Ve formuli 1 bojoval se smůlou, Laudou i Brity. Doma mohl být Reutemann prezidentem

Radek Vičík Radek Vičík
12. 4. 2020 20:09
Nedělní oslavenec Carlos Reutemann několikrát bojoval o titul mistra světa formule. Vyhrál dvanáct Velkých cen, ale ten opravdu velký úspěch zažil až v politice.

Argentina získala díky Juanu Manuelu Fangiovi pověst motoristické velmoci. Ale až v březnu 1974, 17 let po posledním triumfu pětinásobného mistra světa formule 1, se jihoamerická země mohla radovat z dalšího vítězství v Grand Prix.

Jeho držitel, Carlos Alberto Reutemann, se narodil 12. dubna před 78 lety v Santa Fe. Po řadě úspěchů na domácí půdě se roku 1970 vydal do Evropy. Vyslyšel tak "volání krve", vždyť jeho dědeček byl švýcarsko-německého původu a máma Italka.

Už jeho debut v závodě formule 2 v Hockenheimu způsobil velký rozruch, Neznámý pilot "odkudsi z jihu" se nebál ani těch nejslavnějších jmen, která v populárním seriálu hostovala. "Odkud se vzal bláznivý Jihoameričan? Vrazil do mě dřív, než jsme vjeli do první zatáčky," divil se pozdější, bohužel posmrtný, mistr světa F1 Jochen Rindt.

Reutemann se v Evropě objevil díky podpoře národního autoklubu ACA a argentinské vojenské vlády, která chtěla udělat své zemi na "starém kontinentu" reklamu. Rozpočet mu stačil na to, aby koupil dva monoposty F2 Brabham BT 30. Bylo to za tehdy nemalý peníz 2 950 liber za kus.

Ovšem vůz s nápisem "Navštivte Argentinu" a reklamou další argentinských firem se brzy stal postrachem soupeřů, s mnohými z nich se pak potkával ve formuli 1.

Debut v F1 jako hrom

Do světa Grand Prix zamířil v sezoně 1972, kdy si jeho služby po boku dvojnásobného mistra věta Grahama Hilla pojistil nový boss týmu Brabham Bernie Ecclestone.

Debutant v F1 Reutemann dokázal před svými fanoušky v Buenos Aires vyhrát kvalifikaci. To se před ním podařilo pouze Mario Andrettimu a pak už jen Jacuqesi Villeneuvovi. V závodě musel měnit gumy, takže dojel sedmý.

Na první triumf si houževnatý závodník musel počkat do GP Jižní Afriky 1974. Následující rok byl šestkrát na stupních vítězů, v konečném účtování mu patřila třetí příčka.

Jenže pak Brabham zariskoval a vyměnil osvědčené motory Ford Cosworth za ne příliš spolehlivé agregáty Alfa Romeo. Reutemanna série nedokončený Velkých cen otrávila, předčasně se vyvázal z kontraktu a v Monze už usedl za volant Ferrari.

Zákulisní hrátky Scuderie

Niki Lauda, jehož měl v týmu zastoupil, se dal po těžké nehodě téměř zázračně dohromady, a tak zbývající tři závody Argentinec sledoval jen jako divák.

Další rok se už duo Reutemann - Lauda potkávalo v boxech pravidelně. Jenže mezi oběma piloty to jiskřilo. Nemohly za to ani tak negativní povahové rysy na té či oné straně, leč důvodem byla podivná politika Scuderie

Enzo Ferrari považoval Rakušana pod dojmem toho, jak Lauda vzdal boj o titul v deštivém Fudži, za už odepsanou veličinu. Nabídl mu roli týmového manažera a jedničkou určil Reutemanna.

Lauda místo toho trval na dodržení svého kontraktu na rok 1977. Maranello mu jasně dalo najevo, co si o jeho perspektivě myslí. Většinu testů odjel Argentinec a jedničkou byl i v prvních Grand Prix sezony.

"Mojí prioritou bylo vrátit Reutemanna na jeho místo a zajistit si místo jedničky v týmu. Víceméně se mi to podařilo už v třetím závodě sezony v jihoafrickém Kyalami . Pak jsem mohl soustředit veškeré své úsilí na vývoj vozu," vzpomínal později Lauda, který si dojel pro svůj druhý titul mistra světa. Reutemann skončil čtvrtý se ztrátou 30 bodů na týmového kolegu.

Titul šampiona odešel rakouský jezdec obhajovat do Brabhamu, takže Reutemann se v roce 1978 stal skutečnou jedničkou. Scuderie. Po čtyřech závodech byl sice v čele seriálu, ale boj o titul mu tentokrát zhatil skvělý Lotus 79. Jezdec z Argentiny byl zase celkově třetí, když na vítězného Andrettiho ztratil 16 bodů.

Marné snění o titulu

Rok na to tak pochopitelně vyslyšel volání Lotusu, jenže tentokrát k jeho smůle postavilo lepší formuli Ferrari. Sezona 1980 tak našla Reutemann v kokpitu Williamsu. Britský tým byl na vrcholu. Jeho nový pilot vyhrál Velkou cenu Monaka, šampionem se stal ale Alan Jones z Austrálie. Spolu nasbírali tehdy rekordních 120 bodů.

Je jasné, že rok 1981 si rodák ze Santa Fe maloval jako svoji životní sezonu. A skutečně, na závěrečný podnik na parkovišti kasina v Las Vegas přijížděl v čele MS s náskokem jednoho bodu před Nelsonem Piquetem v Brabhamu.

Byť stál na pole position, hned po startu ho o vedení připravil Jones v dalším Willliamsu. Reutemann postupně propadl a v 17. kole se v boji o sedmou příčku utkal přímo s Piquetem. Souboj skončil úspěchem Brazilce, který se brzy posunul na bodované příčky (tehdy brala body jen nejlepší šestka v cíli).

Naopak Argentince trápila převodovka a v cíli byl odmávnut osmý se ztrátou kola na vítězného Jonese. Titul vybojoval o jediný bod Piquet. Ovšem pokud by se přece jen počítala GP Jižní Afriky, která se jela jako "Formula Libre" a kde chyběly týmy Ferrari, Alfa Romeo, Renault a Ligier, jmenoval by se šampion pro rok 1981 Carlos Reutemann…

Politika jako konečná i nový začátek

Následující sezonu začal útok na vysněný úspěch druhým místem v Jižní Africe, v Brazílii pak havaroval. Jenže 2. dubna 1982 obsadily argentinské speciální síly hlavní město ostrova Falklandy (podle Argentinců Mavíny) Port Stanley a začala tzv. Válka o Falklandy.

Argentinec v britském týmu, to byla rázem stejně třaskavá kombinace, jako bylo těsně před druhou světovou válkou angažmá britského jezdce Richarda Seamana v nacistické pýše - stáji Mercedes.

Reutemann se rozhodl opustit tým se sídlem v Grove a nedokončený závod v Rio de Janeiru byl jeho labutí písní. Kariéra v F1 se uzavřela na 146 Grand Prix, z nichž 12 vyhrál. "Myslím, že válka byla jen výmluva, už ho závodění přestalo těšit," domníval se šéfkonstruktér Williamsu Patrick Head.

Argentinec ale nikdy nepřestal závody milovat. Z okruhů se "přeškolil" na automobilové soutěže. Dokonce v letech 1980 a 1985 skončil v Argentinské rallye vždy na třetím místě.  Po Leo Kinnunenovi to byl teprve druhý pilot F1, který se v MS v rallye postavil na stupně vítězů.

Kvůli politice musel F1 opustit, přesto se právě této dráze Reutemann věnoval po skončení závodnické kariéry. A politik to byl úspěšný. Jako kandidát perónisitcké Justicialistické strany se stal v roce 1991 guvernérem rodné provincie Santa Fe. Protože nemohl být hned zvolen do dalšího čtyřletého mandátu, vrátil se na post až v roce 1999.

Tehdy Argentinu postihla velká recese. Díky tomu, že Reutemann držel na uzdě rozpočet, jeho provincie jako jedna z mála neskončila v obrovských dluzích. Bývalý pilot F1 se stal mezi Argentinci velmi populárním. Když roku 2001 odstoupil prezident Fernando de la Rúa, byl favoritem předčasných voleb. Jenže o post hlavy státu se k velkému zklamání spolustraníků neucházel.

Místo toho po uplynutí druhého guvernérského mandátu úspěšně kandidoval do senátu, kde působí dodnes. Není už ovšem zástupcem Justicialistické strany, ale zvolen byl jako nezávislý kandidát.

Jeho kariéra ve formuli 1 ale nezůstala zapomenuta. Když před čtyřmi lety britští vědci spočítali matematický model studie, která hodnotila relativní vliv řidiče a monopostu, byl Carlos Reutemann v žebříčku nejlepších pilotů F1 všech dob na 27. místě.

 

Právě se děje

Další zprávy