačové ptá, jak se vůbec můžu dívat na jeho závodění. "V tomhle sportu je zvlášť zapotřebí rodinné zázemí. A vím, jak bylo pro Filipa důležité, když jsem byla na závodech i já, takže mě to postupně začalo bavit a beru to prostě jako součást našeho života. Oba s manželem máme obrovský strach od té, co měl před dvěma lety v Barceloně ten těžký pád, po němž ho museli i operovat Filip se vrátil na závody a když nedej bože vyvěsili žlutou vlajku nebo zastavili trénink nebo závod, ten pocit v břiše se ani nedá popsat… Hlavně pak ta úleva, když se vaše dítě se vrací do boxu celý…Takže raději ho budu podporovat než s ním bojovat," filozofuje závodníkova máma.
"Mama servis jsem mu dělávala jako ostatně všechny maminky, co jezdívaly na závody. Teď už není potřeba, vše má zajištěné týmem a hlavně máme dohodu, že co bude potřeba, si řekne. Ale jinak jsme už raději v ústraní, a když má Filip čas, cestu k nám pro radu, oporu nebo jen tak si vždycky na závodech najde. Každopádně jsem na něj pyšná! Už proto, jaký je. Ale to je zase asi úplně normální," dodala hrdá matka.
Nečekaná role na startovním roštu
Před startem nedělní Grand Prix měla Salačová v plánu sledovat šrumec na startu. Když v tom přišel trenér české motocyklové naděje, že "Fíďa" chce mámu u sebe na startovním roštu.
"Vůbec jsem to nečekala, ani jsem neměla týmové oblečení a na poslední chvíli jsme si oblékla aspoň týmové tričko. Dost mě to překvapilo, protože jsem si myslela, že tým má své mladé kočky, ale ty s ním jezdí jen v Evropě. Přišla jsme tam, mechanik mi vrazil do ruky deštník a byla jsem tam celou dobu. Filipovi jsem za to poděkovala, ale zároveň řekla, že už se tam necítím, že jsme stará," smála se Salačová.
Mámu se synem přišli na roštu povzbudit jeho manažer a zároveň prezident Autoklubu ČR Jan Šťovíček, šéf katarské motocyklové federace i prezident Mezinárodní motocyklové federace FIM Jorge Viegas.
I když na startu, kde byl nováček v poslední řadě, mu máma nestačila říct své tradiční rituální věty, v závodě Salač nezklamal. Dojel sice na nebodované 21. příčce, ale na rozdíl od osmi jiných soupeřů nešel k zemi a během závodu si držel své tempo.
"Po startu jsem běžela za ostatními Čechy na tribunu. Byla tam fajn atmosféra, měli jsme české vlajky a samozřejmě jsme fandili i Kubovi Kornfeilovi. Po pár kolech to byl takový smutek, protože začala ta první velká skupina odjíždět. Filip už neměl šanci se jich chytnout, ale přesto jsme fandili dál a byli pak rádi, že závod dokončil," připomněla si Salačová, jak prožívala synův velký světový debut.
Atmosféra v ropném státečku v Perském zálivu se od evropských závodů hodně lišila. "Atmosféra v Losailu byla na rozdíl od Evropy víc než poklidná. Tady jste měli možnost potkat se opravdu s každým jezdcem téměř tváří v tvář. Byla to taková velká závodnická rodina," popisuje máma jezdce stáje Redox PrüstelGP a připomíná, že Salačovi zatím závodili jen v Evropě, takže nemůže porovnávat s podniky konanými v zámoří.
