Plzeň - Pokračování rozhovoru s Martinem Strakou. Kapitánem a většinovým majitelem hokejové Plzně. První díl rozhovoru - o ambicích Plzně v play-off a možnosti, že by Straka reprezentoval Česko na mistrovství světa - čtěte zde.

Straka je ve čtyřiceti letech stále vynikající hokejista. V kanadském bodování české extraligy mu letos patří čtvrtá příčka. Plzeň už pátou sezonu stojí a padá na jeho výkonech.

Sám to ale nikdy nepřizná. Že je plzeňským tahounem si vůbec nepřipouští a lidé ve městě na něj stejně nedají dopustit.

Proč?

Olympijský vítěz z Nagana před pěti lety vstoupil do tamního klubu. Nejprve jako manažer, pak i jako většinový majitel. Upadající a ekonomicky slabý klub za tu dobu proměnil v jednu z nejlépe fungujících hokejových organizací v zemi.

Plzeň před jeho příchodem hrála na dně tabulky, teď patří každý rok k favoritům soutěže. Jediné, co tomu stále chybí, je vysněný mistrovský titul.

"Chtěl bych, aby Plzeň fungovala jako Pardubice. Pan Kusý tam udělal obrovský kus práce. Tým hraje každý rok o titul a na zápasy tam chodí deset tisíc lidí," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Martin Straka, nejvyšší muž plzeňského hokeje.

Aktuálně.cz: Tímhle směrem se teda snažíte klub vést?
Martin Straka: Chceme si to tady dělat po svém. Moc se nám nelíbilo, jak to tady fungovalo předtím. Proto i změna názvu a Indiáni. Hokejové cíle pak máme úplně jasné: Být každý rok v play-off. Nechceme hrát jeden rok o titul a druhý o udržení. Chceme si držet nějaký standard. V tomhle se mi hrozně Pardubice líbí. Pan Kusý to tam vybudoval fantasticky, tým je v play-off každý rok a furt bojuje o titul. Teď se jim sice moc nedaří, ale já si stejně myslím, že do play-off nakonec i letos postoupí. Na každý hokej tam chodí deset tisíc lidí, je to tam obrovská tradice. Tohle chceme mít i v Plzni.

A co ekonomická stránka? Daří se vám?
Po ekonomické stránce chceme, aby byl klub zabezpečený a dobře fungoval. Poslední roky s tím nemáme problém. Dvě sezony nikomu nedlužíme, což úplně obvyklé není.  Rozpočet stoupá každý rok. Na áčko jsme měli ze začátku asi 40 milionů, teď máme 46. Dělají to hodně i diváci, ti tvoří třetinový rozpočet klubu.

Dotkly se hokeje v Plzni parádní výsledky místního fotbalu a obrovský zájem o něj? Jak?
Loni se mi zdálo, že byly stadiony plnější. Ale když jsem se teď díval na statistiky, tak je to skoro stejné. Ono je to těžké a já to chápu. Lidé zase nemají tolik peněz. Jít v úterý na výlet na Ligu mistrů do Milána, v pátek k nám na hokej, v sobotu na ligový fotbal a v úterý zase na hokej nejde. Sponzory nám to nevzalo, diváky asi nějaké ano. Ale ne moc.

Jaký máte k fotbalovým konkurentům vztah? Chodíte na zápasy Viktorky?
Letos jsem byl jen na Atléticu, ale chystám se teď na Neapol. Cítím, že mají kluci velkou šanci a můžou klidně postoupit. S panem Paclíkem vycházím dobře. Vždycky mi vyšel vstříc a sehnal mi vstupenky i teď. Za to mu musím poděkovat.

Doplácíte jako majitel do klubového rozpočtu něco ze svého?
Ze začátku jsme do Plzně museli dát obrovský balík peněz, ale teď už se klub naštěstí uživí sám.

Vy sám jste placený jak? Máte z toho něco?
Mám. Mám v klubu smlouvu a chodí mi výplata jako ostatním hokejistům. Manažerskou práci si dělám "zadarmo".

Spasitel nejsem, je to práce celého managementu

Lidé vás ve městě za to, co děláte pro plzeňský hokej, milují. Považujete sám sebe za spasitele? Před vámi se tým několik sezon plácal u dna tabulky, teď patříte k favoritům ligy...
Ne, to vůbec ne! I přede mnou to lidé dělali tak, jak nejlépe uměli. Hodně mi tady v tom pomáhají lidé kolem mě. Management má ke klubu vztah a snaží pro Plzeň udělat maximum.

V čem spočívá kouzlo vaší práce?
Ono je nejdůležitější poskládat tým. Pak už to není ani tolik o penězích, protože v týmu nemůžete mít dvacet Jágrů. To je prostě špatně a nedělá to dobrotu. Musíte mít defenzivní hráče, odolné hráče, bojovníky. Tyhle všechny v týmu musíte mít.

Jak to teda děláte?
Než někoho vemem, tak se na něj poptáme a jedeme se na něj podívat. Chceme vědět hlavně to, jakou má povahu. Jak se chová v kabině, mimo led i na ledě. Bylo hodně vynikajících hráčů, které jsme mohli vzít, ale my je nechtěli, protože jsme věděli, že nám mohou udělat bordel v kabině.

To u hráčů v Česku problém nebude. Ale co hráči ze zámoří? Jak sledujete je?
Máme lidi, kterým věříme a můžeme se na ně spolehnout. Když jim zavoláme, řeknou nám o hráčích pravdu. Je to práce Milana Tichého, který má v Americe známosti. Ptáme se, co je to za kluka a pak zvažujeme, jestli se nám sem hodí.

Když má hráč z Ameriky partnerku, nedělá to dobrotu

Jaká jsou kritéria?
Jsou to třeba i věci, které zdánlivě nemají s hokejem moc společného. Většinou chceme svobodné kluky. Když už sem jedou s manželkama a dětma, tak je to trošku problém. Česko není Amerika ani Kanada. Kluci si zvyknout hned, ale s holkama je problém. V zámoří je všechno jednodušší.

Takový problém už se vám někdy stal?
Jo. Tak to je. Máme to z vlastní zkušenosti. Měli jsme tady kluka, nechci jmenovat, s manželkou i dítětěm. On byl v pohodě, ale s jeho ženou byl problém. Stýskalo se jí, nelíbilo se jí tady. Já to ale na druhou stranu chápu. Je to pro ně šok, když sem přijedou z pětimilionového města.  Když tady ale přijede kluk sám, tak si zvykne lépe. Žije s týmem, jde s klukama na pivo a jídlo. Je to pak jiné. I přesně takové detaily kontrolujeme.

Jste majitel a stále zároveň hokejista. Nemají z vás spoluhráči trošku strach?
Já myslím, že mě kluci znají. Mají v tom přece výhodu. Když mají problém, můžou rovnou za mnou a nemusí to obcházet. Já toho nezneužívám. Mám kancl i dole vedle kabiny hned u ledu, tam za mnou mohou kdykoliv přijít.

Umíte po nich v kabině i pořádně zakřičet?
Když je třeba zvýšit hlas, tak to udělám. Ale tohle moc nejsem já. Od toho máme další starší kluky. Tomáš Vlasák a Jirka Hanzlík jsou perfektní. Honza Kovář je taky super, ten si uzemní skvěle zase ty mladší kluky.

Jágr si to dělá po svém, mě se na nic neptal

Stejně jako vy je majitel klubu také váš vělký kamarád Jaromír Jágr. Když se Kladnu nedařilo, dal to týmu pořádně najevo i přes média. Plzeň teď taky prohrávala, ale vy jste zůstal klidný...
V tomhle totiž musíte posoudit situaci, v jaké se nacházíte a taky to, jak k tomu přistupují hráči. Můžete mít smůlu a nebo taky vidět, že ti kluci na to se.ou. Jak to bylo na Kladně, já nedokážu posoudit. U nás jsem měl dojem, že jsme špatně nehráli. Kluci chtěli fakt vyhrát. To vycítíte, když jste každý den v kabině. Navíc se držím zásady, že co se stane v ní, nejde ven.

Oproti Jágrovi jste jako majitel i manažer zkušený mazák. Radil se s vámi, když do Kladna vstupoval?
Ne. Jarda má své lidi a dělá si to podle sebe. Nebyl ani pořádně čas, abychom se sešli. Jsme kamarádi, ale Jarda toho má moc. Samé schůzky, různé akce, tréninky. V létě jsme se viděli jednou na dvě hodiny a pak až na deset minut v Plzni, když tady hrálo Kladno.

Vy toho máte taky hodně? Dá se manažeřina s hraním hokeje stíhat?
Někdy toho mám taky dost a lidi to na mně poznají. Pomáhají mi lidé kolem mně. Sportovní část dělá Milan Tichý a ekonomickou Venca Jáchim. Já sice mám to poslední rozhodnutí, ale vždy na základě jejich informací. Je ale jasné, že mě třeba i schůzky se sponzory neminou.

Míváte toho až nad hlavu často?
Nejtěžší je to hlavně v létě. Skládáte mužstvo, máte schůzky se sponzory a do toho ještě příprava. Teď během sezony už to má takový volný průběh a veze se to na tom, co uděláte v létě. Už toho tolik není. I když je pravda, že to teď zase začne. Blíží se období, kdy se začne dělat rozpočet. Prvního května už musíme vědět, které hráče si můžeme dovolit podepsat.

S odstupem času. Kdybyste se mohl znovu rozhodnout, vstoupil byste do klubu jako majitel zase?
Určitě! Mě to baví a naplňuje. Jasně, jsem někdy pořádně naštvaný, když to nejde nebo se to někde zasekne. Když mám toho moc, tak si v hlavě s nadsázkou říkám, proč jsem do toho šel. Ale nakonec se vždycky na stadion těším.