Praha - Po dlouhých jedenácti letech, která strávil nepřetržitě ve Spartě, se Petr Ton vrátil na led holešovického celku jako soupeř. Nebyl to pro něj jednoduchý zápas, ale nakonec si ho skvěle vychutnal.

Vyrovnávacím gólem se podílel na vítězství Komety 2:1 a navíc si užil bouřlivých ovací sparťanských fanoušků, kteří budou klubovou legendu a rekordmana nosit ve svých srdcích už navždy.

"Hrozně mě to dojalo a bylo mi skoro do breku. Kdybych zůstal na ledě ještě trochu déle, tak by i asi nějaká slza ukápla," přiznal po utkání jednačtyřicetiletý kanonýr.

V jakém jste byl bezprostředně před tímto speciálním zápasem rozpoložení?
"Nebudu zastírat, že v noci před zápasem jsem toho moc nenaspal, v autobuse jsem taky moc nezabral, i když jsem se snažil. Nebudu machrovat, byl jsem hodně nervozní."

Jaké pro vás bylo samotné utkání? Přemýšlel jste ještě na ledě nad tím, že nastupujete vlastně proti 'svým'?
"Jak se začne hrát a člověk se dostane do nějaké únavy, do laktátu, tak jsem neměl čas nad tím přemýšlet. Bylo to hodně vyrovnané a bojovné utkání, všichni hráli nadoraz. Bylo to hodně denfenzivní utkání, takže šancí se tolik neurodilo, ale jsem strašně rád, že jsme vyhráli. Je to pro mě v tuto chvíli, kdy jsem přijel na Spartu jako soupeř, to nejlepší, co může být.

Sparťanští fanoušci vás po utkání vytleskali, přestože jste se výrazně podílel na porážce jejich týmu. Překvapila vás jejich reakce?
"Hodně, doopravdy. Chtěl bych lidem poděkovat, hrozně mě to dojalo a bylo mi skoro do breku. Kdybych zůstal na ledě ještě trochu déle, tak by i asi nějaká slza ukápla. Z tohoto důvodu jsem se sem zase na druhou stranu těšil. Věděl jsem, že drtivá většina lidí stála při mně, mají mě za ta léta hodně rádi a jsem rád, že jsem v tom hokeji zanechal nějakou stopu."

Ve druhé třetině jste vyrovnával na 1:1. Popište svou důležitou trefu.
"Byl takový šťastný gól, ale já se štěstím dávám většinu svých gólů. Snažil jsem se uvolnit v souboji jeden na jednoho, pak se ke mně odrazil puk a já to chtěl nacpat co nejvíc pod víko. Brankář tam byl, moc jsem to nezvedl, ale se štěstím to prošlo a dokutálelo se to za čáru."

Po vstřelené brance jste se však vůbec neradoval. Co vám v té chvíli problesklo hlavou?
"Přiznám se, že jsem nemyslel na to, že bych tady dal gól. Je to pro mě domovský stánek a prožil jsem tady půl kariéry. Dělat radostná gesta, alespoň podle mého, nebylo v tu chvíli vhodné. Uvnitř jsem byl ale hodně, hodně šťastný."

Neberete ten svůj úspěšný návrat jako jakousi satisfakci vzhledem k těm okolnostem, za jakých jste v létě odešel?
"V žádném případě, já sem hlavně šťastný za tu výhru, protože momentálně kopu za jiný tým. Ale když jsem se vrátil sem do haly, viděl známé obličeje, viděl lidi, jak mi přejou, tak jsem si uvědomil, že jsem měl fanoušky na obou stranách. Komu se poštěstí mít na své straně domácí i hostující fanoušky... Byl jsem z toho utkání nervozní, bál jsem se, ale to je to, proč se člověk snaží hokej hrát a bavit sebe i lidi. Samozřejmě se nezavděčím všem a hodně lidí to moje rozhodnutí probíralo, ale byl to můj sportovní cíl, abych se dostal do týmu, který má o mne zájem."