Mannheim/Praha - Co se vlastně včera v mannheimské hokejové hale stalo?
Jaromír Jágr dal dva góly, jenže průměrný severský tým nastřílel ještě o branku víc, takže česká reprezentace poprvé v historii prohrála na světovém šampionátu s Norskem.
Blamáž, propadák, ostuda. Po zápase padala i ostřejší slova.
Pomalý, hloupý, turistický, naivní a stupidní hokej, psali jste v diskusích vy, čtenáři. „Ploužíte se po ledě jak lemry.", „Ať jedou domů žabaři,", nebo „Kompars z české ligy kolem Jágra nestačí."
Čtěte o zápase:
Nejvyšší čas pustit se do obhajoby Růžičkova týmu, i když je to nejspíš předem prohraná bitva.
Boje o sestup: nereálné
Především, vraťme se k úvodní otázce: co se opravdu stalo?
Český tým v základní skupině, z níž dál postupují tři týmy, prohrál první utkání. Musel by se stát úplný zázrak (Francie výrazně vyhrát nad Norskem a Švédi převálcovat Čechy), aby se Jágr a spol. pakovali do skupiny o záchranu. Jsou v lepší situaci než třeba Američané, druzí z Vancouveru, jimž reálně hrozí pád na dno, do bojů o sestup.
Češi se zařadili po bok Finů a právě Američanů, na jejichž úkor papírově slabí soupeři letos bodují. Někdejší trpaslíci skočili po šanci, kterou jim poskytla unikátní situace opakující se jednou za čtyři roky. Nejen Češi, ale také další hráči z takzvaných hokejových mocností mají po olympijské sezóně hokeje plné zuby a tak prostě do Německa nepřijeli. To je druhý důvod, proč silní prohrávají.
Byl to jen jeden zápas
Češi mohou úplně klidně porazit už ve čtvrtek Švédy, i když se to zdá nepravděpodobné. Prožíváme zvláštní šampionát, kde každý může zaskočit každého. S jedinou výjimkou: Kanada se zatím zdá neotřesitelně silná. I Rusové měli problém se Slováky, kteří dva dny na to sotva stačili na Bělorusko.
Vraťme se k Česku: Z jednoho zápasu je brzo soudit na výsledek celého turnaje. Rozhodovat bude - je to klišé, které platí - až čtvrtfinále.
Brankářská rošáda nevyšla
Jeden následek porážka s Norskem mít může. Už neplatí věta, že se český tým spoléhá na dva stejně silné gólmany. Ondřej Pavelec za nic nemohl. Ale bude mít Vladimír Růžička poté, co dostal tři góly, chuť znovu experimentovat a udržovat ho v zápasovém rytmu? Stěží. A to je škoda. Zbytek turnaje tak bude na Vokounovi. Bylo by příjemnější, kdyby za jeho zády stál sebevědomý mladý gólman z NHL.
Jak jsme na tom v útoku?
V zápase s Norskem uteklo prvních pár minut a počet střel říkal vše: 10:0 pro Česko. Kdyby některá ze střel, kterých nakonec napočítali statistici 46, prošla do sítě norského brankáře, bylo po problémech. Češi hráli v první polovině zápasu proti úporně bránícímu stroji. Zažívali stejný pocit, jako tenista pinkající proti stěně.
Spíš než útok zarazila neschopnost zastavit norské ataky, kterých bylo hodně málo, o to však zrádnější. Českým tým měl větší problém vzadu než v útočných trojkách, s nimiž Růžička na konci zápasu míchal, jak mohl.
Vzpoura slabých
Na tomto šampionátu, který vejde do dějin jako vzpoura slabých, se ještě můžeme dočkat všelijakých výsledků.
Ale určitě ne toho, před kterým varoval Jaromír Jágr v rozhovoru pro německá média. Jediný úspěšný střelec proti Norům nezvykle ostře kritizoval hráče, kteří odmítli reprezentovat, i když nejsou zranění. Když to tak půjde dál, můžeme příště i sestoupit, prohlásil Jágr.
Ještě pořád je čas s tím něco udělat - i v Německu. Aby většina fanoušků nemusela předčasně udělat, co činí vždy, když vypadnou Češi: přát Slovákům.
