Karlovy Vary - V Karlových Varech si lidé užívají hokejovou euforii. A mají důvod, jejich tým se stal v neděli večer poprvé v historii mistrem České republiky.
Po úvodní části šestého finálového zápasu v to ale nejspíš věřili jen skalní optimisté z řad fanoušků Energie. Západočeši prohrávali po třech brankách v oslabení 0:3 a vše směřovalo k tomu, že se rozhodne, stejně jako loni, až v Praze.
Svěřenci Josefa Palečka se však obdivuhodně zvedli a ukázali, že se chtějí se svými diváky rozloučit s trofejí v ruce. A po fantastickém obratu se jim to nakonec podařilo.
Ve chvíli, kdy zazněla závěrečná siréna, svítil na ukazateli skóre stav 4:3 ve prospěch domácích. Vary to dokázaly a sezonu zakončili jak z nejkrásnějšího snu.
S nejcennějším domácím triumfem v kapse.
Silná vůle, kterou karlovarští v neděli nepochybně předvedli, není ovšem jediným důvodem, proč se stali novým mistrem.
1. Spolehlivá zeď jménem Mensator
Slavia měnila za play off brankáře celkem šestkrát, Vary ani jednou. Už jen tato zmínka napovídá o tom, že se mohl celek z města léčivých pramenů opírat ne-li o nejlepšího gólmana v celém play off.
Svými zákroky přiváděl k zoufalství v semifinále nejen Spartu, ale v klíčových momentech vystavil stopku i elitním kanonýrům Slavie.
"Mensator chytal skvěle," znělo nejednou ze soupeřových táborů.
Čtyřiadvacetiletý gólman dokázal stlačit průměr inkasovaných branek na 2,27 za zápas a úspěšnost jeho zákroků převyšovala 94 procent.
Jeho krédo přitom zní: Snažit se být svému týmu maximálně platný, aby se nemusel za své výkony stydět. Za to, co předvedl v play off, může být na sebe jedině právem hrdý.
2. Když se legenda loučí triumfem.
Loučit se na vrcholu je cíl každého sportovce. Ne každému se to však podaří. Kanadskoamerická NHL zažila několik srdcervoucích odchodů, z nichž stojí za zmínku například triumf pojmenovaný jako mise 16W u legendárního Raymonda Bourqua.
Také v Karlových Varech se loučil s trofejí nad hlavou obránce, jenž může být považován za legendu - Josef Řezníček.
Jeho branka ve druhém semifinále pět vteřin před koncem prodloužení zajistila jediné vítězství na ledě Sparty.
Ukázalo se to být klíčovým momentem celé série, holešovický celek už ani jednou doma neprohrál, přesto ho tato ztráta odsoudila k předčasnému konci.
Dvaačtyřicetiletý bek se navíc mimo přesných střel prezentoval i spolehlivým výkonem v obraně a společně s Ondřejem Němcem patřil ke stavebním pilířům úspěchu Západočechů.
3. Zastaralá aréna jako tvrz
Můj dům, můj hrad. Heslo, které sice použili v play off fanoušci Sparty, přesto by se trochu více hodilo právě Varům. Z osmi domácích zápasů odcházeli svěřenci Josefa Palečka sedmkrát jako vítězové.
Maličký stadion o kapacitě 4680 míst, do něhož se celek začínal stěhovat v sedmdesátých letech, prokázal až v posledních sezonách dokonalou službu. Na každý zápas vyřazovacích soubojů bylo beznadějně vyprodáno a hokejisté se o tuto výhodu právem opírali.
"Máme zde skvělé publikum. Atmosféra je vynikající a všichni můžou slyšet, jak to tu duní," netajil se útočník Jan Košťál.
4. Hlad a týmový duch
Pomsta se ukázala být sladkou. Nepochybná touha po odvetě za loňské finálové zklamání hnala karlovarské nadšeně vpřed. Proti Slavii je nezlomila jak první domácí porážka, tak ani stav 0:3 po úvodní třetině v šestém střetnutí.
Vary měly čtyři vyrovnané formace, v nichž mohl dát gól prakticky kdokoliv, od střelců typu Kristka, Skuhravého i po neviditelné dříče Deje s Pechem. Všichni totiž měli jeden společný cíl, za nimž šli.
Kouč Paleček si tak může vnitřně gratulovat. Vytvořil tým plný "hladových vlčáků", jež v důležitou chvíli táhl za jeden provaz. A to se ve zlomových momentech ukázalo být jako rozhodující.
