Psal se 8. květen 1977 a na start Velké ceny Španělska se v barvách zbrusu nové stáje Williams Grand Prix Engineering postavil Belgičan Frank Néve.
Nebyla to zrovna slavná premiéra, Néve v obstarožním monopostu March tehdy dojel dvanáctý, na vítěze závodu ztratil plná čtyři kola. Přesto tímto výkonem nastartoval více než čtyři dekády dlouhou éru, která v novodobé historii F1 jen stěží najde paralely.
Právě stáj Williams, kterou od jejích "garážových" začátků vedl v neděli zesnulý Frank, se totiž dokázala vyšvihnout mezi absolutní smetánku F1. Vždyť více titulů mistrů světa mezi jezdci než Williams získaly jen Ferrari, McLaren a Mercedes. A v Pohárů konstruktérů byla lepší pouze dnes už ikonická stáj z Maranella.
Muž, který chtěl být svým vlastním šéfem
Románek Franka Williamse se světem Grand Prix začal už o osm let dříve. Jako závodník brzy poznal, že lépe umí dostat kvalitní vůz na startovní rošt než ho pak dobře řídit, a vrhl se na manažerskou dráhu.
Jeho prvním svěřencem byl v barvách stáje Frank Williams Racing Cars dědic pivovaru Piers Courage. Hned v druhém závodě za volantem vozu značky Brabham byl druhý v Monaku a totéž zopakoval ještě v americkém Watkins Glenu. Jenže následující sezonu se talentovaný Brit ve Velké ceně Nizozemska zabil.
Slabší nátury by to od dalších pokusů prosadit se v F1 odradilo, ale to jste neznali Williamse. Vozy pod hlavičkou jeho první stáje se na startovním roštu objevovaly až do sezony 1976. O rok dříve Francouz Jacques Laffite zopakoval Courageho výkon na Nürburgringu, ale jinak šlo spíš o paběrkování.
Ruku v ruce šly i finanční problémy. Telefonní hovory často místo z odstřihnuté linky v tehdejším sídle v Readingu vyřizoval z automatů na ulici. Zachránila ho investice kanadského naftového magnáta a blázna do F1 Waltera Wolfa, který podle vlastních slov získal ve firmě podíl ve výši 60 procent.
Jenže Frank Williams nikdy neuměl být zaměstnanec, rád si svůj osud řídil sám, proto se nechal z týmu vyplatit. Následně se zrodila už výše zmíněná stáj Williams Grand Prix Engineering.
V ní se skvěle skloubilo Williamsovo manažerské umění s genialitou šéfkonstruktéra Patricka Heada, kterého přetáhl od Wolfa.
Z garáže k prvnímu titulu
A znovu se jako pomoc zjevily peníze od velkého hráče. Tentokrát to byly aerolinky Saudia Airlines. V roce 1978 se v osamoceném monopostu, který nesl poprvé monogram FW, proháněl Alan Jones. Další sezonu investice přinesly pokrok, mohl se k němu přidat švýcarský veterán Clay Regazzoni.
Sponzor z Blízkého východu pojal své působení v F1 ve velkém stylu, tým se po přestěhování do Grove mohl rozrůstat. Při prezentaci přímo v Saúdské Arábii se šejkové divili, proč má Williams jen dva vozy. Sami si totiž na startovním roštu Velkých cen představovali minimálně čtyři formule. Šéfovi týmu dalo dost práce jim vysvětlit, že podle regulí prostě na start víc Williamsů postavit nemůžou.
Roku 1980 začala nejúspěšnější éra týmu Williams. Jones se stal mistrem světa, jeho týmový kolega Carlos Reutemann byl celkově třetí. Stáj získala podruhé za sebou Pohár konstruktérů.
Argentinec se měl po odchodu Australana stát v týmu jedničkou. Jenže zaúřadovala politika. Po vypuknutí britsko-argentinské války o Falklandy v dubnu 1982 už nemohl pilotovat vůz ze země, s níž jeho vlast válčí.
"Myslím, že válka byla jen výmluva, už ho závodění přestalo těšit," přišel šéfkonstruktér Williamsu Head s jiným vysvětlením, proč Argentinec opustil svět Grand Prix.
Úspěšné tažení přesto pokračovalo, ročník 1982 ovládl Keke Rosberg ve Williamsu. K zisku titulu stačilo Finovi poprvé v historii vyhrát jedinou Velkou cenu.
V létě 1983 se po britském Doningtonu proháněl při svém prvním testu monopostu F1 do té doby fanouškům ne příliš známý brazilský talent. Jmenoval se Ayrton Senna.
"Dostal jsem všechno, po čem jsem toužil. Hodně jsem se toho naučil. Zajel jsem pár stabilních kol a těžil jsem z toho, že všechno sledoval Frank Williams," řekl tehdy 23letý Brazilec.
I když si pro závodní debut Senna nakonec vybral jiný britský tým Toleman, Williams ještě sehrál v jeho kariéře doslova fatální roli…
Štěstí na závodní trati, smůla na silnici
To se ale o slovo hlásily extrémně výkonné turbomotory. Ani tato éra dvojici Williams-Head nijak nezaskočila. V ročníku 1987 získal Nelson Piquet korunu světového šampiona a spojení Williamsu s motory Honda ovládlo klání konstruktérů. Ostatně Pohár konstruktérů byl v dílnách v Grove už ze sezony 1986.
V té době už vedl Frank Williams svůj úspěšný tým z vozíku. V březnu 1986 cestou z testů na okruhu Paul Ricard na blízké letiště v Nice v autě z půjčovny havaroval.
Auto, které řídil, se převrátilo na jeho stranu. Williams zůstal po bouračce při vědomí, ale okamžitě poznal, že vůbec necítí nohy. V důsledku poranění míchy mezi čtvrtým a pátým obratlem od té doby zůstal upoutaný na invalidní vozík.
Dalším zlomem v technických regulích formule 1 byl po sérii tragických nehod zákaz turba a návrat k atmosférickým agregátům. Williams po ročním trápení s motory Judd neomylně zamířil k Renaultu. Zrodilo se tak další téměř neporazitelné spojenectví.
S vozy Williams-Renault vybojoval Nigel Mansell titul roku 1992. Pro Brity to byla obrovská událost, protože kolébka formule čekala na svého šampiona dlouhých 16 let. O rok později si pro čtvrtou korunu krále F1 dojel Alain Prost.
Sennův osud z Grove
Právě místo francouzského "profesora" přišel následujícího roku do Williamsu jeho věčný rival Senna. Jenže v novém týmu se mu nedařilo. Závody v Sao Paulu ani v japonské Aidě nedokončil.
Pak přišel První máj 1994. V Imole se při Velké ceně San Marina tragicky uzavřel Brazilcův formulový příběh. Za volantem vozu týmu, v němž se v F1 prvně svezl, našel také smrt.
Italské úřady tragédii dlouho vyšetřovaly. V roce 2007 dokonce padl u nejvyššího odvolacího soudu rozsudek, podle nějž za zabití Senny řídicí tyčí může špatně zkonstruovaný a postavený vůz, za což nesl odpovědnost Head. Ten ale unikl vězení, protože od tragédie uplynulo v té době už 13 let, takže vše bylo promlčeno,
Franka Williamse tragédie z Imoly silně poznamenala a až do své smrti o ní nedokázal hovořit. "Táta o té nehodě nikdy nemluvil. Pořád byla v jeho očích vidět ta bolest, jakou mu Ayrtonova smrt způsobila," řekla jeho dcera Claire Williamsová.
Partnerství Williamsu a Renaultu přineslo ještě dva tituly mistrů světa: v roce 1996 pro Damona Hilla a následující sezonu vyhrál Jacques Villeneuve. Ve stejných ročnících také do Grove putovaly trofeje pro vítěze Poháru konstruktérů.
Úpadek a odchod ze scény
Od té chvíli začala výsledková křivka Williamsu postupně, leč rázně klesat. "Posledním hurá" bylo senzační vítězství Pastora Maldonada v GP Španělska 2012. Tehdy byl jeho týmovým parťákem Sennův synovec Bruno.
Pak ještě přišla dvě třetí místa v hodnocení týmů v letech 2014 a 2015. To už ale v Grove šéfovala Claire Williamsová. Frank Williams byl od března 2012 už jen ve funkci nevýkonného šéfa.
V minulých dvou sezonách byl Williams beznadějně poslední, což se odrazilo i na jeho hospodaření. Před krachem slavnou stáj zachránil loni v létě nový investor. Americká skupina Dorilton Capital jej včetně všech dluhů, jména a sídla v Grove koupila za 152 milionů eur.
Claire Williamsová se pak jako šéfka týmu zúčastnila naposledy GP Itálie. Po 43 letech tak zakladatelská rodina definitivně opustila tým, který Frank Williams dovedl až k výšinám.
