Praha - Někteří se na něj dívali skrz prsty, jiní se mu smáli, že není žádný hokejista. Urostlý obránce David Štich v extralize dlouho platil pouze za bitkaře, jenže letní přestup z Liberce do Slavie vše změnil.

Štich dostal důvěru trenéra Vladimíra Růžičky, začal hrát hokej a zavřel škarohlídům pusu. V obraně Slavie nastupuje dokonce v první dvojici vedle kapitána Petra Kadlece, hraje oslabení i přesilovky, nedělá chyby, je na něj spoleh.

"Jen plním to, co se po mně chce. V Liberci chtěli, ať se jen mlátím, tady to po mně nikdo nechce a můžu konečně hrát hokej. Když se na to podíváte zpětně, pan Růžička udělal hokejisty z více hráčů," říká o své zázračné proměně přes metrák vážící Štich v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Po deseti odehraných kolech v jeho statistikách po letech nevyčnívají trestné minuty, ale tři kanadské body a další dva v tabulce účasti na ledě.

To vás teď hokej musí bavit o dost víc, že?
Baví mě víc. Nazývali mě bitkařem, ale já žádným nebyl. Chtěli to takhle po mně jen v Liberci. Byl jsem tam od toho, aby mě poslali na led, kdyby se něco stalo, a tak vznikla tahle pověst. Ve Slavii jsem začal hrát, nic takového po mně nechtějí, i když tím nechci říct, že to neudělám, až bude potřeba. Prostě teď ale nechodím na led s tím, že musím někoho zbořit. Mám velký ice time, pan Růžička mi věří a já mu to chci vracet dobrými výkony.

Jak se hráč cítí, když mu dá důvěru takový trenér jako Vladimír Růžička?
Když se na to podíváte zpětně, tak pan Růžička udělal hokejisty už z mnoha hráčů. Vemte si Sobotku, Vondrku, Hertla... Všem dal šanci, všichni se jí chytili. Je to jen o tom, aby trenér hráči věřil a hráč mu to vracel. Já doufám, že budu hrát nadále tak, jak on chce.

Když se na to podíváte zpětně, přestup do Slavie si asi hodně pochvalujete, že?
Moc. Na ledě hraju hokej, pouští mě na oslabení a někdy i do přesilovek. Tohle byl pro mě správný krok.

Bral jste tuhle možnosto teď i tak, že byste rád těm škarohlídům zavřel pusu a ukázal, že hokej hrát umíte?
Zavřít pusu asi ne. Chtěl jsem jen splnit to, co po mně chtěli. Jsem rád, že mi tady ve Slavii dali šanci hrát hokej a ne se jen rvát, jako tomu bylo v Liberci, kde po mně chtěli ať se jenom mlátím. Díky celému trenérskému štábu ve Slavii mám možnost i hrát. Za to jim děkuju.

Když jste se Slavii jednal, tak vám řekli, že s vámi počítají jako s klíčovým obráncem?
Všechno řešili agenti, já měl s koučem asi jen dva nebo tři telefony. Takový směr to nabralo až v době, kdy jsme začali chodit na led. Ono to tak asi ani říct nejde, taky se totiž může stát, že přijdete jako první bek a za dva týdny přípravy jste najednou někde v Berouně. Povedly se mi přípravné zápasy a teď hraju tak, jak hraju.

Kromě toho, že jste zklidnil na ledě vy, se uklidnili i vaši soupeři. Po deseti odehraných kolech jsme ještě žádnou pořádnou bitku nezaregistrovali. Co se děje, že je letos extraliga takhle klidná?
Klidnější to není, jen nikdo nechce pět minut sedět na trestné. Kluci chtějí hrát raději hokej. Když vyjedete z trestné, jste pak studený, musíte se znovu rozehrávat, celý zápas to pak není ono. Pokud se nestane žádný hnusný faul, tak se ani nedivím, že bitky nejsou.

Po deseti odehraných kolech máte na kontě šest trestných minut. I to je oproti minulým sezonám u vás velký rozdíl. Ten ale přece nedělá jen to, že jste se přestal mlátit, ne?
Chtějí tady po mně prostě dobrou defenzivní hru. Já jsem typ hráče, co umí přitvrdit a hraje do těla. Snažím se to hrát čistě, těch pár faulů co jsem měl, to byly takové blbé fauly... všechno hokejkou. Nic, že bych se mlátil nebo mi ulítly nervy.

A to hrajete v lajně s s Petrem Kadlecem, bekem o kterém se ví, že hodně rád útočí. Jaké to je?
Je to zábava. Nemusím se starat o rozehrávku. Když to na mě jde, dám to jemu a on s tím něco vymyslí. Je tam na útok a já jsem od toho, abych byl někde vzadu, když si chce zrovna zaútočit (směje se).