Držitel Křišťálového glóbu za absolutní pořadí ve Světovém poháru v alpském lyžování dokázal i ve čtyřiceti, že má cit pro rychlost a trumfoval s vozem Mitsubishi v letošní Rallye Dakar.
Když se Francouz v roce 1997 loučil s lyžařským SP, jen málokdo tušil, že jen mění disciplínu a za chvíli o něm opět bude vědět celý sportovní svět.
"Během lyžařské kariéry jsem poznal hodně úspěchů i pádů, ale pocit z vítězství na Dakaru je úplně jiný," uvedl šťastný vítěz krátce po dojezdu v hlavním senegalském městě.
Závodit s auty začal nejprve pro zábavu, ale není pravidelně jezdí rallye i okruhové podniky. Usedl postupně do Porsche, Nissanu Micra, Renaultu Megane i Lamborghini, aby si největší úspěchy připsal v dálkové soutěži.
"Myslím, že k rychlostí jsem předurčen už z lyžování. Tam jsem si udělal jméno a díky tomu jsem se mohl věnovat automobilovým závodům. Před prvním startem jsem se moc nepřipravoval, ale moc se mi to líbilo. Hlavní je se ježděním bavit. Motor vydává skvělý zvuk a po 13 letech mezi lyžaři jsem se ocitl v úplně jiném světě," liboval si jezdec.
A co si ještě kromě citu k rychlosti ze zasněžených svahů na čtyři kola přinesl? "Měl jsem výhodu díky předvídavosti a schopnosti analyzovat terén. To platí o sjezdovce i dunách v poušti. Je to hodně podobné, v obou případech musíte umět odhadnout, kdy riskovat a kdy to nechat být."
Alphand se stal už jedenáctým Francouzem, který slavnou pouštní rallye vyhrál, a dostal se do společnosti takových superstar jako jsou finští soutěžící Ari Vatanen, Juha Kannkunen nebo sedminásobný vítěz čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans Jacky Ickx. Vůz Mitsubishi dojel vítězně do cíle posedmé řadě.
"Když jsem jel tuto soutěž poprvé, skončil jsem jako divák v helikoptéře. To jsem už nechtěl zopakovat. Věděl jsem, že letos mám velkou šanci uspět a po celých patnáct dní soutěže jsme měli nejlepší tým," uvedl čtyřicetiletý rodák ze Serre-Chevalier.
"V Maroku nás sice pronásledovaly potíže, ale v Mauritánii jsme ukázali svoji sílu. Tam jsme letošní Dakar vyhráli," dodal.
Reprezentační sjezdařskou kariéru zahájil Luc Alphand v roce 1987. V první sezoně si připsal pouhých 16 bodů do hodnocení SP. Průlom nastal až ve sjezdu ve Val Gardeně v prosinci 1990, kde dojel třetí.
Na vítězství v závodě Světového poháru si však excelentní sjezdař musel počkat až na závěr kariéry. To první přišlo 14. ledna 1995. A hned na slavném Kitzbühelu. A hned dvakrát.
Na Hahnenkahmu se totiž tenkrát kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám jely dva zkrácené závody v jeden den.
O rok později přišla jediná "velká" medaile. Na světovém šampionátu v americké Sierra Nevadě skončil třetí ve své elitní disciplíně.
Ale Luc Alphand dokázal vyhrávat nejen sjezdy. V závěrečné, a také neúspěšnější, sezoně 1996/97 zvítězil i ve dvou superG. Konečný bodový součet ukázal v březnu 1997 u Francouze 1130 bodů, tedy o 36 víc než měl druhý Kjetil Andre Aamodt z Norska.
"Není to splnění obrovského snu, je to něco více," řekl tehdy.
Ale stačilo jen málo, aby se králem sezony stal všestranný Seveřan. Do závěrečného slalomu v americkém Vailu Alphand vůbec nenastoupil na start a Nor k celkovému triumfu potřeboval dojet druhý.
Americký svah mu však tolik nesedl a Aamodt skončil až sedmý. Od Křišťálového glóbu jej dělilo jen 95 setin vteřiny. "Je to legrační, získat glóbus bez toho, aniž bych závodil," uvedl celkový vítěz.
Loučení se svahy si sjezdař nechal na domácí kopce v Serre-Chevalier. 19. března 1998 zde ve FIS závodě obsadil šesté místo ve sjezdu a tím se definitivně rozloučil s oficiálním působením mezi lyžaři.
Ještě o týden později se pokusil o absolutní světový rychlostní rekord, ale dosáhl jen na 227 km/h. Za tehdy platným nejlepším výkonem svého krajana Philippa Billyho zaostal o 16 km/h.
To se ovšem už začala psát jiná závodnická éra nepokojného dobrodruha Luca Alphanda, která byla korunována v neděli 15. ledna 2006 triumfem v 28. ročníku Rallye Dakar.
