Miroslav Fryčer na lavičce Znojma | Foto: Lukáš Caha

Tvrdě hrál i pařil

Fryčer byl živel na ledě i mimo něj. Ostatně jedna z kapitol jeho knihy Můj divoký hokejový život, na níž s Lubošem Brabcem pracoval, se jmenuje "Hraj tvrdě, pař tvrdě".

Za hraní v divočině 80. let zaplatilo Fryčerovo tělo, za bujaré večírky zase játra. Kdo by se tehdy nepřizpůsobil týmovému životu mimo led, toho by kabina vykopla. Na dodržování večerky se nehrálo, i před zápasem nebyly výjimkou vydatné noční tahy.

"Co s tím mohli trenéři dělat? Pokutami by nic nevyřešili. Zvlášť když jsme se předtím ve čtyři ráno potkali u baru a ještě nám připálili," vysvětloval Fryčer v knize.

Alkohol zanechal na Fryčerovi stopy, v roce 1999 musel podstoupit transplantaci jater a doktoři mu dávali jen dvacetiprocentní šanci na přežití. Operace byly nakonec kvůli komplikacím dvě v rychlém sledu. Když se po nich Fryčer probudil a zjistil, že žije, měl jasno.

"Tohle je můj overtime, každý den beru jako dar," řekl si ve 40 letech. Od té doby se alkoholu vyhýbal. Později byl také na transplantaci ledviny.