Bylo jiné vstoupit na led v botách?
Doteď jsem měl vždy brusle, ale toto byla pocta tomu, co jsem v Bratislavě prožil. Byl to velký kus mé kariéry a předstoupit mezi ty diváky bylo příjemné. Byla skvělá atmosféra a celé to bylo plné emocí. Vždy se sem budu rád vracet. Jsem rád, že současný Slovan má stále takovou podporu, kterou jsem tu kdysi zažil i já.
Když fanoušci skandovali vaše jméno, nebylo vám líto, že už to nezažíváte každý zápas?
Je to věc, která musí hráčům po skončení kariéry chybět. Navíc těm, kteří hráli zde v Bratislavě. Nebude mi chybět to cestování, tréninky, prohry a zranění, která hokej přináší a nedá se jim vyhnout. Takové příjemné chvíle jako vyhrávat zápasy, dávat góly nebo hrát před plným stadionem jsou věci, které chybí. Rád bych to zažíval každý den, ale bohužel to není možné.
Jaké momenty vaší hokejové kariéry vám utkvěly v paměti?
Samozřejmě výhra Stanley Cupu, ale i ty momenty, kdy jsme dostávali pohár na mistrovství světa v Göteborgu. Potom i některé specifické góly, které zůstanou v hlavě a velmi dobře se na ně vzpomíná. Na to krátké video, které běželo při ceremonii na kostce, bych se dokázal dívat klidně celé hodiny. Jsou to vzpomínky, které se vážou vždy k nějakému úspěchu a já k nim mám pozitivní emoce.
Které jsou ty specifické góly?
V tom sestřihu jsem viděl velmi mnoho blafáků do bekhendu. Asi jsem nedával góly jinak. (smích) Byla to jedna z věcí, kterou jsem měl velmi dobře natrénovanou, takže jsem ji i často využíval při důležitých momentech. Pokud bych měl přemýšlet nad nějakými významnými góly, tak to budou všechny, které jsem dal na mistrovství světa v play-off.
Proč zrovna ony?
Tyto branky posouvaly tým dál za vítězstvím. Rád na ně vzpomínám. Ať už to třeba bylo vyrovnání na 2:2 proti Švédsku, gól Rusům ve finále 2002 nebo branka z roku 2012, kterou jsem dal v oslabení Čechům a my díky ní postoupili do finále a následně získali stříbro. O těch momentech by se dalo hovořit klidně hodinu.
Váš dres s číslem osmnáct v Bratislavě momentálně obléká Jonathan Cheechoo. Je to dobrý následovník?
Myslím si, že ano. S osmnáctkou hrávala za Slovan vždy velká jména. Byli to Dárius Rusnák nebo Richard Kapuš. Myslím si tedy, že číslo osmnáct je pro místní fanoušky oblíbené.
Obujete ještě někdy brusle?
Těžko říct. Možná při nějakém exhibičním utkání, a to velmi rád. Při jiné příležitosti to už nevidím.
Co tedy plánujete do budoucna?
Momentálně nemám žádné plány ani ambice se do něčeho hned pouštět. Mám nyní volný čas, o který jsem byl během hokejové kariéry ochuzen. Den volna bylo něco, na co jsme se jako hráči vždycky hrozně těšili. Teď ho mám už tři roky. Je příjemné být pánem svého času. Nejvíce času se momentálně snažím trávit se svými dětmi a rodinou. Pomáhám i mládežnickému mužstvu, kde hraje můj syn. Někdy s ním chodím na led. Snažím se mu odevzdat zkušenosti do budoucna.
Povídá se o možné spolupráci se slovenskou reprezentací.
Novému vedení chci nějakým způsobem pomoct. Potkali jsme se a dohodli se na další schůzce. Budeme se o tom ještě dále bavit. Chceme společně najít nějakou formu spolupráce.
O co konkrétně by se mělo jednat?
Je to otevřené. Může to být všechno, nebo nic. Minimálně se můžu podělit o svůj názor. Už je pak na svazu, jestli se jím bude řídit.
