Wolfsburg/Praha - Ty obrázky obletěly svět. Němci, kteří se na předposlední olympiádu ani nekvalifikovali, třímali na hrách v Pchjongčchangu stříbrné medaile. Dosáhli na největší úspěch ve své historii.
Ještě neuvěřitelnější je, že kdyby v závěru finále nepokazili vlastní přesilovku, vyhráli by zlato na úkor Rusů. Turnaj bez hvězd NHL však pohádkovou tečku neměl. Německá parta složená pouze z hráčů domácí soutěže přesto šokovala.
"Trošku přepsali dějiny. Dalších 20 let je tady o čem mluvit," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz kouč Pavel Gross, který má v sousední zemi renomé. Od příští sezony povede ambiciózní Mannheim. Momentálně ale ještě cepuje hokejisty Wolfsburgu, kde dělá hlavního kouče osmým rokem. Do Německa odešel jako hráč v 90. letech.
Mezi stříbrnými medailisty z olympiády máte dva svěřence. Jak jste prožíval dramatické finále?
Dá se diskutovat o posledních dvou minutách. Když má člověk přesilovku, tak… To je těžké. Kdyby Němcům někdo řekl před olympiádou, že budou kousek od zlata, každý z nich by to vzal. Je to obrovský úspěch. I mediálně. Jinak je tady na prvním místě fotbal - první liga, druhá liga, regionální liga. Přenášejí se dokonce i ženské zápasy. Až potom přijdou ostatní sporty. Víc než hokej se tady ukazuje i létání na lyžích.
Zajímavé je, že Německo složilo stříbrnou reprezentaci výhradně z domácí DEL. Jak si tahle soutěž stojí v Evropě?
Myslím, že po KHL je nejlepší švédská liga. Její top mančafty můžou konkurovat ruským týmům. Německá liga je ale hodně podceňovaná. Pořád přetrvávají názory, že se to v ní akorát mlátí a bouchá. Já jsem tady ještě zažil éru, kdy byl člověk rád, že byl po zápase zdravý. Ale tohle je pryč. Mentalita manažerů a trenérů už je úplně jiná. Samozřejmě tady jsou rozdíly mezi mančafty. Takový Mnichov je schopný porazit kohokoliv.
Jaká je německá soutěž ve srovnání s českou extraligou?
Je jiná. Přímočařejší a důrazná. Na druhou stranu tady hráči nemají takové dovednosti s hokejkou. České mančafty se s těmi německými střetávají a nemůžu říct, že by někdo dominoval. Je to padesát na padesát. Ale i kdyby častěji vyhrával německý tým, tahle liga bude v českých očích stejně podceňovaná. To je jedno. Každý si musí vytvořit svůj obrázek.
Němečtí hokejisté hrají v zahraničí minimálně. Proč? Chybí jim kvalita, nebo málokde dostanou podobné zázemí jako doma?
Musím říct, že hráči národního mančaftu mají velice solidní podmínky. Podobně jako Švýcaři. Oni nikam nepůjdou. Jestli je to někam táhne, tak do NHL, kde němečtí hráči jsou, i když jich není moc.
Když si dávám dohromady neoficiální informace, vychází mi, že německé kluby mají zpravidla vyšší rozpočet než ty české. Potvrdíte to?
Nesmíme opomenout jednu základní věc. V Česku si hráči odvádějí daně sami. V německých mančaftech jsou všichni zaměstnanci a dostávají čistou výplatu. Organizace za ně musí všechno zaplatit. A daňová sazba tady přesahuje 52 procent, takže si dokážete představit, jak to vypadá.
Je čistá částka, která hráčovi zbyde v Česku a v Německu, nakonec srovnatelná?
Když vidím, kolik vydělávají špičkoví hráči v Čechách, tak to by tady nedostali nikde. Nikdo by je nezaplatil.
A co ti, kteří nepatří do úplné špičky? V německé lize je pár Čechů, ale přes sto Kanaďanů. Proč kluby víc nekoukají do sousední země?
To je dobrá otázka. Nevím. Čeští agenti a hráči německou ligou pohrdají. Na druhou stranu tady máme hodně kanadských trenérů a manažerů. Je jich snad polovina. Tím pádem si složí mužstvo z Kanaďanů. Nebudou se dívat napravo a nalevo. Vyberou si z domova.
Dá se říct, že německý hokej tím pádem přebírá zámořský styl hokeje?
Nepřebírá. Německý hokej takový je. Tady se nespekuluje, jezdí se nahoru dolů.
Vy dlouho trénujete Wolfsburg, ale od příští sezony začínáte v Mannheimu. Proč ta změna?
Odpověď je už v té otázce. Jsem tady opravdu dlouho. Deset let. Nabídka přišla, když se v Mannheimu udělala radikální změna. De facto vyhodili trenéra i manažera a řekli, že sezonu dojedou s jedním trenérem, který bude končit a nemá ambice. Takováhle nabídka možná přichází jednou za život.
Je v německém hokeji běžné, že trenér vydrží na lavičce deset let?
Je to výjimka. Proto jsem Wolfsburgu vděčný, jakou mi dával důvěru i v těžkých časech. Nebudu lhát, že jsme neměli krizové situace.
Zkraje 90. let jste do Německa odešel hrát hokej, pak jste tam začal trénovat. Nikdy vás to netáhlo zpátky do Česka?
Moc nad tím nepřemýšlím. Potom, co jsem skončil jako hráč, jsem šel trénovat do druhé ligy. Pak jsem pět let dělal asistenta. Tři roky ve Frankfurtu, dva roky tady. Vypracovával jsem se dlouho. Jak jsem říkal, je to tady hodně zalité trenéry ze Severní Ameriky, takže není jednoduché dostat příležitost. Pro mě je důležité, že jsem si vybojoval místo a držel si ho. Trenéři dnes v průměru žijí jednu a půl sezony.
Jak se německá liga změnila od 90. let?
Dřív se to tady řezalo. Některé zápasy byly o tom, abyste z nich vyšel zdravý. Hlavně potom, co se liga otevřela. Člověk klidně mohl hrát s dvaceti cizinci. Na Němce se nebral ohled. Někdy přicházeli hráči, kteří v hokeji neměli co dělat. Takoví boxeři. Proto se tenkrát přivítalo, že počet cizinců v týmu se snížil na dvanáct. Momentálně jich může být jedenáct. Doufám, že to půjde ještě dolů. Pro vývoj německého hokeje by to bylo dobré. Musím ale říct, že teď už mají někteří zahraniční hráči obrovskou kvalitu. Málokdo se sem chodí prát.
Zmiňujete omezení počtu cizinců. Byl tohle zásadní zlom v přerodu DEL?
Řekl bych, že ano. Manažeři si uvědomili, že když sem přivedou dvanáct cizinců, tak jedenáct z nich musí hrát hokej. Možná se našel jeden blázen, ale abych jich bylo víc, od toho se úplně odstoupilo. Ani v NHL už nesedí nikdo, kdo jen čeká, až přeskočí mantinel a začne boxovat. Moc jsem tuhle změnu přivítal.
Dá se říct, že půlku vašeho týmu tvoří hráči ze zámoří. Jak vycházejí s domácími?
Když se člověk koukne na náš mančaft, tak nemáme žádnou superstar. Naši hráči byli v NHL minimálně. Kamil Kreps, který byl náhodou volný a vzali jsme si ho, je obrovská výjimka. Ten tam odehrál nějakých 250 zápasů. Myslím, že naše mužstvo je založené na soudržnosti. Hodně dbáme na to, aby fungovala kabina. Kluci pak můžou ukázat na ledě o nějakých deset procent víc. Radši vezmeme méně talentovaného hráče, který ale má větší charakter. Nejsme žádní velcí technici, spíš pracanti.
Němce na olympiádě hodně táhl Dominik Kahun, český rodák nastupující za Mnichov. Už se o něj zajímá NHL. Má na to, aby se tam prosadil?
Měl by to zkusit. Alespoň na dva roky. Je to vynikající hráč, který má to, co v NHL chtějí - vynikající nohy a obrovské zrychlení. Navíc bych řekl, že se ještě o 20 procent zlepší. Umí číst hru a dobře střílí.
Jinak ale Německo nemá tolik mladých talentů. A dvacítce se nedaří postoupit z divizního mistrovství. Vidíte ve výchově mládeže rezervy?
Obrovské. Je tady Kolín, Berlín, Mannheim, Mnichov. Hlavně na jihu Německa do mládeže investují, ale celkově je to málo. Německo má 80 milionů obyvatel, ale strašně málo talentů vyjde nahoru. Když se kouknete na mládežnické kluby, tak po ledě běhá patnáct hráčů. Žádná konkurence. V tom vidím největší problém. Když se najde jednooký mezi slepými, tak bude pořád hrát, ale nikdo mu neukáže, jak bojovat o místo. Další věc je, že trenéři až do nějakých starších žáků nejsou placení. Dostávají 400 až 800 eur, což nejsou žádné peníze. Obrovskou roli hraje i fotbal. Je o hodně levnější než hokej.
Takže nepředpokládáte, že Německo se bude v dohledné době drát do elitní světové šestky?
Vůbec. Olympiádu vidím jako vynikající úspěch. Byl bych strašně rád, aby se potvrdil na mistrovství světa, ale bude to těžké, protože všem přijedou hráči z NHL. Musíme si nalít čistého vína. Tohle byl možná úspěch desetiletí. Rád bych neměl pravdu.
