Praha - Pískal zápasy na olympiádě, řídil i dvě finále hokejového mistrovství světa. Rozhodčí Antonín Jeřábek patří mezi nejuznávanější v Evropě, a taky proto stejně jako nejlepší hokejisté zamířil do ruské KHL. Jaké to tam bylo?
"Sáhl jsem si v Rusku na rozhodcovské dno. Hokejově mi KHL ukázala, že i když jsem pískal olympiádu a dvě finále mistrovství světa, nebudu v nové soutěži hned uznávaným a nejlepším rozhodčím," vypráví Antonín Jeřábek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Do Ruska létal z České republiky na čtrnáctidenní tripy, během kterých zvládl odpískat i sedm zápasů. Vyřizoval si sám letenky, musel volat do klubů, aby ho někdo vyzvedl na letišti. Dny i noci trávil zavřený na hotelech, protože rozhodčí v KHL je vlastně doslova samotář. Cestoval sám a s kolegy se většinou potkal až na stadionu těsně před zápasem.
Odměnou mu však byla šance pískat nejlepší hokejovou ligu v Evropě a soudcovat chování hokejových hvězd, jakými jsou třeba Ilja Kovalčuk či Alexandr Radulov. A Jeřábek se s tím přes těžké začátky, hlavně po psychické stránce, popasoval skvěle. Nakonec se i jako nováček stal jedním z nejlépe hodnocených sudí soutěže a pískal také poslední finálový zápas. "Jestli jsem ukázal své kvality? To ať radši hodnotí někdo jiný," říká přesto skromně.
Těžké začátky, žádná pochvala
A.cz: Jak tedy teď první rok v Rusku hodnotíte?
Antonín Jeřábek: Těch aspektů je víc. Já myslím, že více než hokejově mně to dalo lidsky. Nedokázal jsem si úplně představit, co mě čeká. Měl jsem čtrnáctidenní tripy a pak jsem byl pár dnů doma. Když člověk většinu těch dní tráví po hotelích a sám, ztratí kontakt s okolím, s rodinou, kamarády, a tak přemýšlíte nad svým životem. Nepočítal jsem to, ale z těch osmi měsíců sezony jsem byl maximálně dva doma. Ale to jen přiletíte, vyperete si věci a letíte zase zpět domů. Ehm, do Ruska. Vidíte, pak už ani nevíte, kde je domov. Byla to obrovská zkušenost. A hokejově mně to celé ukázalo, že i když odpískám olympiádu a dvě finále mistrovství světa, stejně nemusím být v nové soutěži uznávaným a nejlepším rozhodčím. Sáhl jsem si v Rusku na rozhodcovské dno a zjistil, že to samo nepůjde. A tohle všechno hodnotím jen kladně a pozitivně.
Jak to myslíte?
Hokej je tam úplně jiný než u nás. První tři čtyři měsíce, někdy asi do Vánoc, jsem si připadal jako úplný nováček, i když jsem si myslel, že to půjde samo. Prošel jsem si takovým, nechci říct peklem, ale nedařilo se mi tak, jak jsem si představoval. Přišel jsem k odlišnému stylu hokeje, byli tam hráči a trenéři, které jsem neznal. Všechno bylo nové a jiné. V extralize jsem věděl, jakým stylem kdo hraje, cítil jsem se jistěji. S tímhle jsem se v KHL vypořádával asi dva tři měsíce, než si to všechno sedlo. Začátek fakt nebyl jednoduchý.
Proč?
V té soutěži je hodně rozdílů. Je tam velký rozdíl mezi týmy na chvostu a týmy, které hrají špicu – myslím tím první čtyři týmy ze Západu a první čtyři týmy z Východu. To je opravdu vysoká úroveň. Hraje se hodně technicky, hodně se bruslí, je to rychlé. Na druhé straně jsou ty týmy z chvostu. Já ani vlastně nevím, k čemu to přirovnat, ale troufám si říct, že mezi prvním a posledním týmem KHL je rozdíl jedné soutěže. Já měl třeba první zápas KHL v Chabarovsku, bylo to derby s Vladivostokem, tak to mělo alespoň náboj, jenže pak jsem přijel do Kazaně a hokej byl úplně o něčem jiném. Bylo to rychlé, technické a tolik se nefaulovalo.
Navíc jsem si do toho musel ještě zvykat na nové kolegy. Třeba v KHL mají rozhodčí komunikační zařízení, pro mě to byla úplně nová věc a v první fázi taky rušivý element. Kolegové se v něm bavili rusky, já jim nerozuměl a do toho jsem tušil, že možná reagují na mé rozhodnutí. Jen jsem nevěděl jak. I když je pravda, že ze začátku se mi snažili dávat kolegy, kteří anglicky uměli. Všechno si to sedalo asi tři měsíce.
Asi i kvůli tomu, že život v Rusku není zrovna snadný, že?
Spousta lidí se mě ptala na to, co Rusko. Já nemůžu říct, že bych měl špatné zkušenosti. Přece jen jsem se pohyboval v profesionálním prostředí, bylo o mě postaráno. Nikdo na mě nezapomněl, nikdo mě nikde nenechal. A na začátku mi hodně pomohli i s tím, jak funguje organizace soutěže. Jak si mám koupit letenku, jak mám volat klubům, aby mě vyzvedly na letišti.
Jak vás na začátku podpořilo vedení ligy? Pochválili vás, když jste zápas odpískal dobře?
Rusové nechválí. Já jsem se o tom bavil s kolegy. Na utkání chodí delegáti a byl jsem překvapený, protože jsem z mého pohledu odpískal výborně těžké utkání, jenže pak přišel delegát a vyčetl mi jen moje chyby. Neřekl mi, tohle jsi udělal dobře, dobře si ten zápas zvládl. Nejsou zvyklí chválit, zjistil jsem to záhy, když mi to potvrdili i kolegové. Říkali, že jsou zvyklí poslouchat jen ty negativní věci.
O nasazení rozhodne SMSka
Vaše čtrnáctidenní tripy jste absolvoval sám, nebo jste zápasy objížděli ve stejném složení rozhodčích?
Bylo to různé. Někdy se stalo, že jsme měli dva nebo tři zápasy spolu. Někdy se stalo, že jsem měl zase každý zápas s jiným. Já většinou z Česka přiletěl do Moskvy, tam odpískal jeden zápas na Dynamu nebo CSKA a pak jsem cestoval dál a s kolegy jsem se potkal buďto na letišti, nebo na hotelu, nebo dokonce až před odjezdem na utkání. Rozhodčí v KHL spolu necestují. Každý lítá na zápas z jiných destinací, navíc normálně linkou. Takže se občas stane, že se s rozhodčím potkáte až v šatně před zápasem.
Takže jste byl v Rusku většinu času opravdu sám?
De facto jo. Málokdy se stalo, že jsme jedna parta byli do kupy třeba tři dny. To až v play off, kdy už jezdíte na zápasy ve dvojicích.
Specifikum play off v KHL ale je, že na zápas vždy dojedou tři hlavní rozhodčí a až do poslední chvíle netuší, kteří dva z nich budou zápas řídit.
Letos od druhého kola play off jezdili dokonce i tři čároví. Až čtyři hodiny před zápasem dostanete esemesku, jestli budete zápas pískat, nebo ne.
Proč? Je to kvůli tomu, aby týmy nemohly zápas ovlivnit?
Já jsem se na to vůbec neptal, ale kolegové mi říkali, že to tam takhle fungovalo i minulé sezony. Ta nominace na utkání je zveřejněná, takže kluby vědí, kteří tři rozhodčí přijedou. Jen nevím, jak dlouho dopředu kluby nevědí, kteří dva z nich budou to utkání pískat. Já si myslím, že se to dozvědí stejně jako my, ty čtyři hodiny před zápasem. Ale proč to tak je, to fakt nevím.
Pískat pořád Petrohrad? To je nápor na hlavu
O KHL se říká, že těm silnějším týmům, které mají i finanční vliv na celou soutěž, rozhodčí straní. Setkal jste se s tím?
Oni se na to takhle vždycky dívají hráči a budou se na to dívat jinak. Nemusíme ale chodit daleko, letos měl stejný pocit Jokerit Helsinky v sérii s CSKA Moskva. Tu sérii jsem já osobně nepískal, ale pár zápasů jsem viděl a absolutně odmítám, že by tam někdo někomu stranil a CSKA tlačil. Na druhou stranu můžu vzít svůj příklad. Já ze šestnácti utkání play off pískal dvanáctkrát Petrohrad, takže by tak klidně mohl někdo uvažovat. Jestli silné kluby mají vliv na to, kdo utkání bude pískat, to nevím. Já myslím, že ne.
Když jste pískal dvanáctkrát zápasy Petrohradu, to už se s hráči asi i docela dobře znáte, ne?
Už tam pak probíhaly takové ty pozdravy „Uvidíme se pozítří“. Ale upřímně, to už byl hodně velký nápor na hlavu. Na jednu stranu ty hráče znáte, na druhou to občas svádí k trošku podcenění. Vidíte pořád stejný hokej, stejné hráče, stejné zákroky i fauly. To vám trošku otupí koncentraci. Moc nadšený jsem z toho, že pískám pořád Petrohrad, nebyl. Jeden kolega pískal sérii CSKA – Petrohrad, tu kterou Petrohrad otočil ze stavu 0:3 na 4:3. Odpískal všech sedm zápasů té série a nikdo se tomu nedivil. Z toho jsem byl překvapený, v Česku by se mi tohle nestalo.
Vy sám jste nakonec v KHL odpískal i tři zápasy finálové série, včetně toho posledního. Musí to být pro vás pocta, ne?
Po tom začátku sezony, když jsem měl rozporuplné pocity, to bylo pro mě něco navíc. Upřímně jsem to vůbec nečekal. Ke konci základní části si to ale všechno sedlo. Jestli jsem potvrdil své kvality, to ať hodnotí někdo jiný, ale šestnáct zápasů play-off KHL a k tomu tři finále, to se nepodaří každému. A mně se to povedlo hned v první sezoně, která je nejtěžší.
Už jste ligu a hráče poznal natolik, že víte, na koho si v zápase máte dávat pozor?
Poznal, ale jména těch hráčů vám neřeknu (směje se). Když jsem teď ale na mistrovství světa viděl hrát Finy, Švédy nebo Rusy, přesně jsem věděl, kde kdo hraje. Ještě loni jsem o nich neměl ani páru, teď už vím, kdo skáče, u koho hrozí nějaké extempore.
Dostal jste se s některým z hráčů i do konfliktu?
Třeba když jsem pískal zápas Petrohrad – Dynamo, v podstatě sponzorské derby KHL dvou nejbohatších klubů. V tom utkání jsem třikrát vyloučil Kovalčuka a na konci zápasu mu dal navrch desítku. To jsem si své vyslechl. Přímo od něj.
Rozuměl jste mu?
To jsem se ptal ještě kolegů. Ale pak už jsem mu rozuměl (směje se).
Kovalčuk má zkraty, víme to o něm
Vy jste pískal i ten zápas, ve kterém Kovalčuk hodně zákeřně sekl Radulova, že?
Pískal, ale vylučoval to můj kolega. Kovalčuk moc dobře věděl, co dělá. Asi by vám to řekli spíše hráči, ale podle mě to patří k běžným taktickým prvkům. Někteří hráči jsou psychicky labilnější a snadno vyprovokovatelní. Zrovna u Ilji Kovalčuka a Saši Radulova to platí. Kovalčuk moc dobře věděl, co dělá. (video najdete zde)
Ten zákrok se pak ale v Rusku hodně řešil, ne?
Psalo se o tom hodně. Všechno, co se děje kolem Kovalčuka a Radulova, se tam řeší. Jsou to největší hvězdy ligy i reprezentace. To už jsem uměl trošku rusky, a co jsem si přečetl v tamních novinách, sám Radulov řekl, že to nebylo nic zákeřného, že prý žádnou zášť necítí. Na konci té série si dokonce podali ruku a oba si řekli, že se těší, až se sejdou v reprezentaci. Proč Radulov nakonec do Prahy nejel, to nevím. Možná v tom bylo nějaká zranění, podle mě to s tím zákrokem nesouviselo.
Nechci snižovat kvalitu extraligy, ale ono je asi rozdíl pískat v Česku a pískat KHL. Jaké to je vyloučit třeba zmíněného Kovalčuka? Honí se to rozhodčímu v hlavě, nebo se dokážete přepnout tak, abyste jméno hráče nevnímali?
To nejde. Na tohle se mě už ptali v souvislosti s Ovečkinem nebo na olympiádě s Crosbym. V tom utkání ani nevnímáte, že je to on. Někdy ho vidíte zády, ale někdy stojí čelem a nepoznáte, že je to on. Každý rozhodčí vám ale řekne, že tyhle hvězdy týmů se snaží v uvozovkách chránit. Je na ně zvýšená pozornost. Když se hvězdě po nějakém zákroku něco stane, je z toho problém a může vám to udělat problém z celého zápasu. Člověk prostě ví, že je na ledě problémový hráč nebo hvězda, ale že by se bál vyloučit, to ne. I u Ilji Kovalčuka poznáte, že má zkrat, on je tím i pověstný, a pokud ho za to nevyloučíte, jste zase v problémech vy. On je zodpovědný, jak hraje. A vy jste zodpovědný, jak pískáte.
Jaké máte z Ruska mimohokejové zážitky?
Že bych někde potkal medvěda na silnici? To ne (směje se). Když jsem ale třeba letěl do Vladivostoku, náš let měl osm hodin zpoždění. Takže jsem přiletěl rovnou na zápas. Nebýt podpůrných prostředků jako guarana a jim podobné, kterými mě na stadionu nadopovali, na led bych asi nemohl. Po tom, jak jsem měl z toho letadla oteklé nohy, jsem si nemusel ani zavazovat brusle. Upřímně si dodnes vůbec nepamatuju, co se dělo v první třetině.
Za každou cenu v Rusku pokračovat nechci
Našla se během toho roku i nějaká vyložená negativa?
Nechci říct, že žádná nejsou. Chybí mi rodina a známí, ale to je asi součást té práce. Mockrát jsem tam mluvil třeba s Ondrou Němcem (hokejový reprezentant, pozn. autora), protože jsem často pískal jeho zápasy. Je to fajn, když se k vám i ti hráči hlásí. Třeba Kuba Petružálek, když byl ještě v Jekatěrinburgu, za mnou přišel dokonce po zápase do kabiny. To se mi ještě nikdy nestalo. Prostě zjistíte, že těch pár Čechů, co tam žijí, k sobě mají blízko. Sdílejí spolu své trable, radosti i problémy. Máte tam někoho, s kým si můžete popovídat. Tohle bylo taky fajn.
Dotkla se i vás krize a velký pád rublu?
Dotkla, mě taky platili v rublech. Bavili jsme se o tom i s hráči, ale nesmíte o tom moc přemýšlet. Byla to taky jedna z těch věcí, která mě potkala hned na začátku, a musel jsem to nějak řešit. I když ono tam ani není moc co řešit, buď si ty peníze necháte v rublech a čekáte, nebo je začnete směňovat. Pád rublu se dotkl všech, hráčů i rozhodčích. Samozřejmě teda ne těch ruských, ale těch zahraničních. Dotklo se to i samotné soutěže. Přišla úsporná opatření a ta nejspíš budou pokračovat i nadále. Rusko ty ekonomické sankce prostě jednoduše pocítilo, i sami hráči, kteří tam jsou déle, mi řekli, že je to tam strašně znát.
Budete v Rusku pokračovat i příští sezonu?
To zatím nevím. Smlouva mi skončila k poslednímu dubnu a čekám, že teď po šampionátu budu v kontaktu s ruskou federací. Teď opravdu nevím. Tady by taky asi měla následovat otázka, jestli bych vůbec chtěl.
A chtěl byste?
Asi jo. Ale ono je to všechno o podmínkách a o tom, co mi nabídnou, nenabídnou. Teď můžu upřímně říct, že za každou cenu bych tam nechtěl.
Když se s Rusy nedohodnete, tak se vrátíte do extraligy?
Když mě přijmou, tak asi jo. Žádné jiné nabídky zatím nemám a od hokeje si dávám ještě volno. Ještě asi před týdnem jsem se budil ve vlastní posteli a přemýšlel, jestli jsem v Kazani nebo v Petrohradu. Čtrnáct dnů po sezoně jsem se budil vedle manželky a divil jsem se, kdo to vedle mě leží. Po tom roce jen na hotelích, kdy jsem byl pořád zavřený sám, mi to už lezlo přes hlavu (směje se).
V NHL už moc nevěřím
Co šance jednou pískat NHL? Rus Jevgenij Romasko se do ní letos z Evropy dokázal dostat...
Já upřímně nevím. Před sezonou jsme se spolu o tom bavili a já vám říkal, že pro Evropana tam šance není, a teď vidíte že Žéňa, se kterým jsem na začátku sezony řídil zápasy KHL, v NHL odpískal asi čtyři zápasy s tím, že tam příští sezonu asi podepíše smlouvu. Takže tam zjevně nějaká šance je.
Vy ji cítíte?
Já se tak daleko nedívám. Jsem rád, že jsem měl tu možnost si zapískat KHL. Já přesně ani nevím, jak se tam Žéňa dostal. Jen vím, že mi sám říkal, že za ním jezdí z NHL nějaký skaut. Asi byl jako jeden rozhodčí vytipován z Evropy a pak s ním pracovali.
NHL má na rozhodčí skauty?
Nemyslím si, že by to byl vyloženě takový skauting jako u hráčů, ale v menším měřítku to tak určitě je. Ti rozhodčí musí být taky sledovaní, asi to tam nefunguje tak, že vyberou rozhodčí jen na základě toho, že něco odpískal. Asi by měl být delší dobu sledovaný a Žeňa je v poslední době jedním z největších talentů ruských rozhodčích, je tam naprosto zaslouženě, a jestli se chytne, vydrží tam deset patnáct sezon. Je to jeden z nejlepších bruslařů, jaké jsem mezi rozhodčími viděl. Dobře pro něj, já mu to přeju.
A co vy a NHL?
Já tomu osobně nevěřím. Ale nikdy neříkej nikdy.
