Je to šest dní, co jste se Spišskou Novou Vsí vypadli v sedmém zápase semifinále extraligy ve Zvolenu. Jak teď výsledek hodnotíte?
Jednoznačně pozitivně, podařilo se nám udělat historický úspěch pro Spišskou Novou Ves. Ještě je to čerstvé, chodí různé gratulace. Sezona nebyla jednoduchá, bylo spoustu menších i větších krizí, ale v play off jsme to úspěšně završili. Zůstane to zapsáno v historii klubu.
V 55. minutě toho zápasu rozhodl nájezd, který podle vás neměl Zvolen dostat. Jak těžké bylo vyrovnat se s pocitem křivdy?
Nebylo to lehké. Hned jsme viděli, že ten faul nebyl na trestné střílení, bylo to na dvě minuty. Na to se nedá vzít žádná challenge, a když rozhodčí zkřížil ruce nad hlavou, věděli jsme, že je to špatné. Bylo nám jasné, že pojede olympijský medailista Peter Zuzin a že to opravdu umí. Trefil to a pět minut před koncem nám už nezbývalo moc sil na zvrat. Šéf komise rozhodčích po zápase uznal, že to nebylo na nájezd.
A to nebylo všechno, že?
Pak tam byl ještě jednoznačný faul na Martina Réwaye, zhruba dvě minuty před koncem, jasné podrážení. Rozhodčí už neměli odvahu to písknout. Ale nechci se na to vymlouvat, v tom zápase jsme Zvolen přehrávali, měli jsme přesilovky. Tam jsme mohli rozhodnout.
Zmiňujete Martina Réwaye, jehož kariéra a pokusy o restart, to je nejen na Slovensku věčné téma. Jak se vám s ním pracovalo?
Není to jednoduché. Je to geniální hokejista a co on vidí, to nevidí asi nikdo v extralize. Má rychlejší hokejové přemýšlení než ostatní, skvělé periferní vidění i vidění hry, nezištné přihrávky. Ne nadarmo se říká, že je to největší talent od dob Žigmunda Pálffyho, ale… (odmlčí se) Není to jen o hokeji.
Ve 26 zápasech nastřílel osm gólů a přidal 17 asistencí. Mimo led se objevovaly výstřelky?
Bodově mu to vyšlo, i když ani on se nevyhnul výkyvům. Ale ty peripetie okolo, nechtěl bych to více rozebírat. Je to oříšek. Na Slovensku se teď rozhořel boj, jestli Réway do reprezentace ano, nebo ne. Stala se z toho mediální přestřelka. Napsalo se toho o něm už hodně.
Až příliš?
Vadí mi titulky jako "Réway dotáhl Spišskou k historickému úspěchu". Přišel k nám v průběhu sezony z druhé německé ligy, v tu chvíli jsme byli čtvrtí. Hráči si to uhráli i bez něj. Ano, on k nám vnesl určité věci, hlavně klid na přesilovce. Ale kdybych si jako hráč týmu pořád četl jen o něm, na rovinu bych byl na**aný.
Jak se vám povedlo dojít s týmem tak daleko? Vždyť Spišská Nová Ves hrála mezi slovenskou elitou teprve druhým rokem.
Sešlo se dost okolností, vyhýbala se nám zranění. A osobně jsem dbal na to, abychom hráli systém, u kterého věřím, že funguje. Nebylo lehké o tom přesvědčit hráče, v týmu jsme měli sedm cizinců. Čtyři Kanaďany, Američana, Fina, Litevce. Ani Slováci nebyli na ten systém navyklí. Ale morálka byla fantastická, tréninky měly grády. V play off kluci opravdu přepnuli do jiného módu, skákali do střel po hlavách, hráli přes bolest. Klobouk dolů.
Tím systémem zjednodušeně myslíte důraz na defenzivu?
Dá se říct, že ano. Košice hrají od prvního zápasu play off tak, že jejich cílem je nedostat gól. A už jsou ve finále, ve kterém vedou. Není to nic pohledného, ale je to účelné. Něco podobného hraje Třinec.
Hokejistům Spišské Nové Vsi děkovaly na náměstí stovky fanoušků:
Slovenský novinář Tomáš Prokop na Twitteru uvedl, že Spišská Nová Ves je dokonce klubem s nejnižším rozpočtem v soutěži.
To jsem nevěděl, akorát mi bylo jasné, že jsme někde dole. Mnoho kluků přišlo s tím, že je jinde nechtějí, ale ve Spišské to vzali za správný konec. Tak je to tam postavené, generální manažer mi hned říkal, že je to klub, ze kterého se hráči odrážejí výše. Hlavní sponzor Grotto, výrobce baget, se podepsal snad až v průběhu sezony nebo těsně před ní.
V jednu chvíli jste v semifinále vedli 3:2 na zápasy, stejně tak vedly Michalovce. Mezi nejlepší čtyřku se neprobojovaly Slovan, Banská Bystrica či Poprad. Mění se ve slovenské extralize pořádky?
"Východniari" byli strašně spokojení, že v posledních čtyřech týmech jsou tři z východu. Berou to jako nějakou satisfakci, když poslouchají, že na východě nic není. Je to zpestření, aby tam pořád nebyl jen Slovan nebo Banská Bystrica. V semifinále jsme byli my, byly tam Michalovce. Ale finále Košic proti Zvolenu je kvalitou jednoznačně zasloužené.
Pojďme teď ještě k chorvatské epizodě vaší trenérské kariéry. Jak jste se v roce 2008 dostal k angažmá v Záhřebu?
Dostal jsem nabídku od člověka, který v Česku dělal hokejové školy a původem to byl Chorvat. Otevřela se možnost vyzkoušet si trénování dorostu, juniorky i mužů. Strávil jsem tam dva roky, byla to trošku exotika, ale získal jsem výborné zkušenosti i kontakty. Prostředí v Chorvatsku je příjemné, lidé vstřícní a nápomocní.
Jak tam hokej v té době vypadal?
Medveščak působil tehdy ještě v EBEL lize, než přešel do Kontinentální ligy. Já jsem byl v druhém záhřebském klubu, který se jmenoval KHL, a hráli jsme Panonskou ligu, kde byly ještě týmy ze Slovinska a Srbska. Zajímavé bylo, že když jsme přijeli do Srbska, tak nás od hranic až k zimáku vedla policejní eskorta s majáky. Překvapilo mě, že to bylo takhle nastavené. Ale že bych měl nějaké historky o tom, jak tam neumí stát na bruslích, to ne. Bylo to o úroveň níže, ale nechci je shazovat. Na to, že v celém Chorvatsku jsou čtyři zimáky, jsou na tom výborně. Oni jsou nadaní na veškeré týmové sporty.
Po letech přišla šance vést dokonce chorvatský národní tým v olympijské kvalifikaci do Pekingu 2022. Jaké to bylo?
Postoupili jsme z první skupiny s Bulharskem, Tureckem a Srbskem. Pak jsme hráli v Jesenici proti Slovincům, s hráči jako Žiga Pavlin nebo Jan Muršak, proti Litvě, s níž jsme prohráli těsně, a s Japonci, kteří byli na jiné úrovni. Šance dostat se někam byla minimální, ale byla to krásná zkušenost. Bohužel mistrovství světa se posléze zrušilo kvůli covidu, to mi trochu uteklo. V Chorvatsku se změnilo vedení hokeje a můj kontrakt vypršel.
Dlouho jste působil u třinecké mládeže, vedl jste Frýdek-Místek v první lize. Co říkáte na to, že Třinec útočí na čtvrtý titul v řadě?
Mám pocit, že si hráči uvědomili, že s hokejem, jaký hráli na konci základní části, nemají v play off šanci uspět. Přepnuli do vítězného módu a věřím, že si dojdou pro další titul. Mají dokonale propracovanou obranu středního pásma. Po třech titulech mít takovou chuť vyhrát čtvrtý, to je obdivuhodné.
Třinec má ve finále i juniory, dorostenci už získali titul.
Dělá se to tam dobře, mají výborné podmínky. Seženou si top hráče z regionu, pracují tam kvalitní trenéři, kteří tomu dají tvář. Proto má Třinec výsledky i v mládeži.
Je pro vás trenérským snem jednou stát na střídačce Ocelářů?
(úsměv) Ne, není. Bylo by to hezké, ale vůbec nad tím neuvažuju. Měl bych pokračovat ve Spišské. Z jedné sezony nemohu žít deset let. Jsem rád, že se to povedlo, ale zároveň jsme si na sebe upletli velký bič. Na poděkování a autogramiádu přišlo 700 lidí na náměstí, byli fantastičtí. Nicméně už jsem několikrát zaslechl, že příští rok by bylo dobré finále.
Mají velké oči?
Trochu je s tím brzdím, protože zálusk bude mít jedenáct týmů. Jeden rok je to parádní, ve druhé sezoně se třeba šestkrát prohraje a už bude pohřeb. Nechci nic přeceňovat, uvidíme, jak to půjde dál.
