Pardubice - Ve finále světového hokejového šampionátu juniorů vrátila Kanada v dramatické podívané Švédům porážku ze skupiny a vybojovala počtvrté za sebou titul.
Skvělá hokejová podívaná byla zakončena ušmudlaným gólem, pukem buldočí snahou dotlačeným do branky.
"Kanada je skvělý tým před brankou. To bohužel platilo i dnes," posteskl si švédský trenér Par Marts.
Simmonds mylným hrdinou
Jeho autorem byl Matthew Halischuk, číslo 32. Hlasatel však mylně nahlásil jméno Wayna Simmondse, číslo 34, člena čtvrté formace, tzv. "checking line", která se v tu dobu již neobjevovala na ledě.
Simmonds za celý turnaj nezaznamenal ani bod, díky tomuto omylu se však stal na chvíli slavným. Jako první kanadský hráč byl novináři vyžádán na rozhovor do mix zóny, jeho jméno chrlila nejrůznější média.
"Když jsem slyšel, že jsem skóroval, byl jsem šokován i pobaven. Ale každopádně jsem se cítil skvěle," líčil usměvavý Afroameričan mylnou chvilku.
Kanadští hráči na sebe dali dlouho čekat a donekonečna brázdili led s vlajkami a zdravili se se svými příznivci. Nakonec mezi ně zavítali na tribuny s pohárem mistrů. Ta trofej totiž patřila i tisícovkám neúnavných povzbuzovatelů.
Také oslavy v šatně byly bujaré. Tu se z ní vynořil hráč s obličejem plným pěny na holení, tu hokejista s doutníkem, kapitán Karl Alzner pózoval v kovbojském klobouku.
Když předstoupil před novináře, smeknul, ale než začal odpovídat, nejpve si přítomné žurnalisty vyfotil.
Nikdy se nevzdáváme, říkal švédský kouč
Švédové na turnaji v normální hrací době neprohráli, finálová porážka v prodloužení byla jejich jedinou na šampionátu
Kouč "Třech korunek" chodil po konci utkání na ledě od hráče k hráči a konejšil je. "Říkal jsem jim, aby na sebe byli hrdí, že odvedli tu nejlepší práci," prozradil.
Švédský tým prokázal neobyčejnou odolnost, nad Rusy zvítězil v semifinále v prodloužení, s Kanadou ve finále dokázal vyrovnat 38 vteřin před koncem normální hrací doby.
"Nikdy se nevzdáváme, to bylo vidět v mnoha zápasech na turnaji," pochvaloval si kouč. "Jsem na švédské kluky pyšný, vyslali do světa zprávu, že příští rok klidně mohou vyhrát zlato."
Kanaďané světový šampionát v Pardubicích a Liberci ovládli nejen herně. Fanoušci s javorovým listem tvořili stěžejní část publika. Čeští diváci turnaj po čtvrtfinálovém vyřazení Čechů velkolepě ignorovali.
Kanaďané ovládli Pardubice
Kanadští příznivci si naopak juniorské mistrovství světa užívali. V play off většinou nechyběli ani na druhém zápase hraném ve stejný den, halou se neslo bouřlivé "Let´s go, Canada!"
Toto heslo ve finále často střídal frenetický pokřik "Mason, Mason!" opěvující hvězdného brankáře javorových listů, vyhlášeného nejlepším gólmanem na turnaji i nejužitečnějším hráčem.
Kanadských fanoušků bylo plné město, v pardubických ulicích šlo potkat celé početné rodiny, které i mimo hrací den nosili oděv s nášivkami národního týmu.
Když se autobusy s fandy sjízděly před stadion, doprava kolabovala. Nezřídka totiž první z nich přejel vjezd do boční ulice vedle stadionu a začal couvat. Ostatní pomalu zatáčely a jedna z hlavních pardubických tepen přes Wonkův most byla na několik dalších minut ucpaná.
Po sobotním finálovém utkání to kolem ČEZ arény vypadalo jako v dubnu 2005, kdy Pardubice vybojovaly extraligový titul.
Červenobíle zmalované tváře bouřlivě oslavovaly, ulicemi jezdily troubící auta, pouze jim z okének nevlál rozpůlený kůň, nýbrž javorový list.
Ten nosí vlastenečtí Severoameričané snad všude, jak dokázalo několik otužilých fanoušků, slavících ve večerním mraze pouze ve spodním prádle.
Je těžké říci, zda si kanadští hokejisté zasloužili titul více než Švédové. Ale kanadští fanoušci si ho zasloužili určitě. Také jejich sborový zpěv "O Canada", jenž hřměl zaplněnou ČEZ arénu, je toho důkazem.
