Praha - Jorge Lorenzo se od neděle může pyšnit druhým titulem světového šampiona MotoGP. Cesta k němu ale nebyla pro rodáka z Majorky vůbec snadná. Kariéra výbušného Španěla vypadá jako nekonečný soupis zlomenin. Aby dosáhl na samotný vrchol, musel dokázat zkrotit sám sebe.
Poprvé nasedl na motorku už ve třech letech, patnácté narozeniny už oslavil jako nováček mistrovství světa. Narozeniny slavil až v sobotu, takže kvůli věkovému limitu přišel o páteční trénink i první část kvalifikace.
Král vnější stopy
Úspěšná španělská škola v něm vychovala jednu z velkých hvězd, která nyní září mezi světovou elitou. Navíc se hodně naučil o taktice. V zatáčkách předjíždí velice rád zvnějšku, proto také dostal přezdívku „Por Fuera“.
První čtyři roky hlavně sbíral zkušenosti, učil se nové okruhy a především hledal svoje limity. A často padal. Tak třeba ve své první „plné“ sezoně ve třídě do 125 ccm ze 16 Grand Prix jich šest nedojel.
Co mu bylo platné, že v Brazílii vyhrál a v Malajsii skončil třetí, když v extrémně vyrovnaném poli ambiciózních mladíků to nakonec stačilo až na dvanácté místo?
„Vím, že někdy je lepší dojet třetí, ale já prostě umím jen bojovat o vítězství,“ řekl tehdy Lorenzo.
Po dvou titulech ve dvěstěpadesátkách Yamaha Lorenza konečně povolala do třídy MotoGP. Jako kolega Valentina Rossiho byl mimořádně motivovaný. Hned ve své premiéře, pod světly katalánského Sáchiru, vyhrál kvalifikaci a dojel druhý.
Čínský škrt přes rozpočet
Jako nejmladší pilot historie MotoGP dokázal skončit v prvních třech závodech vždy na stupních vítězů. Už si dělal zálusk na titul, když v tom přišlo probuzení. Na Prvního máje dostal v Číně od motorky takový „kopanec“, že si zlomil obě nohy a ještě mu v levém kotníku prasknul vaz.
Motorkáři jsou ovšem tvrdí chlapi, takže v Šanghaji dokázal dojet čtvrtý a o týden později v Le Mans po dvou tréninkových pádech druhý. Jenže bolest se stupňovala, a tak Lorenzo musel v Itálii překousnout pád v závodě a v Barceloně po pádu v tréninku vůbec nestartoval.
Do konce sezony to byl už jen stín toho mladého dravce, který se musel spokojit se čtvrtou příčkou s velkým odstupem na první trojku. Té vévodil jeho sok číslo jedna, Valentino Rossi.
V roce 2009 Španělův rozlet zase zastavila havárie. V kvalifikaci na americkém okruhu Laguna Seca utrpěl slabý otřes mozku, poranil si nárt pravé nohy, oba kotníky a pravou klíční kost. Když ještě spadl na vodě v Donington Parku, Brně a v Austrálii v první zatáčce, bylo po nadějích na titul.
18 startů, 18 bodovaných umístění
V zimě 2010 si nezkrotný Španěl nedal pokoj a na minibiku si zlomil dvě kosti na ruce. Přišel sice o většinu předsezonních testů, ale tentokrát hrálo štěstí do karet jemu. Rossi se šeredně pomlátil v Mugellu a i přes rekordní návrat na trať, konečně skončil interní duel Yamahy pro Lorenza. Navíc na konci si zlomil klíční kost i Pedrosa, takže cesta k titulu byla volná.
Lorenzo se předloni konečně zklidnil, takže jeho bilance 18 závodů byla impozantní - 18 bodovaných příček, jen dvakrát chyběl na stupních vítězů.
Loni znovu přišel těžký pád. V zahřívacím tréninku před Velkou cenou Austrálie přišel tovární jezdec Yamahy o jeden článek prsteníčku na levé ruce. Okamžitě byl převezen na kliniku v Melbourne, kde mu ho přišili a zachovali tak ruce kompletní hybnost. Jenže sezona pro Španěla předčasně skončila a s ní i naděje na obhajobu.
„Byl to nejhorší okamžik kariéry, hrozila mi amputace části prstu. Je neuvěřitelné, že právě v Austrálii jsem teď slavil titul,“ řekl v neděli šťastný závodník.
Vyrovnaný rok, znovu titul
V letošní sezoně Lorenzo znovu dokázal, že když dokáže kontrolovat svoje emoce, má cestu za titulem volnou. Ze zatím odjetých 17 Grand Prix jich neviděl šachovnicový prapor v jediné. V Assenu ho navíc po 14 vteřinách závodu sestřelil Alvaro Bautista. Pak už můžeme v Lorenzově výsledkové listině číst už jen samá vítězství nebo druhá místa.
Právě vyrovnanost je tím, čím své soupeře v boji o titul předčil. Dani Pedrosa dvakrát spadl a Casey Stoner by na druhou půlku letošní sezony kvůli operaci asi raději zapomněl.
„Byl to náročný rok a já jsem nesmírně šťastný, že se právě mně podařilo letos vyhrát,“ řekl Lorenzo, který spolu s Pedrosou a Stonerem opanoval poslední tři sezony. V 52 Velkých cenách vyhrál někdo mimo této trojky jen ve třech případech.
